Proč se vlastně deska jmenuje "Lyrika"? Trochu mi to přijde jako odkaz na BPM.

Ne, že by to byl odkaz přímo na BPM, ale je to to, co mě nejvíc charakterizuje, na co kladu důraz a co vychází z odkazu BPM. Důraz na slova, osobitý projev, jazyk. Ten totiž vytváří identitu písniček.

Jak se rozhoduješ, které hosty si na skladby pozveš?

K tomu nemám žádný klíč. Když jsem ty písničky psal, už jsem si broukal nějaký refrén. To jsem si vlastně nedávno uvědomil, že inklinuji k psaní zpěvných refrénů. Ne s nějakým záměrem, zkrátka to tak cítím. No, a když jsem si to tak broukal nebo zpíval, zjistil jsem, že nemám takové hlasové možnosti a s hosty by ta píseň naopak vyrostla i umělecky. Takže jsme se potom společně s ODDm zamýšleli, kdo by refrén mohl odzpívat. V tom se snažím být aspoň trochu originální, zároveň je ale trochu problém najít zpěvačky, které zpívají česky dobře a které by zároveň do takového žánru šly. Krásnou češtinu mají třeba Aneta Langerová, Ewa Farna, ale dobře česky zpívajících zpěvaček tu zkrátka moc není. Ostatně na desce jsou i dva mužské hlasy a myslím, že to je příjemná změna.

Měl bys zájem mít některou z těchto zpěvaček na albu?

Záleží, jak by ta skladba byla pojatá. Nesměla by to být spolupráce jen proto, že jde o Ewu. Třeba duet Davida Stypky s ní ("Dobré ráno, milá") zněl zajímavě a Ewa se předvedla zase v jiné poloze, což se mi moc líbilo. Podle mě to pomohlo oběma.

Teď je docela populární si do refrénů zvát Jakuba Děkana. Přemýšlel jsi o spolupráci s ním?

To jsem nezvažoval. Určitě jde o populární, charakteristický hlas, který zní v některých polohách hodně fajn, já se ale snažím si zvát buďto neokoukané tváře, třeba Nellu, anebo interprety, které vnímám jako umělce. Například Marcella, toho tak beru. Měl kapelu No Distance Paradise a má i osobitý projev. Jakub se podle mě v tomhle ohledu ještě hledá.

Co je rozhodující pro to, zda bude refrén v angličtině, nebo v češtině?

Já na češtině v podstatě trvám. Ale co se týče třeba Marcella, to jsem byl ve studiu s Ondrou, měl jsem už nějaký text, ale s refrénem jsem nebyl spokojený. Ondra zrovna nahrával kytary a já si něco zpíval, a najedou mi v hlavě začalo cosi problikávat v angličtině. No, a ten refrén v angličtině jsem měl za chvilku hotový a my s ním byli spokojení, tak jsme ho tak nechali. Marcell jakožto zpěvák s mohutným hlasem mě napadl vzápětí.

A jak to bylo s Debbi?

To je jediná část textu, kterou jsem nesložil. Složil ji Pavel Ryška a bylo to poprvé v životě, kdy mi někdo poslal beat i s napsaným refrénem. Ten pro mě byl natolik polarizující, že jsem si říkal, že to buď skončí úplným průserem, nebo z toho udělám přednost. Takže jsem zbytek doplnil svými slokami, které jsou naopak hodně osobní. Líbí se mi ten kontrast.

I na této desce sis zkusil v refrénu zazpívat, je to ale stále spíše výjimka. Je to pro tebe velká zodpovědnost?

Ano, je to pro mě výjimka, protože se jako zpěvák zkrátka necítím. Jsem si mnohem jistější v rapu nebo recitaci, zpěv pro mě stále setrvává jako dobrodružství a velká neznámá. Jde také o to mít odvahu a sebevědomí, které jsem, co se týče zpěvu, neměl. Právě to mi ale dodali ODD a Yanna, kteří mi řekli, že se jim to zdá dobré a že to tam můžu nechat. Takže já si tím ani tak jistý nebyl a dal jsem spíše na jejich názor.

Na albu najdeme "Vidíš, co jiní nevidí", což je skladba, která vznikla jako podpora programu SmartUp. Podobně projektová byla třeba i "Terapie". Co je pro tebe klíčové, abys tyto nabídky přijal?

Smysluplnost toho projektu. Mně se líbily obě myšlenky. "Terapie" pro mě značila jakousi intelektuální výzvu, tam jsem spíše naplnil svůj zájem o literaturu a trochu o filozofii. A u "Vidíš, co jiní nevidí" mě bavilo reflektovat tu myšlenku na sobě samém. Dnes mi některé věci přijdou samozřejmé, můžu se někomu ozvat, on mi pošle beat nebo mi zpěvačka ráda pomůže s nějakým refrénem, ale když člověk začíná, nemá nic a odrazit se není jednoduché.

Já úplně nejsem fanda laciných motivačních songů, ale chtěl jsem dodat energii mladým lidem. A ten projekt už pak byl jen přidružená věc.

Míváš těchto žádostí více? Odmítáš?

Vyloženě kvanta mi jich určitě nechodí. Někdy přijde komerční nabídka, která ale nemá žádný smysl. Občas mi také chodí nabídky na hostovačky, ale často se to bohužel nedá použít.

V písni "Skleněný království" načínáš i téma sexu. Je pro tebe snadné se touto cestou svěřovat?

Nejen tam, že ano. Třeba i ve "Zbývá jen snít". Není to pro mě snadné a není to snadné ani pro mé nejbližší, protože se to týká mé minulosti, ale já zkrátka chci být věrný emocím, které jsem v tu dobu prožíval. Takže se tu střetává jistá ohleduplnost a umělecká svoboda. Tenhle konflikt občas zažívám a tu hranici má každý nastavený jinak. Já jsem na toto téma velice citlivý, a když rappeři začnou mluvit o sexu explicitně, přijde mi to fádní, nemá to fantazii. Věřím, že stojím na nějaké hranici, kde mají tahle osobní témata nějakou přidanou hodnotu. Myslím, že i moji fanoušci tu upřímnost umí ocenit.

Jaký typ svobody zmiňuješ v první písni? Už jsi přemýšlel nad dalším singlem? Právě "Svoboda" mi přijde asi nejhitovější.

Téma svobody se na desce objevuje víckrát. Třeba v "Solitéru". Jsem rád za to, že si můžu tvořit, jak chci. Mně doopravdy nikdy nešlo o to vyprodávat haly, o bohatství, tyhle věci jsem ani nikdy neoslavoval. Stěžejní hodnota pro mě vždy byla možnost se svobodně vyjádřit. Další typ svobody se týká vztahů a toho, jak se v nich realizovat. A svoboda v první písni je o lidech, kteří jsou svázáni nějakými problémy. Deprese, zdravotní handicap, nebo i smrt blízkého… Skladba je o vnitřní síle překonávat podobné překážky.

Myslím, že "Svoboda" má dobrou energii a Marcellovi ten refrén opravdu sednul. I proto se nachází na albu jako první a skutečně bude další singl.

Na desce mám ale i písničky, u kterých si podle mě člověk řekne: Tohle je Lipo. Třeba "Skleněný království" nebo "Známe svoje jména", hlavně co se "Lyriky" týče. I když nemají typický singlový potenciál, moc rád bych k některé z nich natočil video, když seženu prostředky.

Už máš k videu pro "Svobodu" nějaký nápad?

Zrovna ne. Dokonce jsem v kontaktu s jinými režiséry. Myslím, že už by to chtělo nějaký odstup, protože do teď jsem si všechno režíroval sám a to určitě není jediná cesta. Naopak, moc rád se obklopuji kreativníma lidma, což, doufám, jde slyšet i na desce. I když jsem na hudební scéně solitérem a spoustu věcí si dělám sám, nikdy bych nebyl tam, kde jsem, bez lidí kolem mě.

V éře minulého alba jsi mě překvapil videoklipem k "Vím, že jsi tam někde", spíše melancholické skladbě. Čekal jsem třeba "Plameny". Podle čeho vlastně singly volíš? Souvisí s tím i případná tvorba videoklipu?

Někdy mě napadne zajímavý nápad nebo nálada, kterou si s písní spojím. Na základě toho potom i občas volím. Automaticky si to spojím s nějakým vizuálem. Spíš jde o to pojítko s nápadem, které potom zrealizuji. "Vím, že jsi tam někde" určitě neměla singlový potenciál, spíš se mi líbila nálada, která podle mě vystihovala tu desku. No, a někdy jsem si prostě vědom potenciálu songu, a proto ho zvolím jako singl.

Ještě bych se v čase vrátil k dobám "Pořád jen to svoje". Měl jsi vydat mixtape, z toho ale sešlo. Tehdy jsi nám řekl, že se s hip hopem už neztotožňuješ. Tento stav setrvává?

To platí a řekl bych, že ještě víc. Tenkrát jsem vůbec zvažoval, jestli na "O duši" ten song vůbec dávat. Na mixtape jsem si chtěl tak trochu ulevit. Asi to pro někoho může znít směšně, ale tvořit ty osobní songy je občas psychicky náročné. Člověk se s nimi musí vypořádat, musí si za nimi stát, hodně se ozývají pochyby. Dost jsem řešil, zda jsem věrný svému uměleckému přesvědčení. A na mixtape jsem si chtěl prostě s lehkostí zarapovat jako ostatní. Jenže když jsem se do toho chtěl pustit, uvědomil jsem si, že na té umělecké stránce mi záleží natolik, že to prostě nemůžu udělat. Přenechám to jiným.

Někteří umělci mají v šuplíku spoustu nevydaných skladeb, protože jim nepřijdou dost dobré nebo se podle nich nehodí na desku. Jak to máš ty?

Není jich spoustu, ale existují takové a asi nikdy nevyjdou. Leda že bych je třeba vydal právě formou mixtape, ale to pro mě nemá úplně smysl. Upřednostňuji desky.

Chystáš se "Lyriku" pokřtít?

Chystám, na podzim. Rád bych k tomu udělal rovnou i turné. A uvítal bych i nějakou změnu. V sestavě s Yannou jezdíme už relativně dlouho, takže by tomu nějaká změna prospěla. Těším se, až do setlistu zařadím nové věci, ale potřebuji na to čas.

A řekl bych, že to vůbec není na škodu. U minulé desky jsem byl trochu skeptický, protože mi ze začátku přišlo, že si lidi přišli jen pro singly. Z toho mám samozřejmě radost, že třeba "Kruhy" měly skvělou odezvu, ale nevěděl jsem, jestli fanoušky zajímá nejen Lipo, ale i jeho deska. Potom se ukázalo, že si tu cestu k ní našli, jen to trvalo.

A tak je to se všemi mými písněmi. Nefunguje to tak, že by vtrhly do éteru a byly význačné nějakým novým super soundem nebo křiklavostí. Moje songy si se mnou fanoušci nažívaj'. Všechno má svůj čas. (smích)

Moc si pochvaluješ spolupráci s ODDm. Co ti na ní tak vyhovuje?

Jsme kamarádi. Přátelé. Musím říct, že během práce na desce to bylo místy i trochu na škodu, protože jsme se občas kreativně kousli. Nehýbalo se to dál. Ondra měl tenkrát hodně koncertů s ATMO Music, dělal něco i pro Sebastiana, oba jsme koncertovali… A někdy nešlo se umělecky koncentrovat a posunout to dál. Přitom jsme oba chtěli. Měli jsme ty skladby v nějakých tvarech, a já ani on jsme s tím nebyli spokojení. A občas bylo třeba najít vnitřní motivaci si k nim znovu sednout a vdechnout jim něco víc. Já jsem ale moc rád, že jsme tuhle krizi překonali a že k tomu Ondra přistoupil tak zodpovědně. Byli jsme v neustálém kontaktu, posílali si dema a diskutovali o nich. Byl to intenzivní dialog.

Pak bych taky řekl, že u mě si může dovolit být trochu víc umělecký. Třeba pro Sébu vytvoří čistý pop, ale řekl bych, že se mnou víc experimentuje, zkouší nové věci.

Zároveň trochu vyvstává otázka, zda by do toho produkčně neměl přijít někdo úplně jiný. S úplně novým přístupem. To je na zamyšlenou.

Na závěr: před několika lety ses negativně vyjádřil k hledání nových tváří v soutěži SuperStar. Sleduješ tento ročník? Změnil se tvůj názor?

Nezměnil, nesleduji. K showbusinessu to patří, je to trochu cirkus a v lidech to, podle mě, vytváří spíš falešné naděje, jak to vůbec v hudebním průmyslu funguje. Zároveň ze SuperStar vyšla třeba i Debbi, takže nemůžu jenom hanit. Určitě nejsem jenom odpůrce.