Po dobytí amerického kontinentu, kde Ghost odehráli veleúspěšné turné a koncertovali ve velkých halách v New Yorku a Los Angeles, se zdálo, že tajemné švédské kapele už patří celý svět. Úspěch leží na bedrech lídra Ghost Tobiase Forgea, který kolem skupiny dokázal vytvořit mystickou auru, příběh a hlavně se skvěle trefil i do populární vlny retro rocku. S velkými úspěchy se ale vážou i velká očekávání, která neminula ani čtvrtou nahrávku "Prequelle".

Forge už několik měsíců dopředu lákal na novinku krátkými filmovými klipy, ve kterých probíhal přerod z dosavadního panovníka Papa Emerita III na současného Cardinala Copia. Změna v nastolené linii mnohé fanoušky zaskočila, ale z hlediska směřování kapely jde o pochopitelný krok. Ghost se nikdy nechtěli opakovat a pokaždé se snažili představit jinou hudební i vizuální tvář.

Tentokrát přišli s výraznější změnou. Dynamičtější mladší Cardinal tančí, skáče a je obecně živelnější než jeho papežští předchůdci. Svým způsobem je i démoničtější. Hudebně se Forge rovněž vydal novou cestou a oproti "Melioře", jejímž základem byl okultní rock, se "Prequelle" blíží až arénovému rocku s opulentními aranžemi, stadiónovými refrény a osmdesátkovými klávesami. Skladby mají stále onen temný nádech, ale zdaleka ne tak zemitý jako v případě dosavadní tvorby.

Po atmosférickém hororovém intru s dívčím popěvkem začnou Ghost zostra energickou skladbou "Rats", která se zcela jistě zařadí mezi největší hity kapely vedle "Squere Hammer" či "He Is". Oproti jmenovaným písním je ovšem zřetelný posun z odkazu sedmdesátých let k letům osmdesátým. A to zejména zvukem kláves, epičtějšími aranžemi, ale i specifickým staccato riffováním.

S poslechem následující "Faith" zase vytanou vzpomínky na přelom osmdesátek a devadesátek a na tvorbu Kinga Diamonda, který tehdy opustil black metal společně s Mercyful Fate a se sólovou tvorbou přinesl okultní heavy metal. Ze "See The Light" zase můžeme cítit vliv raného Alice Coopera z dob kolem alba "Billion Dollar Babies".

Překvapení přinese první ze dvou instrumentálek "Miasma" s příspěvkem Papa Nihila a jeho saxofonovým partem. Úvod ale otevřou chladné klávesy, jak z dob působení Emerson, Lake & Palmer. Druhý, o poznání méně zajímavý instrumentální part "Helvetesfönster" je poklidnou baladou z lehce středověkým nádechem.

Střed nahrávky zdobí jedna z nejlepších písní desky "Dance Macabre". Hymnická skladba s výraznými klávesami a s až popovým nádechem. Rozhodně jeden z nejexperimentálnějších kusů kolekce, kterým Ghost udělali velký posun od zvuku svých prvních dvou počinů "Opus Eponymous" a "Infestissumam". Po původním heavy metalu tu nejsou ani památky.

S výsledným zvukem pomohl i renomovaný anglický producent Tom Dalgethy. Ten se Forgemu zalíbil už při nahrávání EP "Popestar", na kterém kromě jedné novinky zazněly čtyři coververze Forgeho oblíbených kapel. Dalgethy má osobitý rukopis, který předtím vtiskl třeba Turbowolf, Royal Blood nebo Opeth.

Přes svůj démonický zjev jsou Ghost zejména na novince vlastně poprockovou kapelou, která má za současného zvuku k původnímu metalu daleko. Pokud ale přistoupíme na Forgeho hru, dostane se nám rafinované kolekce s přehlídkou hudebních nápadů a pomrkávání okem na historie znalého posluchače. Přerod z okultního papeže na tancujícího kardinála tak není vůbec bolestivý, ale naopak znepokojivě impozantní.