Byli jste letos v červnu na jednom z německých festivalů Rock am Ring/Rock im Park? Pokud ano, není možné, abyste písničku "Legendary" neznali. Hrála totiž v jedné z reklam na velkoplošných obrazovkách po každém setu na velkých stageích. A to bylo tak často, že ji po festivalu museli znát snad úplně všichni.
Live: Welshly Arms
místo: Futurum Music Bar, Praha
datum: 9. listopadu 2018
support: Charming Liars, The Blue Stones
setlist: X, Love In A Minor Key, Never Meant To Be, Sanctuary, Indestructible, Down To The River, All The Way Up, Unspoken, You Got It (Roy Orbison cover), Bad Blood, Wild, Locked, Hammer, All For Us, Legendary, bonusový song
Fotogalerie
© Marie Trávníčková Píseň, kterou řada posluchačů přirovnává k "Radioactive" od
Imagine Dragons pro její dravost, hitovost a dynamiku, se od té doby stala jednou z nejhranějších skladeb letošního roku a spolu se singlem "Sanctuary" od stejných autorů se zařadila mezi hity, které znají i hudební laici, kteří jinak názvy kapel nebo písniček příliš neřeší.
Než k nim ale došlo, vystoupily ve vyprodaném Futuru dvě předkapely. První z nich jsme bohužel nestihli, ovšem
The Blue Stones byli vynikající. Jen ve dvou, ve složení bicí a kytara, na malém pódiu bouřili jako rockoví velikáni. Šlapalo jim to náramně, ze zpěváka stříkal pot a když bylo po všem, fanoušek v prvních řadách, který celou dobu zpíval s kapelou všechny texty, dostal od bubeníka za odměnu setlist.
© Marie Trávníčková A ještě k tomu vyprodání - bohužel musíme zmínit, že řada fanoušků měla díky množství lidí v klubu zkažený koncert tím, kde se vlastně konal. Futurum Music Bar funguje na intimnější sety výborně, bohužel se ale právě jeho vyprodáním ukázaly také jeho slabiny – příliš nízké pódium a řady sloupů znemožňovaly fanouškům s nižším vzrůstem odpovídající výhled, proto do budoucna čtenářům raději radíme, aby v případě dalšího vyprodání vždy docházeli na místo určení s předstihem.
A ještě jedna věc - pořádaní koncertu takto agilně rostoucího jména v tak malém klubu nebylo nejšťastnější volbou, faktem ale je, že pořadatelé měli svázané ruce - v Lucerna Music Baru hrála
Anna Calvi, v Rock Café Honne, v Roxy
Lordi, ve Velkém sálu Lucerny
Buddy Guy a na Forum Karlín to ještě s Welschly Arms není. Snad proto těch, kteří tím trpěli, není tolik.
© Marie Trávníčková Pravdou totiž je, že kapela samotná hrála skvěle. Sedmdesátkový rock s prvky blues a díky dvěma sboristům i gospelu dal vzpomenout nejen na otce zakladatele z
Led Zeppelin, ale i řadu dalších, podobných souborů ze současnosti. Chcete podobná jména? Zkuste
Rival Sons,
The Answer,
Black Stone Cherry,
Kaleo nebo
The Temper Trap. Na první poslech se sice může zdát každé z nich svébytné, společné prvky s rockery z Clevelandu ale vždycky najdete.
Hlad po rockové hudbě podobného ražení je stále větší a i v komerčních rádiích, kde dřív měli na růžích ustláno jen
OneRepublic s
Coldplay a
Maroon 5 se dnes prosazují kapely, u nichž to bylo dříve nemožné. Samozřejmě ne všechny písně výše zmíněných by v nich měly šanci, když ale skupina natočí hit typu "Sanctuary", zafungovat to může. A ve Futuru to tedy fungovalo náramně.
© Marie Trávníčková Byli jste na
Twenty One Pilots, když
hráli v Lucerna Music Baru? Ta atmosféra způsobená tím, kdy velká hvězda hraje ještě větší hity v malém klubu byla nezapomenutelná. A úplně stejně silně působilo, když
Welshly Arms sáhly do své singlové pokladnice. Ta obrovská síla, která z nich šla, když hráli málem už stadionové refrény dvou největších hitů byla fantastická a sledovat to všechno z prvních řad bylo k nezaplacení.
Frontman Sam Getz dával do koncertu ohromné množství energie a i když třeba hráli méně známé skladby z druhé desky jako "Unspoken", jenž v úvodu připomněl
X Ambassadors, hojně natáčený "Down To The River" nebo "Wild", v němž zpěvák tak dlouho vybízel k divokosti, až se s kytarou tak zatočil, že vrazil do sboristky, bylo vidět, že české publikum nechtějí nechat vydechnout. A i když bychom mohli skupině oprávněně vyčíst, že v písni "Hammer" skupina vykradla riffy pohánějící "Do I Wanna Know?" od
Arctic Monkeys, musíme jim zase dát kredit za to, že na rozdíl od ostatních zastávek svého turné se po svém ikonickém hitu nerozloučila tak, jako všude jinde, ale pro velký potlesk se na pódium vrátila ještě podruhé a přidala jeden song navíc.
© Marie Trávníčková Jedna věc je jistá, v tak malém klubu už je nikdy znovu neuvidíme a už proto to byl večer, na který se bude ještě dlouho vzpomínat. A pokud se na vás s lístky nedostalo, další šanci máte příští rok v červnu opět na festivalech
Rock im Park a
Rock am Ring, kde je před pár dny v první zveřejněné vlně organizátoři odhalili jako jedny z vystupujících, kteří se tam po dvou letech vrátí. Kruh se uzavřel.