V tiskové zprávě stojí, že je Míša Tučná vaše kamarádka. Poznali jste se přes hudbu?

Jindra: Je to tak. První festival, na kterém jsme hráli ještě jako úplně neznámá kapela, byla Stodola Michala Tučného. Vystupovali jsme tam pro spoustu lidí a dodnes jsme na to nezapomněli, a když jsme letos zjistili, že Stodola definitivně skončila, přišlo nám to hodně líto. Jednak z takového osobního hlediska - jde o velmi silnou vzpomínku -, jednak nás mrzelo, že teď už si nikde Michalovy písně lidé nemohou naživo poslechnout. A tak vznikla myšlenka spojit se s Míšou a na turné společně zahrát jeho písně. A ano, s Míšou se známe právě díky Stodole, kde hrála každý ročník. Od té doby jsme v kontaktu.

Míša: To přátelství v podstatě vyústilo právě touto spoluprací.

Jindra: Muzika spojuje lidi, bylo to naše společné téma a měli jsme si vždycky co říct. Tohle turné je potom takovým dalším logickým krokem.

Míšo, jaký je váš vztah k Hošticím, kde se Stodola konala?

Míša: Pro mě je to vesnice, kam jsem jezdila na chalupu od nepaměti. Místo mám spojené se všemi možnými zážitky, přes pubertu až do teď. Jezdím tam moc ráda, mám tam maminku a sestru a spoustu kamarádů. A je tam krásně.

Jindra: To můžu potvrdit. My jsme tam teď měli takovou větší společnou zkoušku, zahráli jsme si třeba "Spím v obilí", kterou vydáváme jako singl, a další věci. Vzali jsme s sebou našeho kamaráda Ondru Kudyna, který celý tenhle proces natáčel, a vznikne tak videoklip. Zkoušeli jsme dokonce v hasičárně, kde hrál Michal s Tučňáky. Na takové reálie jsme byli moc zvědaví. Podívali jsme se i za Míšinou maminkou, která má nádherný výhled na celou vesničku. Kompletně nás to pohltilo a odzbrojilo. Mají tam krásný, původně židovský zvyk, že místo květin nosí lidé Michalovi na hrob kamínky. Věřím, že se takové silné momenty ve videu promítnou. (Na výsledek se můžete podívat níže, rozhovor vznikl před jeho dokončením - pozn. red.)

Natáčeli jste i přímo v oné legendární stodole?

Míša: Ano i ne. Ona chalupa už naší rodině nepatří, ale její majitel je náš rodinný přítel, takže nám půjčil klíče a udělali jsme několik fotek a záběrů před ní.

Vánoční turné startuje již v půlce podzimu a chcete ho speciálně věnovat památce Michala Tučného. Ponese se spíše v nostalgičtější náladě, nebo dojde i tentokrát na pověstnou jelení energii?

Jindra: Naše jelení energie se z vystoupení určitě nevytratí. Z větší části to bude koncert našich písniček, do kterého přidáme blok písní Michala Tučného, kde část zahrajeme společně a něco si Míša zazpívá sama. Navíc si myslím, že naše energie má dost blízko k tomu, jak k muzice přistupoval Michal.

Míšo, na letošním vzpomínkovém koncertě v Lucerně jste chtěla zazpívat sama píseň "Modrou z džín". Akce však byla nakonec zrušena. Zkusíte si to na turné vynahradit?

Míša: Je to dost pravděpodobné. (smích)

Máte již sestavený setlist?

Jindra: Ještě ne dopodrobna, protože nám teprve skončila letní sezóna a ještě nebyl úplně čas to doladit. Jak všechno zkoušíme, pomalu se setlist rýsuje. Určitě už víme, že zazní "Spím v obilí", "Pověste ho vejš" nebo "Báječná ženská".

Takže tohle jsou vaši aktuální favorité?

Jindra: To je právě to náročné. Když jsme začali Michalovy písně poslouchat a vybírat, došli jsme k užšímu výběru čtyřiceti skladeb. Ten se teď snažíme ořezávat, abychom se vešli do nějakého rozumného času. Speciálně "Spím v obilí" je moc krásná věc, kterou jsem donedávna neznal, a na první poslech jsem si ji zamiloval. Klukům se taky zalíbila a taky jde o Míšinu srdcovku, takže se to takhle krásně sešlo a fungovalo to na první dobrou. Rozhodnutí o prvním společném singlu tak bylo opravdu snadné.

Turné se bude konat v předvánočním období. Mohlo by dojít třeba i na "Vánoční strom"?

Míša: Táta měl těch vánočních písniček víc, a zrovna "Vánoční strom" není úplně ta nejlepší. Mám jednu vytipovanou a musím ji klukům pustit… mohla by zaznít třeba jako bonus. Zatím je to ale tajemství. (smích)

Nahráli jste cover skladby "Spím v obilí." Šlo o vaše první natáčení ve studiu?

Míša: To ne, já jsem ve studiu nahrávala už s tátou. Šlo o dvě písničky, "Sweet Dreams" z jeho poslední desky a ještě jako úplně malá jsem si zazpívala v lidové "Kdyby tady byla taková panenka". Se svou kapelou jsem natáčela i vlastní skladby a taky jsem nahrávala s kapelou Fešáci. Mám vlastní písničky, ale to už je docela historie. Třeba je teď opráším. (smích)

A jak se vám s Jelenem nahrávalo?

Míša: Skvěle. Zdá se mi, jako bychom byli s klukama z kapely rodina, žádný tlak ani křeč… všechno skvěle plynulo.

Je ve hře i společné album?

Jindra: Aktuálně se soustředíme jen na turné, žádné další pevné plány nemáme, ale uvidíme, kam nás muzika a společné koncertování zavede. Stát se může cokoliv.

Myslíte, že by vás toto turné mohlo postrčit k nové tvorbě?

Míša: Se svým mužem máme zahradní firmu a já se už delší dobu zabývám úplně jinou profesí. V podstatě jsem úplně opustila svět muziky, do kterého mě Jelen zase zpátky přitáhl. Beru to jako znamení, že s hudbou pravděpodobně nikdy neskončím, takže možná ano.

K songu vzniklo také vaše první hudební video. Jak se vám líbilo stát před kamerou?

Míša: Já se v podstatě stydím, a ačkoliv to možná nevypadá, jsem poměrně plachý člověk. Ještě moc nevím, co si mohu a nemohu dovolit. Plus mám nějakou vnitřní zábranu a strach, že udělám tátovi ostudu. Doufám ale, že ve výsledku nebudu tak prkenná, jak jsem si připadala… ačkoliv natáčení probíhalo přirozeně, nenásilně.

Ještě na moment zpět k turné: hlavním hostem je Míša, uvidíme ale i tentokrát Kateřinu Marii Tichou a Vu Thao Chi?

Jindra: Káťa s námi určitě pojede, už je součástí našeho jeleního stáda. Myslím, že Chi nedorazí, protože aktuálně studuje v San Franciscu. Samozřejmě bychom ji na pódiu měli rádi, ale zatím to tak nevypadá.

Na turné ještě budeme mít předskokanku, písničkářku Terezu Balonovou. Objevili jsme ji na letošní Portě úplně náhodou. Zrovna končila svůj set, my jsme slyšeli asi dvě písničky, ale i to úplně stačilo. Tereza má v sobě nějaké kouzlo, snad všichni u pódia ji napjatě poslouchali. Od toho dne jsme v kontaktu, a když jsme přemýšleli, koho na turné vzít, rozhodli jsme se pro ni, protože nám je hodně blízko svou energií a tím, jak komunikuje s publikem.

Jaké plány máte po turné vy, Míšo?

Míša: Co se týče muziky, nemám žádné ambice nebo ctižádost, potřebu se někam cpát. Musím říct, že teď, asi poprvé v životě, si muziku skutečně užívám. Je to díky této spolupráci. A taky jsem ráda, že nemusím vynakládat tu neuvěřitelnou energii, jako když jsem měla kapelu nebo hrála v divadle a musela jsem tu věc tlačit nebo táhnout, protože více nebo méně stála a padala právě na tom mém tlaku nebo tahu.

Zmínila jste, že jste trémistka. Jaké máte pocity z Fora Karlín?

Míša: Díky koncertům na počest táty jsem v Sušici zažila asi desítitisícové publikum. Takže si myslím, že tu naprosto nejšílenější trému už mám za sebou. Ale je fakt, že to už je docela dávno. Jen doufám, že turné ve zdraví přežiji. (smích)

To vy s Jelenem už jste se trémy asi úplně zbavili, že?

Jindra: Vůbec. My jsme trémisti pořád, myslím si, že se něčeho takového člověk nezbaví. Nejvíc plné adrenalinu jsou právě ty chvíle, než poprvé vstoupíme na pódium, když slyšíme natěšené publikum. Potom ale není nic krásnějšího, než když si s diváky vzájemně předáváme energii a dobíjíme baterky.

Na závěr by mě, Míšo, zajímala vaše oblíbená píseň od Jelena.

Míša: Je to právě "Jelen". Pořád si ho v hlavě zpívám dokola, a když mi dojde text, tak si domyslím nějaký další, vlastní. Stala se z něj naprosto epická báseň. (smích)

Chtěla byste si zazpívat něco jeleního?

Míša: Takhle bych si o to nechtěla a asi ani netroufla říct…

Jindra: Zatím jsme to neřešili, ale uvidíme. Vše se bude odvíjet od toho, jak bude vypadat podzimní setlist. Takové věci si muzika řekne sama.