Godsmack vznikli v roce 1995 a dosud stihli vydat šest studiových nahrávek, které se zejména v zámoří těšily a stále těší velké pozornosti. Formace z Massachusetts dokázala vstoupit na scénu v době, kdy o podobné kapely začínal být opět eminentní zájem. Godsmack se vždy dokázali podřídit poptávce a z počátku nu-metalové kapely v období eponymního debutu se přes heavy metalové období prokousali až k oné mnohými rockery proklínané směsci alternativního metalu a post-grunge.

Neznamená to, že by skladby neměly patřičný groove, jenže jakmile začnou v refrénech zaznívat pomocné sbory a zpěvák Sully Erna svůj vokál nacukruje, je zle. Z napumpované party je rázem jedna z mnoha unylých mainstreamových partiček pro nenáročné publikum. Politováníhodná je i skutečnost, že se nejedná o jeden dva případy, ale v tomto duchu se nese celá nahrávka. Dynamické kytary vždy vystřídá unylý refrén jak podle návodu Jak snadno a rychle napsat hit pro masy.

Příklon k rádiovému nepřekvapivému a uhlazenému rocku je nezpochybnitelný. Přitom produkce se ujal Erik Ron, který povětšinou spolupracoval právě s metalcorovými formacemi jako Issues, I See Stars či The Color Morale.

Vcelku příjemně vyzní třeba balada "Under Your Scars" s trochu kýčovitými, ale efektními aranžemi a ze svižnějších skladeb lze vyzdvihnout solidní "Someday", která přece jen svým nábojem dokáže posluchače strhnout, aniž by ho vzápětí zklamala. Ernův vokál stále patří k těm zajímavějším na poli tvrdého žánru, o to více zamrzí mrhání jeho potenciálem.

Frontman ostatně v rozhovorech během vydání svého sólového počinu "Hometown Life" často zmiňoval, že působení v Godsmack je pro něj spíš klasickou prací než uměleckým ventilem. Z "When Legends Rise" je to cítit více než kdy předtím. Ambice konečně proměnit nominace na ceny Grammy jsou očividně ty tam. Godsmack přesto nahráli rutinní desku, řemeslně zvládnutou, ale zejména pro evropské publikum zoufale neatraktivní.