Je to strašně zvláštní pocit vidět partu muzikantů, kteří jsou jako doma na velkých stadionech, hrát v klubu rozměrů pražského Futura. Příležitosti si na své hrdiny doslova sáhnout využilo natěšené publikum všech generací: od mrňat, která musela použít židle, aby něco viděla, přes hipstery a metalem protřelé vousáče až k pánovi v důchodovém věku, který se stal hromosvodem pozitivní energie při "Alive".

Pětice na pódiu mohla být primadonami. Ostatně žánr sám i jejich hvězdný status by k tomu celkem bez výčitek opravňovaly. Naštěstí ale místo nafrněných hvězdiček přišli páni muzikanti. Snad jen zpěvák Jeff Scott Soto místy trochu iritoval svou afektovanou a značně hranou a neupřímnou gestikulací. Ale čert to ven. Syny Apollónovy je radost sledovat. Jak jsou hudebně sehraní, jejich individuality působí až nesourodě: přehrávající Soto, stoický frajer Sherinian, hrající na klávesy vlastně mimochodem, nenápadné bubenické monstrum Portnoy, neklidný a přesto dokonale přesný Bumblefoot Thal i Billy Sheehan, kmet kapely, jenž se však, pokud jde o akčnost, nenechal zahanbit, přičemž oba posledně jmenovaní nechali své hbité prsty pobíhat po dvoukrkých (bas)kytarových monstrech.

Sons Of Apollo se pevně drží v ranku progresivního metalu, ohlasy kapel, v nichž pánové hráli, jsou však spíše kořením. Jádrem je nový materiál z loňského alba "Psychotic Symphony", které je sice poněkud neoriginální skládačkou, to mu však na funkčnosti nijak neubírá. Osvěžením byl dvojí výlet k albu Dream Theater "Falling into Infinity", jež spojilo síly Sheriniana a Portnoye, hříčka "The Pink Partner" i Sotovy hlasové exhibice: queenovský tandem "Prophets’s Song/Save Me" a a cappella dozpívaná "Coming Home".

Od skvadry na pódiu lze jen těžko očekávat mizerné muzikantské výkony a bylo by příslovečným nošením sov do Athén snažit se je nějak popsat. Zvuk byl na takto malý prostor (a takto velkou kapelu) solidní, místy mi přišel trochu utopený zpěv, ale to je věc, s níž je třeba počítat.

Pražský debut Sons of Apollo se vydařil, o tom není sporu. Drobnosti se s odstupem rozpouštějí pod váhou pozitiv. A že jich nakonec bylo dost.