Jeho šestá studiovka je zároveň oslavou deseti let Ondřeje Ládka alias Xindla X na hudební scéně od chvíle, kdy začal čeřit vody české hudební scény. Oproti minulé desce "Kvadratura záchranného kruhu", která neobsahovala žádný duet, se s nimi tentokrát roztrhl pytel. Vedle již známého kousku "Věčně nevěrná" se Sabinou Křovákovou, která vznikla pro film "Věčně tvá nevěrná" režiséra Milana Cieslara, navázal s Mirkou Miškechovou na předchozí "Cudzinka v tvojej zemi" písní "Naruby". Tato písnička společně s úvodní "Alenkou" byla původně určena pro Richarda Müllera. Jenže melodie byly tak chytlavé, že se Xindl X rozhodl je využít a přetextovat pro sebe. A udělal dobře.

Pojítkem všech písní je téma útěku v nejrůznějších formách. Téma nastolila píseň "Kufry mám sbalený", která vznikla po odchodu původní skupiny. Tehdy se Ládek ptal sám sebe, zda radikální změnou kapelního personálu problémy vyřeší, nebo zda nebude lepší před nimi utéct. "Alenka" je o útěcích do jiného světa - virtuálního světa Facebooků a dalších sociálních sítí, "Trocha slávy" o útěcích od ideálů k pragmatismu, "Byznys" o útěcích z doby, kdy měl člověk kamarády, k době, kdy všechno dělá kvůli byznysu a financím, "Já nic já muzikant" je o útěku před zodpovědností nad vlastními názory.

"Naruby" nebo "Věčně nevěrná" vystihují úprky ze vztahů, ať už se třeba jedná o všudypřítomnou nevěru. "Dřevo" popisuje situaci dneška, kdy když nejste na sociálních sítích, jako byste nebyli, tedy útěk od virtuálního světa do reality. Pro někoho možná bude překvapením, že se na desce objeví i chlapský duet "Nejlepší zvukař je playback" s Petrem Lüftenerem, který kritizuje přetvářku a ty, kteří jdou za davem, chtějí být dokonalými a zavděčit se všem.

Většinu desky spoluprodukoval Xindl X s Radimem Genčevem, novým kapelníkem doprovodné skupiny. Tři skladby dodělal Dalibor Cidlinský, který produkoval předchozí čtyři alba. Na dvou pracovali zahraniční producenti, k nimž se Ládek dostal přes Jananas. Ti se podíleli mimo jiné na světluščí písni "ZZZ", která už tak nadupanou desku uzavírá, a kousku "Pouze jednou", kterou samotný Jens East domíchává coby DJ.

Krom všech zmiňovaných uslyšíme na desce ještě smyčce Bohemian Symphony Orchestra Prague, které vyniknou v "Naruby", Ondřeje Klímka ve hře na flétnu ve "Věčně nevěrné", sbory Maranatha Gospel Choir v písni "Jsem Boží" a vokály Kateřiny Kvintusové. Místo tradičního banja, které bylo pro Xindla X charakteristické, uslyšíme třeba tahací harmoniku v "Nejlepší zvukař je playback" a saxofon v rozjuchaném "Byznysu".

Ať si říká, kdo chce, co chce, Xindl X je hitmaker, navíc s osobitým rukopisem. Potvrdil to touto deskou, na které se nebojí jít s trendy. Zní drobet jinak, ale stále svůj a sebevědomě. Ukazuje své tradiční slovní hrátky ("Chceš-li mě zasklít, nehodlám zas klít. Někdo má u nohou svět a já mám zas klid") v moderní svěžejší a tanečnější aranži.

"Nepatřím do starýho železa, jsem spíš dřevo. A proto už z podstaty nerezaví mý básnický střevo," jak zpívá ve "Dřevě". Má pravdu, do starého železa opravdu nepatří ani on ani jeho básnické střevo a ani jeho "Sexy Exity". Je stále plný názorů, pocitů a emocí a obratně je zpracovává do písní na aktuální, místy ožehavá témata. Xindl X má zkrátka i po deseti letech stále co ukázat. Slova, inspirace ani důvtip mu rozhodně nedocházejí.