Ahoj Richarde! Úvodem mého dopisu Ti přeji příjemné prožití blížících se Vánočních svátků a posílám pozdravy z Prahy. Nevím však, jestli toto město znáš, ale snad se zde jednou potkáme a zaskočíme na nějaký ten koncert. Já jsem vyrazil na ten Tvůj, který se odehrál v berlínské Columbiahalle v pátek třináctého prosince. Nevěřím na pověry, ale bohužel naše výprava prožila krušné chvilky s jedním (dá se říci opilým) výhercem. Mně osobně se pak podařilo někde zašantročit mobil, ale naštěstí vše dobře dopadlo, takže nebudu zabíhat do velkých detailů, jo? Columbiahalle mi svou velikostí připomínala náš pražský Sky Club Brumlovka, kde se také odehrávají velmi zajímavé koncerty, nechceš se přijet podívat? Ještě bych Ti měl prozradit, že na koncert jsem se dostal díky laskavosti vydavatelství EMI.

Ale teď již k Tvému koncertu, což bude určitě zajímat i více čtenářů než naše cestovní trable. Na počátku října jsi vydal své druhé album "Human Conditions", které jsi se rozhodl podpořit i živým vystupováním. Proto jsem nelenil a se skvělou partou (až na výjimky) jsem vyrazil do Berlína, kde jsi měl v pátek třináctého vystoupit v Columbiahalle, která se sice příjemně naplnila, ale nějaké místo tam ještě bylo. Což je škoda, mohla být lepší atmosféra, protože Tvoji němečtí fanouškové byli občas až moc zamlklí a reagovali jen na Tvé hity a připomínky Tvého minulého působiště ve skupině The Verve nebo měli drzé narážky.

Začátek byl naplánován na devátou hodinu, ale trošku se to zpozdilo, naštěstí hrála pohodová muzika, takže to až tak nevadilo. Když hodinky ukazovaly 21:20, nechal jsi spustit taneční remix pilotního singlu z druhé desky "Check The Meaning" (ten by měl vyjít i na druhém singlu "Science Of Silence", kde se bude jmenovat "The Freelance Hellraiser Remix") a mile jsi mě překvapil, slušně to šlapalo. Jenže už jsi asi byl natěšený na živé hraní a tento skvělý kousek jsi nenechal dohrát do konce, ale už v půlce jsi se vydal se svou doprovodnou skupinou na pódium a část refrénu jsi zanotoval. Tvůj ansábl, ve kterém jsem zahlédl hráče na dechové nástroje (flétna, saxofon), hráče na elektrické violoncello a ovladatele počítačů v jedné osobě, dva klávesisty, bubeníka, perkusionistu, basistu a kytaristu, byl docela početný. Ty jsi také nelenil a chopil jsi se elektrické nebo akustické kytary, takže jsi jen nepoužíval svůj hlas jako mocné hýbadlo a zreálnění Tvých textů.

Hned na úvod jsi spustil hit The Verve "Sonnet", což byla velmi vhodná volba pro začátek koncertu. Potom jsi se však vrhl na své nové album "Human Conditions", ze kterého jsi předvedl skladby "Nature Is The Law" a "Lord I've Been Trying" a halu si zahalil do pohodové nálady a klídku. Pro zpestření a oživení jsi nabídl ze svého debutu "Alone With Everybody" (2000) hitík "A Song For The Lovers". Pak jsi se vrátil k novince a nechal zaznít kompozice "Paradise" a "Buy It In Bottles". V závěru druhé zmíněné jsem však nejenom já, ale i skoro celá hala, začal lehce podřimovat, proto jsi se asi i rozhodl pořádně rozdrnčet kytary a prohnat éterem pravé policajtské sirény vypalováku "New York" z Tvého debutu. Poprvé jsem si všiml, že hala přeci jen není dobře ozvučená, jak se z počátku zdálo, zvuk byl občas až moc zkreslený. Ale vše jsi nám vynahradil akustickou vložkou písně "The Drugs Don't Work" (opět The Verve), během koncertu zazněly pouze skladby z nadmíru vydařeného alba "Urban Hymns" (1997), byl to jeden z vrcholů celého koncertu. Opětovný návrat k novému albu přinesl singl "Check The Meaning" a song " God In The Numbers", do kterého jsi vložil bonusové kytarové sólo a změnil rytmus a předvedl tak další mistrovský kousek. Hlavní blok jsi zakončil klasikou od The Verve a to hitem "Lucky Man".

Asi si rád hraješ s obecenstvem, viď? Občas sis s námi povídal a vytleskávání přídavku sis užíval a nás jsi nechal šponovat. Ale dočkali jsme se. Úvodní akustická verze písně "Space And Time" byla vskutku vydařená. O nemalé překvapení se postarala Tvá akustická kytara, která přestala poslušně hrát Tvé akordy, a tak jsi nám to dohrál na kytaru elektrickou a musím přiznat, že to mělo větší šťávu. Pak jsi jen představil druhý singl z alba "Human Conditions" "Science Of Silence" a následně tu byl samotný vrchol koncertu. Tím byl veleúspěšný singl "Bitter Sweet Symphony", který v hale očekával snad každý. Jenže neodehrál jsi nám známý hymnus, vypustil jsi nabubřelé smyčce a zvolil jsi rockovější pojetí, které se v závěru dokonale rozjelo v slušný nářez, je vidět, že Tě to hodně bavilo, nás takto vypupnout v závěru koncertu, rychle jsi se rozloučil a pak jsi utekl.

Tvůj koncert se Ti, Richarde, povedl, střídal jsi tempa a nálady, parta se Ti dobře sehrála. Zvolil jsi přiměřené světelné efekty, prostě žádné přehnané bomba výplody fantazie, ale příjemně barevné odstíny světel, které podpořily náladu jednotlivých skladeb. Šlo hlavně o hudbu a Tvé texty a to bylo nadmíru příjemné. Škoda jen toho ozvučení, ale nebylo to až tak hrozné. Budu se těšit na příští setkání, třeba i zde v Praze.

Závěrem bych chtěl ještě poděkovat Katce z EMI, protože se jí podařilo překonat problémy, které nás potkaly, a že byla nadmíru příjemnou "šéfovou" celé výpravy na Tvůj koncert.

Richard Ashcroft, Columbiahalle, Berlín, 13.12.2002