Jak vůbec vznikl název Trocha Klidu.

Michal: Je tam zabudovaná trocha k lidu - toho se držíme. Chceme, aby si s námi lidi mohli užít, uvolnit se a zazpívat si.

Daniel: Přišlo to přirozeně, žádné dlouhé dohadování a miliony variant.

Začínali jste hrát jenom ve dvou. Kdy a proč jste začali přibírat další členy?

Michal: Přibližně před třemi roky to začalo. Chtěli jsme mít větší grády.

Daniel: Stát na velkém pódiu a nemít oporu v rytmické sekci je poměrně těžká disciplína, když jste dva. Na začátku nás to naučilo jeden druhému naslouchat, což byl pro pokračování kapely základ. Navíc jsme si vždycky přáli být spíš jako Chinaski než jako bratři Nedvědi.

Co děláte, když zrovna nehrajete?

Daniel: Studuju v Olomouci práva, družím se s ostatními flinky a floutky, obrážím fesťáky a koncerty. Nepravidelně se objevuju v šumperském nízkoprahovém klubu pro děti jako lektor zkušebny.

Michal: Já studuju zpěv a kytaru na konzervatoři v Olomouci, hrozně se mi líbí různý druhy umění od pohybu přes výtvarno, fotku, herectví až po hudbu a Dádu Patrasovou.

Máte nějaké specifické rituály před koncertem?

Michal: Kdysi jsme skákali do vzduchu, ale pak jsem si rozrazil hlavu o strop v kině, vyfasoval sedm stehů, a už neskáču. Teď si ťukáme pěstmi a říkáme slovo "kámoši".

Daniel: Rok a půl zpátky jsme se ještě chytali navzájem za prsa, ale ťuknutí pěstí a utvrzení v tom, že jsme ještě stále kámoši, je asi dospělejší a konkrétnější.

Kdo jsou osobnostně Dan a Michal na pódiu a mimo něj?

Daniel: Majkl je ten stabilnější z nás, nic moc ho nerozhází, nechce si povídat o tom, jaký to bude, až budem hedlajnovat největší fesťáky, protože si drží pokoru a bude se o tom bavit, až se to stane. Často se do něčeho zabere, a než začne vnímat, je potřeba do něj párkrát šťouchnout. Stejně na něj nedám dopustit.

Michal: Dan je mimo stage hovado, hrozně vtipnej týpek a kámoš. Na pódiu je to samý, akorát u toho křičí na lidi.

Prozradíte všem laikům, jak probíhá práce na singlu, jako je "Šoumou"?

Michal: Píseň "Šoumou" začala vznikat, když jsme se s Danem zrovna shodli, že z nás poslední dobou nevylezlo moc songů. Projel jsem si SMSky, co dostávám, když je Dan opilej, a bylo tam měsíc starý "show mou". Napadlo nás, že to může být song o tom, jakým způsobem se snažíme zapůsobit na holky. Vzal jsem do ruky kytaru, vymysleli jsme hlavní hook a hrozně jsme se u toho nasmáli. Pak nám to leželo v hlavě, mě cestou do školy napadlo, že k "Šoumou" se nějak foneticky hodí King Kong, a postupně jsme to poskládali jako puzzle. Udělali demo s mistrem Aloisem (bubeníkem - pozn. red.) a to se přes jednoho z našich vedoucích v labelu dostalo k Ondřeji Fiedlerovi, se kterým jsme to pak dotáhli až úplně do finální podoby, kterou teď znáte.

Daniel: Největší zážitek jsme měli asi z natáčení klipu, kde bylo opravdu všechno, co nás spolu s režisérem Vladimírem Špičkou napadlo. Největší stresy jsme měli během vydávání. Od plánování příspěvků a všech popisků přes časy vydání až po samotný hype před ním. Samé banality, které vám v ten moment přijdou pro úspěch songu klíčové.

Jak se pracuje s jedním z nejlepších českých producentů, jakým Ondra Fiedler bezpochyby je?

Daniel: Myslím, že muzikantská duše je v jádru u všech stejná, takže i když jsme se viděli s Ondrou poprvé, nebyl žádný problém v komunikaci a všechno šlapalo, jak má.

Michal: Je to super šikovnej týpek s nekompromisním vkusem a obřím úspěchem. Byl jsem na něj hrozně zvědavej a strašně rád ho pozoroval u práce.

Všechny texty z vaší tvorby mají určitou dávku ostrovtipu a poetičnosti. Kde berete inspiraci?

Daniel: Já jsem autorsky vyrostl na Tomáši Klusovi a Prago Union. Zejména díky nim cítím velké pnutí, když se ve verších nenachází nějaký ten skrytý význam nebo něžný poetický detail, kterého si nevšimne každý.

Michal: V životě, češtině, v nás samotných a v okolí.

Co považujete za váš největší hudební úspěch a jaký byl nejlepší koncert v životě?

Michal: Těžko říct. Nedávno jsme měli skvělej koncert v Olomouci, kde na nás přišla morda lidí. Z toho jsem byl nadšenej.

Daniel: Zahráli jsme si na Českých hradech, s Markem Ztraceným jsme si mohli dát vyprodaný Forum Karlín. Dvakrát vyprodaná Lucerna, jednou s Pokáčem a jednou s UDG. Hudebních úspěchů a zážitků je mnoho, ale nejlepší ze všeho je se vrátit domů, kde na vás s každým dalším koncertem čeká víc a víc lidí. Proto pro mě jedním z nejlepších vystoupení bylo Vokno před fakultou v Olomouci, kde s Majkem studujeme.

Vaše tvorba se trochu vymyká běžným popovým písničkám u nás. Jaký máte názor na českou pop music a jakou posloucháte hudbu?

Daniel: Česká scéna je rozmanitá a baví mě objevovat všechny ty kreativní umělce, kteří ji vybarvují. Nejvíc momentálně poslouchám Davida Stypku, Paulieho Garanda, Callina a John Wolfhooker, ale protože mě baví vyhledávat novou hudbu, tak mám takových favoritů plný Spotify. Ze zahraničí jsem si prošel velkou láskou k Alt-J, Nothing But Thieves a Royal Blood.

Michal: Mám hrozně rád českou hudbu a chybí mi jí tady ještě o něco víc. Vždycky když vyjmenovávám, je mi pak líto, že na někoho zapomenu, tak dneska vyjmenovávat nebudu.

V čem spočívá originalita písničky?

Daniel: V nápadu, uvěřitelnosti a odvaze.

Michal: V autenticitě, muzikálnosti, oddanosti, v duši… Ale je toho obecně šíleně moc. Je to alchymie.