Co vás přivedlo ke keltským písním, které zpíváte na svém novém albu "Oppidum"?

Jako zpěvačka mám více poloh, už dávno nezpívám jen písně jako "Zamilovaná". Také keltská hudba má více podob. Poprvé jsem ji intenzivně vnímala přes irskou skupinu Clannad, ve které začínala Enya. Tehdy jsem ji ráda poslouchala, ale neměla jsem potřebu si ty písně zazpívat. Pak mě kytarista Václav Veselý, který měl svou kapelu Irish Dew, seznámil se Seanem Barrym, virtuosem ve hře na keltskou harfu. Bylo to osudové setkání. Když jsem harfu v jeho podání poprvé slyšela, hned mi učarovala. Kluci mi dali k poslechu několik prvních keltských balad a já je začala zpívat.

Zařadila jste je následně do svého koncertního repertoáru?

Ano, zjistila jsem, že klasická kytara a harfa spolu jdou krásně dohromady, a tak jsem oslovila Seana, aby se mnou začal vystupovat. Jak šel čas, učila jsem se další a další keltské balady a stále častěji jsem je zařazovala mezi své starší písničky i kytarovou klasiku. Zjistila jsem, že i já mám v některých svých skladbách keltské harmonie, takže tradicionály mezi nimi nepůsobily jako pěst na oko. Se Seanem už spolu hrajeme čtrnáct let, k písním jsem za tu dobu získala osobní vztah. Není to žádná módní vlna, ale srdeční záležitost.

Proč jste takto laděnou desku nevydala dříve než po čtrnácti letech?

To se teď ptám i já... Když jsme začali keltské písničky do koncertního repertoáru vkládat, lidem se líbily. Ptali se nás, kde si je můžou poslechnout. Jenže já jsem dělala spoustu jiných věcí, cestovala jsem, koncertovala, vznikl projekt "Concertino", kterým jsem se vrátila ke klasice. A před pár lety jsme si konečně řekli, že už bychom měli chuť to natočit. Začali jsme na desce pracovat, původně měla vyjít asi tři roky nazpátek, ale pořád se to z různých důvodů protahovalo. A teď je konečně na světě.

Na albu zpíváte starým jazykem gaelic, irským i skotským, dále bretonsky a anglicky a pouze v jedné písni česky. Bylo těžké poprat se s jednotlivými dialekty?

Někdy to byl oříšek, jednoduché to nebylo. Hodně mi pomáhal Sean, který texty dobře zná. Sám výborně zpívá, i jeho maminka byla zpěvačkou. Už jako malý chlapec ji doprovázel na koncertech po Evropě. Dokonce jsem ji osobně poznala a přispěla nám několika tipy při výběru písniček. Na výslovnosti jsem pracovala měsíce. Zrovna bretonština byla opravdu náročná, s francouzštinou, ve které jsem už zpívala, se to nedá vůbec srovnávat.

Učila jste se ji v průběhu těch let?

Zjistila jsem, že to je nad moje síly. Jednou jsem na koncertě řekla, že bych se ji naučila ráda, a pak jsem od fanouška dostala učebnici bretonštiny. Ale je to těžké, spíš se s ní snažím pracovat foneticky na základě daných textů. A především vnímat její vibrace. Ale to platí o všech jazycích. Na tom jsem musela usilovně pracovat, snažila jsem se zpívat věrohodně a zároveň po svém, chtěla jsem, aby byla má interpretace uvěřitelná. Bojovala jsem s tím, ale nakonec jsem ke každé písničce našla klíč, který mi otevřel její srdce.

Jak jste takový klíč hledala?

Například se skladbou "O Mo Duthaich" mi pomohl film "Statečné srdce" s Melem Gibsonem. Shodou okolností běžel v televizi těsně před tím, než jsem šla do studia písničku nahrávat. Když jsem se dívala na ty rozlehlé kopce a do toho hrála hudba a běžel příběh, najednou mi bylo jasné, jak ji mám zazpívat. A to jsem na tom předtím dělala měsíce! I Sean mi řekl, že teď tu skladbu teprve cítím. Jako Kelt to zkrátka pozná.

Sean Barry uvedl, že se s písněmi snažil pracovat tak, aby jejich poslech přenášel člověka do hor, lesů a moří. Mají pro vás také dar obrazotvornosti?

Dnes už ano, částečně mi pomáhají i překlady textů. Nejvíc jsem ale při nahrávání těžila ze svého daru vycítit, o čem písnička je, aniž bych jejímu textu rozuměla. Cítit vibraci a uchopit ten pocit je pro mě jako vypravěčku zásadní. Keltské skladby jsou navíc hodně těžké na zpívání, zejména co se týče dýchání. Člověk tedy potřebuje mít pěveckou jistotu a nadto do nich musí dát ještě něco navíc. U klasické kytary je to podobné. Když hrajete Bacha, musíte nejdřív nadřít prstoklady a tóny a teprve pak vložíte do skladby jako interpret své vyjádření.

Hledala jste v pradávných písních také příměr k dnešní době?

Ano, o to mi šlo. Chtěla jsem vzít příběhy z jiné doby, s jejich harmonickými kořeny a až duchovním rozměrem, a vyjádřit je jako současný interpret. Nesnažila jsem se nikoho kopírovat, nelpěla jsem na tom, aby to znělo jako originál. Harmonie a řeč byly dané, první návrh pojetí vždy přinesl Sean. A já si pak našla vlastní cestičku ke svojí interpretaci.

Jediný český text, ten k písni "Na cestě", napsal David Stypka. V anglickém originálu napsal skladbu "Kathy's Song" Paul Simon a vy jste ji nazpívala v obou jazycích. Na základě čeho jste si Stypku vyhlédla?

Doporučila mi ho Štěpánka Batíková z vydavatelství Universal Music. Původně na albu neměla být žádná česká písnička, jenže pak mě napadlo, jestli to mým fanouškům nebude líto. Ti, kteří chodí na mé koncerty, sice vědí, že zpívám v různých jazycích, ale kdyby na desce nebyla ani jedna písnička v češtině, některé by to přece jen mrzelo. Navíc ke "Kathy's Song" mám srdeční vztah už od svých teenagerovských let, jako jediná na albu není tradicionálem. Tvorbu Paula Simona mám moc rada, všechny jeho desky mám naposlouchané. A tuhle píseň jsem si vždy přála zazpívat. Po letech k tomu konečně došlo. A že je to už opravdu hodně let, dokonce jsem se s ním během nich měla tu čest setkat.

Při jaké příležitosti?

V devadesátých letech k nám přijel na akci Havlovy děti na Staroměstské náměstí v Praze. Vystupovali tam Michael Kocáb, Marta Kubišová, Iva Bittová a další. Já tam tehdy hrála klasiku. Byli jsme tam jediní dva kytaristé a v zákulisí jsme se potkali. Půjčila jsem mu kapodastr, který už mi nevrátil, a chvíli jsme spolu poklábosili. Mám na to hezké vzpomínky, je to příjemný člověk a říkal mi, že klasiku velmi obdivuje. Prý ji vždy toužil hrát, ale nikdy se k ní nepropracoval.

Když k té písni máte tak silný vztah, proč jste si český text nenapsala sama?

Zkoušeli jsme udělat volný přebásněný překlad textu, ale nebylo to ono. Pak mě napadlo, že bych ji mohla pojmout současněji, přidali jsme do ní akordeon a pozměnili aranžmá. Tím nám vznikla trochu jiná skladba. A to mám ráda - když už nějakou písničku převezmu, chci ji udělat jinak. A myslím, že Davidovi se text moc povedl. Líbí se mi, že píše s nohama na zemi, realisticky, ale s poetickým zabarvením.

Konzultovali jste podobu textu, nebo jste mu dala volnou ruku?

Zadání ode mě dostal. Říkala jsem mu, že chci vystupovat jako žena z této doby, chtěla jsem, aby zapomněl na to, že jde o desku tradicionálů. Napsal to krásně, akorát poslední sloku jsme předělávali, on ji cítil spíš meditativně, já jsem ale chtěla ukázat, že jsem žena z masa a kostí a že žiju reálný život. Dopsali jsme ji tedy spolu. A mám krásný pocit z toho, že tou písní deska končí. Vnímám ji jako symbolické uzavření cesty, kterou jsme se Seanem těch čtrnáct let k této desce šli.

Vaše hudební cesta ale jistě bude pokračovat dál. Bude její součástí i album zpívané v češtině?

Určitě bude - když jsem byla ve studiu, dostala jsem na něj chuť. I díky tomu, že se nám ve studiu Dana Hádla pracovalo opravdu příjemně, s koproducentem Davidem Solařem jsme si sedli i lidsky a navíc je to skvělý muzikant. Byla to velmi pohodová spolupráce. Na album českých písní dojde, mám ovšem v plánu také pokračování projektu "Concertino" s klasickou kytarou. Zatím ale nevím, která deska bude hotová dřív.

Na jaře vás k albu "Oppidum" čeká série několika koncertů ve velkých sálech, například v pražské Lucerně. Máte už vymyšlené, jak je pojmete?

Koncertuji průběžně po celý rok, ale tato vystoupení budou přece jenom odlišně pojata. Zazní tam většina písní z alba, scénografie bude k tomuto projektu speciální a také přítomnost smyčcového tělesa s krásnými aranžemi dá těmto představením trochu jiný rozměr. Chybět nebude ani Sean Barry se svými nástroji a další hosté. Určitě ale zařadím i něco ze svého staršího repertoáru. Ještě nevím, které skladby to budou, třeba tentokrát své největší hity nahradím jinými, které se ke keltské hudbě budou více hodit, anebo pozměním aranže. A neopomenu ani kytarovou klasiku, to bych si neodpustila. Krásu klasické kytary chci publiku pořád ukazovat, někdy mám pocit, že je koncert až osvětová činnost. Ale zároveň jsem se naučila hrát i na jiné typy kytar. Málokdo ví, jak specifická každá kytara je.

Budete mít zase někdy společné koncerty se svou dcerou Lenny, nebo jste vyhodnotily, že už nastal čas, aby si každá z vás šla vlastní cestou?

Hrály jsme spolu několik let a nedávno jsme o tom spolu mluvily. Oběma se nám líbí, že si teď každá kutá to svoje. Obě jsme na cestě. Lenny bude pořád jako zpěvačka a hudebnice zrát a není vyloučeno, že se v budoucnu zase spojíme. Bylo by hezké udělat společný projekt, ve kterém bychom vystupovaly jako muzikantky, v kombinaci kytary a klavíru.

Vyměňujete si vzájemně názory na svou hudbu?

Ano, i album "Oppidum" už jsem jí pouštěla a líbilo se jí. Já zase před pár dny slyšela finální podobu jejího nového singlu, který jsme spolu v naší pracovně u piana mnohokrát konzultovaly. Často na mě dá a já zase dám na ni. Jsme teď takové parťačky.