Marta Jandová na debutu "Barvy" sype hitové melodie na požádání. Mohla ale být odvážnější

28.10.2018 11:30 - Josef Martínek | foto: facebook interpreta

Od té doby, co Marta Jandová v roce 2009 poprvé zasedla v porotě SuperStar, se fanoušci dožadovali její sólové desky. Hlas německých Die Happy si ale dával načas. "Barvy" potvrzují interpretační kvality této hudebnice a ukazují ji i jako schopnou autorku. Jen škoda že jsou tak konzervativní.
6/10

Marta Jandová - Barvy

Skladby: Cesta kolem světa, Křídla, Černá i bílá, Barvy, Milovat, Holka rozmazlená, Nikdy, Vstávej, Zůstaň tu se mnou, Strach, Školíš mě
Vydáno: 12.10.2018
Celkový čas: 46 min
Vydavatel: Supraphon
Marta Jandová na pódiích už léta dokazuje, že je živel. Energie, kterou ze sebe dokáže na koncertech vydat, strhne kdekoho. Možná proto jsme něco podobného čekali i od poslechu její první sólovky. Povedlo se to ale jen zčásti.

Dcera Petra Jandy si nejspíš dobře uvědomila, že nahrávat s anglicky zpívající rockovou skupinou a pak nazpívat písničky pro české středoproudé publikum jsou dvě zcela odlišné záležitosti. Sympatie vzbuzuje fakt, že skladby jsou (s výjimkou závěrečné "Školíš mě" od Marka Ztraceného) autorské. A navíc napsané chytlavě, s nosnými melodickými linkami, v příjemném pop rockovém duchu a důrazem na její hlasový projev. Řemeslně velmi dobře odvedená práce.

Slabinou celého materiálu je ovšem jeho předvídatelnost. V písničkách, zejména v těch se singlovým potenciálem, je znát jistá šablonovitost, kterou nerozbije ani zpěvaččino charisma. Zatímco současný pop je plný různých inspiračních vlivů a hranice mezi žánry se v něm často stírají, "Barvy" se drží osvědčených mustrů rádiového pop rocku ("Cesta kolem světa", "Křídla") a balad, jako je titulní skladba. Přitom zrovna Jandová, která kus života prožila v Německu a v roce 2015 nás reprezentovala v Eurovizi, by s rozhledem problémy mít neměla.

Kromě hudby, kterou pak dotvářela s producentem Lukášem Pavlíkem, si napsala také texty - to ostatně dělá i v Die Happy. Reflektují její obavy i radosti, lásky a třeba i zálibu v cestování. Napsané jsou povětšinou vkusně a bez křečovitých obratů. Snad jen hláskování písmenek "M I L O V A T" v písni "Milovat" působí zbytečně lacině.

Zatímco skladby v první polovině desky nezapřou hitové ambice a nedivili bychom se, kdybychom některou z nich brzy slýchali v rádiovém éteru, druhá polovina už nemá tak přímý tah na branku. Neznamená to nutně, že je to špatně - třeba "Nikdy" zahrnuje přidrzlý kytarový riff a rocková rebelie tu Jandové sedí. "Strach" natáhla skoro na sedm minut a konečně tu popustila uzdu a opřela se do mikrofonu se vší vervou. Jenže do nekonfliktního rytmu roztančená "Vstávej" nebo aranžérsky trochu mdlá "Zůstaň tu se mnou" už tak pozitivní dojem nezanechávají.

Je dost možné, že pověstné koncertní nasazení Marty Jandové posune i její sólové písně o level výš. Rádi se o tom přesvědčíme na slibovaném jarním turné, se kterým by chtěla vyrazit do klubů. Od alba "Barvy" jsme ale přece jen očekávali trochu odvážnější a současnější přístup. Jeho okatá přímočarost totiž s každým dalším poslechem baví méně a méně.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY