V létě jste se přidali na stranu Tomáše Kluse, co se týká Andreje Babiše a médií patřících jemu. Schytali jste nějakou kritiku od fanoušků? Měl vám to někdo za zlé?

Roman: Je mi upřímně jedno, co si kdo myslí. Takhle to cítíme, děláme to poměrně dlouho.

Bylo to rozhodnutí Matěje, nebo celých Monkey Business?

Roman: Tomáš to dobře popsal, upozornil na to. My jsme to už dělali předtím.

Tereza: Současně s ním jsme šli ven s těmi kostýmy, které jsou poseté parazity, mezi nimiž jsou i Babiš a Zeman. Z toho důvodu si lidi mysleli, že je to hromadný bojkot. V načasování byla náhoda. Měli jsme je připravené dopředu. Jako kapela jsme se rozhodli, že se k tomu nebudeme vyjadřovat, protože co je na těch kostýmech, je jasný, k tomu není potřeba nic dodávat. Matěj se sám za sebe vyjádřil, že podporuje Tomáše, což je jeho věc. Ale máme to stejně. Příští rok nejedeme Colours ani Hrady.

Není vám těch festivalů líto?

Roman: Je, samozřejmě. Důležitý je ale dobrý spaní. Jsou to velmi dobrý akce, ale jsou i jiný dobrý akce.

Politikou načichla i píseň "Bad Time For Gentlemen".

Roman: Písnička vznikla dřív než tyhle diskuze. Každá slušná kapela dává do hudby něco svýho. V autě se moc nebavíme o motorkách, holkách nebo oblečení. Devadesát procent času bohužel řešíme politiku. Není proto možné, aby se nám na desku lehce nepropašovala. Album to ale není politický, nelekej se, jen tahle elegantní písnička. Obal, jak můžeš vidět, taky není jen politický. Obě dvě situace na coveru jsou velmi špatné pro gentlemany. Dokonce ani dospívání a vyrůstání v socialismu nebylo úplně pro gentlemany.

Tereza: Beru to z pohledu toho, že jsou úspěšní chlapi, kteří podvádějí a lžou. Jsou loktaři, hnusní, šovinističtí, mají moc, peníze, velký ptáky nebo co všechno...

Roman: Koukám na ně všechny na záchodech a teda nemají. (smích)

Tereza: Takovejch fajn lidí, jako jsou kluci v kapele, chodí málo po světě.

Pavel: Záleží na vedení, my jsme prostě ovce, které jdou za vůdcem. Jestliže je špatnej vzor, tak špatný věci jdou za ním. V 90. letech byl Václav Havel, což byl pozitivní člověk, a lidi byli lepší. Teď jsou tam hnusáci, co vypouští stavidla hnusu. Rádi bychom dělali jen kraviny, ale oni nás v podstatě donutili se tím zabejvat.

Myslíte si, že se napjatá společenská situace zlepší?

Roman: Podívej se, jak v Praze dopadly volby, to jsou hezký zprávy. Miluju Prahu, určitě bude líp, nejsme úplný pesimisti, ti nahoře tam nebudou věčně. Ani Babiš ani ten druhej sympaťák.

Pavel: Dočkáme se duchovnější doby, protože to lidi začne štvát, všechny ty zákazy, opruzy, které se nám snaží vsugerovat, abychom jen platili daně a podobně.

Roman: Naším úkolem je občanská neposlušnost. Měli bychom dávat děti do alternativních škol a nepodporovat naše zastaralé školství, které je v dezolátním stavu. Když mě někdo zastaví na kánoji na vodě, já budu mít v ruce pivo a on po mně bude chtít pokutu, tak ho srazím pádlem, to prostě ne, to nejde… Ač to působí nepravděpodobně, tak se český národ vždy za minutu dvanáct nějakým zázrakem jakoby nadechne a učiní. Sice nic velkýho, ale učiní.

Pavel: Musí být nějaký mesiáš, vůdce, který to hodí jinam, do normálních kolejí.

Ale vaší povinností je šířit dobrou hudbu a zábavu. Lidi bavíte i kostýmy, co bude teď?

Pavel: Bude Adidas…

Matěj: Chápu, že se na to dost lidí ptá, ale nepřijde mi to stěžejním tématem. Rádi lidi bavíme, překvapujeme, proto máme třikrát do roka jiný kostýmy. Mimochodem jsme si na sebe ušili bič, protože nikdo z nás není metrosexuál, který by se zajímal o módu a sledoval design bloky a fashion weeky. Rádi si hrajeme, máme rádi, když je koncert jiný, ať už pro nás nebo lidi.

Roman: Když objíždíš Českou a Slovenskou republiku, stále stejný štace, nemůžeš přijet v džínách a v tričkách. Vlastně můžeš, ale sami máme rádi, když má kapela, kterou posloucháme, na sobě něco, co není úplně běžný. Třeba kalhoty z lidský kůže.

Kdy jste naposled hráli v džínách?

Roman: Měli jsme džínový sukně, to bylo skvělý, to jsem miloval.

Matěj: Já taky. Jak jsem se na to netěšil, tak o to víc jsem si to užíval.

Které kostýmy jste nejvíc milovali?

Roman: Nejvíc pyšný jsem na to, když jsme měli o končetiny víc: čtyřruký klávesák, třínohej basista,Tonya měla tři prsa. Originální, neměla to nikdy žádná kapela na světě.

V booletu máte retro fotky. Jak jste k nim přišli?

Roman: Našel jsem je v archivu dokumentaristy Bohdana Holomíčka, fotil Václava Havla, disent, divadlo, muziku. Jeho fotky mají hloubku. Osud chtěl, abychom se dali dohromady. Strašně dobře to klaplo s názvem, vinyl bude nádhernej.

Pavel: Máme to rádi, proto se s tím mažeme, jak s kostýmy, tak s albem nebo plakáty.

Tohle album s vámi poprvé natáčela i Terka. Jak vnímáte rozdíl, opominu-li jiný hlasový fond, oproti Tonye? V čem byl její největší přínos, v čem to bylo jiný oproti předchozím deskám?

Roman: Natáčení bylo stejný.

Tereza: Nebylo. Pořídila jsem si domácí studio.

Roman: Jo tak, pořídila si špatný studio a její hlas jsem pak musel složitě korigovat, aby se dal použít. V tom jsem to měl komplikovanější. Takhle Tonya neprudila. Ta to skvěle nazpívala a šla domů. (smích) Ne, zásadní rozdíl je, že přišla nová výrazná barva hlasu. Tonya má extrémně dobrý vokál v hlubších polohách. Tam je ten rozdíl jasný. Ale Tereza přinesla světlo v podobě hodně zvonivého vysokého hlasu.

Matěj: Jakožto vyhlášený patetik musím říct, že nás Tereza zachránila, když Tonya odešla. Za prvé nám to bylo líto, za druhé jsme si říkali, co tomu řeknou lidi, co na nás chodí a poslouchají nás. Sami u kapel, které máme rádi, neseme těžce, když se vymění zpěvák. Nebyla to pěkná situace. Byť to nebylo ze dne na den, nebylo to tak, že by Tonya práskla do stolu a odešla. Byl to přerod dvou tří let, kdy se to přirozeně prolnulo. Možná proto to proběhlo tak sametově.

Roman: Mně se na tom líbí jedna věc. Říkáš si, jak je fajn, že máme náhradnici, abychom vůbec mohli pokračovat, a ono se stane, že to kapelu hudebně zvedne.

Tereza: V tu dobu jsem mimochodem byla ve fázi, kdy jsem si říkala, že zpívat nebudu. Osud to zařídil jinak.

Co bylo nejtěžší na přípravě desky?

Všichni: Texty jako vždy.

Matěj: Deska je pro nás převratná v tom, že Pavel Mrázek začal naprosto špičkovým způsobem textovat.

Roman: Pijeme dost piva, Pavel je furt zhulenej. Máme ho v kapele celou dobu, a vůbec nás to nenapadlo. Přitom většina myšlenek šla z jeho hlavy. Dělali jsme dost nesrozumitelný věci, teď máme někoho, kdo je schopnej to napsat jednoduše.

Ale s hudbou to bylo naopak, že? Četla jsem někde, že jsi, Romane, měl hudbu na tuto desku složenou po "Eskalaci dobra" Jarů...

Roman: To mohlo napsat jen ABC mladých techniků a přírodovědců.Tak jednoduchý to teda nebylo, i když to tak možná zní. Měl jsem hodně odpadu a byl jsem vlastně trochu svázanej úspěchem "Eskalace dobra". Dělám to přitom celou dobu stejně, jak nejlíp jsem schopen. Někdy se to povede hůř, někdy líp. Najednou jsem cítil, že odezva je velká, a já zatoužil nějak překonat "Eskalaci", v detailu, naléhavosti, sexy rytmu… Snažil jsem se to udělat prostě dobrý.

Podle jakého klíče píšeš hudbu? Rozhoduješ, zda se hodí víc pro J.A.R., nebo Monkey Business? Ptám se proto, že jádro obou skupin je stejný.

Roman: Napíšu písničku a tu pak pustím oběma kapelám. Kdo víc významně mrká levym okem a připitoměle se usmívá, ten ji má. Jaři mají rádi trochu víc jazzových harmonií, které bych v Monkey nenabízel. Tady jsme víc progresivnější v tom, že máme rádi různý taneční styly. Většinou myslím ale na zpěváky. To jsou ta sebestředná hovada, motající se na nejzazším okraji pódia. (smích)

Dle prvních dvou songů jsem čekala, že deska bude svižnější, pak ale dochází ke zvolnění...

Tereza: To je přesně tak, že před rokem a půl jsme jeli s Romanem v autě a bavili jsme se o tom, jakou desku bychom si přáli. Chtěli jsme udělat nahrávku střednětempou. Říkal, že to nejde, protože když se použijí všechny zbraně funku, který byly tisíckrát řečený, vyčerpaný, tak to zní příšerně. Přes nějaký můstek se to ale dostalo do této podoby, kdy to vnímám jako špičkové funky album. Ale záměr tam nebyl.

Roman: Naše deska je barevná jako kuchařka Kamu. Ta holka je bohyně a my podle ní doma vaříme.

Na albu je spousta hostů. Ke komu bylo nejobtížnější se dostat?

Roman: K nikomu, protože nás lidi neustále otravujou, že si s námi chtěj' zahrát. (smích) Tak jsme jim chtěli udělat radost.

Matěj: Nejtrnitější cesta je k tomu hostovi, který na desce není.

Roman: Co tam je za hosty, si každej přečte na obalu. Ale víš, co je srandovní? Že jsme onehdá ve svý neskonalý naivitě skutečně ťukali na šatnu George Michaela. To už je zralý na Chocholouška.

Matěj: Když to nezkusíš, tak to nevyjde stoprocentně.

Roman: Když nevyndáš Vasila, tak si nezašukáš.

Na desce hostuje i Radek Škarohlíd z Hentai Corporation, kterého si všimne jen pozorný posluchač. Jaký vztah k němu máte?

Roman: Láska. Jeden z mála muzikantů, kterýho osobně mám rád nejen za divočinu, kterou vytváří v hudbě, ale ještě cítím nějaký intelektuální propojení. Je to chytrej kluk, smějeme se stejným hovadinám a vnímáme určitý věci podobně, proto bylo nevyhnutelný s ním spolupracovat. Navíc výborně líbá.

Někde jste uvedli, že nejdůležitější je získat prvního hosta, že ti ostatní se pak k němu nabalí. Kdo jím tedy byl?

Roman: Fred Wesley, to je první liga, která se nám povedla už před 20 lety na první desku, a tím nám otevřel cestu do jiných dimenzí.

Poslední klip jste měli ke "Kick the Stupid". Podle čeho jste volili interprety (muzikanty), kteří vás postupně ve videu nahradili?

Roman: Volili jsme je podle toho, aby každej byl dostatečně vizuálně transparentní s nástrojem. U klávesistů jsme to měli omezený, výrazných hráčů na tenhle nástroj moc není. Vašo Patejdl, Michal Dvořák… Druhá věc pak byla, abychom měli na lidi kontakt a aspoň trochu se s nima znali.

Plánujete další klip?

Matěj: Včera jsme dotočili video ke "Cpt. Pheromone and Sgt. Nicotine". Půjde ven ve stejné době jak deska.

Pavel: Je to velký klip, který je předem odsouzený k zániku.

Roman: Režie se ujali Wood Bros. To je Matěj a Pavel. Vynikající tvůrci.

Matěj: Představ si úvodní sekvenci k Bondovce "Casiono Royale", která stála 15 milionů dolarů, kde jsou přeskoky z jeřábů na jeřáb, výbuchy aut… Tak takový to přesně nebude.

Když tě tu mám, Romane, tak toho musím využít. Jaři budou mít příští rok 30 let. Plánujete něco speciálního?

Roman: Budeme mít třicet Lucerna Barů za sebou. Bude nová deska, která se bude jmenovat "J.A.R. - Ovládá-li tě moucha" a Jirka Strach s námi natočí celovečerní film "Zdechlina". Ne, chtěli bychom asi desku, ale ono to nejde tak rychle.

Čekají nás taky comebackové koncerty Sexy Dancers. Je to jednorázovka, nebo se můžeme těšit i na něco nového?

Roman: Jsou to čtyři koncerty a pak bude šlus. Nebude už jiná možnost nás vidět.

V létě jste poprvé po dlouhých letech vystoupili právě se Sexy Dancers na festivalu Metronome. Jaká mezi vámi byla chemie po těch letech?

Roman: Nejlepší byla při zkouškách, to jsem si myslel, že hraju s nejlepší kapelou na světě. Koncert už tak dobrej nebyl, ale doufám, že to napravíme.