Sestavování superskupin není pouze doménou Davida Kollera a několika jeho známých. Podobný jev lze vypozorovat i za oceánem, kde se dobrý rok a půl diskutovalo a spekulovalo, zda bude reálně existovat fúze Soundgarden a Rage Against The Machine. Deska kapele měla vyjít už na jaře 2002, jenže se nestalo nic krom rozpadu, pochopitelně. Pak se ovšem vyrojily zprávy o znovuzrození a hleďme, v listopadu vyjukla debutová deska. Audioslave, jeden z nejhvězdnějších rockových souborů dneška, se narodil do skutečného světa. Když otevřel oči a zamžoural jimi, pohlédl na doktory nikoli neznámý tvor...

Nesmíme zapomenout vyjmenovat členy Audioslave, protože ne všichni bedlivě sledují zákulisní dění. Tedy, zpívá Chris Cornell, kytary obhospodařuje Tom Morello, basu na bedrech tahá Tim Commerford a bubny tluče Brad Wilk. Dalo by se říci, že Audioslave rovná se Rage Against The Machine bez Zacka De La Rochy, zato s Chrisem Cornellem ze Soundgarden. Jelikož se však nad RATM i Soundgarden dávno zavřela zem, jsou tu Audioslave. A ti by jistě rádi povznesli prapor a dále hrdě kráčeli v popředí hardrockového průvodu. Otázka je, po kom prapor přebrat a koho v čele nahradit? Vždyť Soundgarden neexistují hodnou řádku let a RATM v posledních letech svého života byli jen odvarem pecek z alb "Rage Against The Machine" a "Evil Empire".

Audioslave představují spojení obou souborů, a to v dobrém i ve zlém. Skupina přebrala charakteristický zvuk, vitálnost i pseudoagresivní mentalitu "rejdžů" a spojila je s nepodlézavou, neupravenou melodičností Soundgarden. Výsledkem jsou skladby jako "Show Me How To Live", "Set It Off", "Cochise" nebo "Exploder", které drtí nejen tvrdostí a šlapající rytmikou, ale též vkusně položenou líbivou písničkovostí. Ačkoli první tóny jednoznačně připomínají RATM a zůstane tomu tak ve všech hutnějších momentech, Audioslave nejsou pokusem o revival. Skládají totiž i pomalé, ne snad plouživě romantické, ale rozhodně klidné básně v hudbě. Tady se nejvíce podepsal na výsledném tvaru Chris Cornell, jehož sólová dráha byla až překvapivě umírněná. "I’m The Highway", "What You Are" jsou ryzí folkrockové popěvky se silnou melodií a nikoli bezduchým textem.

Abychom ale jen nechválili. Audioslave potkalo v jisté míře podobné neštěstí, s nímž se potýkali RATM. Jsou jím nenápadité, vedlejší, oslabující písně. Debut má čtrnáct stop, ale tři, možná čtyři z nich by nemusely vůbec být na disk zařazeny. "Bring Em Back Alive", "Like A Stone", "Shadow On The Sun"; to jsou jména písniček, které sice nejsou úplně zlé, minimálně jsou okrášleny vynikajícími profesionálními výkony, ale v kontextu "Audioslave" fungují jako ruční brzda a ne plyn. Nevýrazná melodie, čitelné schéma, zastřená energie - proto nejsou, ani nemohou být špičkou.

Když se na to ovšem podíváme z druhé strany, tři slabé kousky z celkových čtrnácti je velice slušné skóre. Málokdo se jím může pochlubit, v hokeji by vítěz byl oslavován coby sportovní génius. Na poli hudebním smekneme. Audioslave se postavili zády kritikům, pesimistům a navzdory nezcela vyrovnaným recenzím natočili výbornou desku. A také dali zapomenout na RATM, se kterými jsou nejčastěji spojováni, protože "Audioslave" je pravděpodobně lepší než většina hudebního materiálu "anti-mašin".