Ti nastoupili do zvolna se plnícího Futurum Music Baru po půl osmé s takovou razancí, že málem padala omítka. Abyste si hned během prvního songu předkapely museli zaskákat, protože ta muzika k tomu vybízí, a vystřelilo z vás jednoznačné "WOW!" ještě dřív, než se pořádně začne něco dít, to se nestává každý den. Možná u headlinerů, jenže tihle Japonci měli jen půlhodinku a během ní předvedli tak brutální sypačku, že se circle pit rozjel takřka okamžitě. V Zemi vycházejícího slunce je zvykem dávat do práce maximum a zcela se jí odevzdat a přesně to se také stalo v Praze.

Také Volumes zahrnuli publikum pořádně běsnící směsicí ryzího hardcorového řevu z Kalifornie smíchaného s občasnými čistými vokály, přičemž kombinace dvou frontmanů, kteří žadoní o pozornost, dokázala prodat progresivní metalcore s prvky djentu taktéž takřka dokonale. "Skákejte jako Super Mario Brothers!" zahulákal drobný vztekloun mávající ručníkem a sám se vyslal na ruce publika, zatímco ho zezadu jistil hostující kytarista z Veil Of Maya. Následován byl dalšími odvážlivci, v kotli ale bohužel nebylo dostatek lidí, takže jsme viděli i nějaké pády. Jeho kolega mezitím naléval pivo bubeníkovi do chřtánu anebo se kochal pohledem na mobily rozsvícené v kotli, kterak na příkaz skáčou i se svými majiteli nahoru a dolů. Rovněž vynikající půlhodinka.

A nebýt předskokanů, hodnocení Crown The Empire by bylo asi vřelejší, přece jen i oni odehráli v podstatě dobrý koncert. Jenže laťka byla už po dvou parádních koncertech tak vysoko, že ji hlavní hvězdy prostě nepřelezly. Headlineři večera měli hlavně tu smůlu, že je jejich hudba o poznání měkčí, melodičtější a s daleko čistějšími zpěvy, tudíž se u ní tolik neskáče. A také se naživo ukázalo, že je to bohužel kapela, které tak trochu chybí ksicht. Něco signifikantního, co byste si s ní okamžitě spojili. Coldrain jsou šílení Japonci, Volumes zase mají dva zpěváky a po včerejšku i stylově rozmlácenou kytaru.

Crown The Empire ale nemají nic. Muzika neurazí, ale vzhledem k počtu všech těch post-hardcorových, metalcorových, electronicorových a jim podobných uskupení ale ani nijak nevyčnívá. Že by z ní ale kromě "Zero", "Memories Of A Broken Heart" a "What I Am" vystupovalo něco dříve neslyšeného, co si musíte okamžitě pustit, to ne. Tu to připomene Bring Me The Horizon, támhle zase Bullet For My Valentine, a když budete hodně pozorní, možná zaznamenáte i vliv Parkway Drive. Jen v mnohem jemnější, střízlivější formě. To všechno není nutně špatně a znovu - ten koncert byl docela fajn. Jen z toho tentokrát dvojice žáků vyšla nad učitelem vítězně.