"AmeriKKKant" Ministry je zoufalým albem, kterému nepomohla ani zoufalá doba

Ministry jsou už dnes jednou z těch skupin, které žijí z podstaty. Možná měl frontman Al Jourgensen nechat po roce 2008 kapelu u ledu a ne ji po třech letech obnovovat. Materiál, který od té doby vznikl, téhle partě moc slávy nedělá. A neudělá ji ani nejnovější přírůstek do diskografie, album "AmeriKKKant".

4/10

Ministry - AmeriKKKant

Vydáno: 9.3.2018
Celkový čas: 48 minut

Skladby: I Know Words, Twilight Zone, Victims Of A Clown, TV 5/4 Chan, We're Tired Of It, Wargasm, Antifa, Game Over, AmeriKKKa

Vydavatel: Nuclear Blast

Trumpovská Amerika je vodou na Jourgensenův mlýn. Ministry byli vždycky nesmlouvavě kritičtí téměř ke všemu a v posledním roce se objevilo tolik námětů, že by bylo skutečně s podivem, kdyby se Jourgensen nevyjádřil. Novinka je ale na hony daleko cítit snahou vyjádřit se, tepat živé, nikoliv snahou o to dát své kritice alespoň náznak uměleckého vyjádření, jako se to podařilo, dejme tomu, Neilu Youngovi, Eminemovi nebo, s přimhouřenýma očima, U2. "AmeriKKKant" je dýchavičným albem, které si už ve svém titulu pomáhá průhlednou slovní hříčkou a schovává se za prvoplánový symbol Sochy svobody s hlavou v dlaních.

V kontextu desky samé celkem příhodně zvolený přebal. Mám z něj totiž stejný pocit jako ona dáma vítající přistěhovalce do Spojených států. Jourgensen se vydal cestou jakéhosi industriálního experimentu, kde se vlastně jen máloco dá označit za skladbu - nedej bože snad písničku - v pravém slova smyslu. Na industriální, místy dokonce i thrashující základy, jako například ve "We're Tired Of It", se totiž skládají samplované útržky zpravodajství, výroků politiků či frontmanových textových doplňků, které sice vytvářejí jakousi koláž, jenže ta je vlastně zastaralá už nyní, v době, kdy deska vychází. Umění by mělo být nadčasové, kritika by měla být metaforou, která má širší platnost a jejíž obsah se nezmění se změnou vnějších podmínek.

Ministry skandují hesla o anarchii a o tom, jak je třeba dát moc do rukou lidu, ale dělají to tak zoufale vyprázdněným způsobem, až je jednomu stydno. Kde jsou časy hymen formátu "Just One Fix" nebo "Jesus Built My Hotrod"? Souputníci jako Killing Joke jasně ukazují, že jde být kritický, ale zároveň zůstat v rovině čistě hudební výpovědi.

Věřím, že samply na desce "AmeriKKKant" jsou velmi pečlivě volené. Ptám se však: Řeknou něco posluchači, který v Americe nežije? Ale abych jen nehaněl a taky abych nějak zdůvodnil fakt, že deska pár bodů dostala: Jsou momenty, které je radost poslouchat, momenty, které dají vzpomenout na zašlou slávu "Psalm 69" nebo "The Land of Rape And Honey". To pak srdce (krátce) zaplesá. Zbytek je však zoufalou pustinou, které tragicky scházejí nápady. Překročit hranici planého žvanění, které navíc nepoužívá ani svá vlastní slova, se v tomto případě jednoduše nepodařilo.

• Po přečtení recenze mám pocit, že autor celko... (Honza, 15.03.2018 15:36) Reagovat

  Po přečtení recenze mám pocit, že autor celkově nemá Ministry v oblibě, desce nevěnoval dostatečnou pozornost a není objektivní. Devet z deseti zahraničních recenzí jsou velmi kladné, obecné hodnocení je: povedená deska se sympatickými odkazy k Filth Pig, Dark Spoon a Psalm 69.
  V recenzi kromě zmínění We´re tired of it (v negativním smyslu) vlastně není deska vůbec rezebrána!!!
  Vyzdvihl bych zejména song Twilight zone, v které je obsažena sama esence Ministry, skvělej industriální track s množstvím různých vyhrávek, elektronických, smyčcových a kytarových efektů s doprovodnou harmonikou, kde záměrné opakování zesiluje valivost a bahenní atmosféru nahrávky:) (podobně jako songy Filth pig, The fall, Lava, Kaif). Dále Wargasm: velmi povedenej základní riff, skvělej refrén... Antifa: klasická kvalitní energická věc s parádním hymnickým refrénem. Pak několik Pink Floyd- like songů (Victims of a clown, Game over a Amerikkka), ke kterým nemám výhrady, naopak mě tohle směřování Ministry potěšilo. Hezký smyčcový intro I know words, mezihra TV 5/4 CHAN, vpodstatě nejméně mě baví We´re tired of it, což je našlápnutá metalová skladba, ale klidně by nemusela být od Ministry, zvlášť když ji nezpívá Al.
  Celkově: velmi dobře natočená deska ve stylu klasických Ministry.
  
  P.S.: Ještě k tomu srovnání s Killing joke (což je mimochodem také moje oblíbená kapela vedle např. Nine inch nails, Massive attack, Portishead, Smashing pumkins, Radiohead), jak Pylon, tak Amerikkkant jsou dobrý desky, ale Ministry mě baví víc. KJ jsou melodičtější, ale to vždycky byli, Ministry jsou o něčem jiném...
  
  
  
  

• 4z10 fakt ne, aj.. :-/ ... (Anonym, 15.03.2018 17:41) Reagovat

  4z10 fakt ne, aj.. :-/
  
  

  • Re: recenze Ministry (Plankton, 20.03.2018 22:27) Reagovat

    Maximální souhlas s Honzou . Recenzi jsem nepochopil a novém albu Ministry jsem si ochutnal. Musicserver nechť raději recenzuje Shakiru , Kelly family a Chinaski a pod. Tam nic nezkazí a citlivé uši nenas.....
    
    

• Kritiku Ministry v určitém smyslu beru, dá se ?... (Honza, 21.03.2018 11:09) Reagovat

  Kritiku Ministry v určitém smyslu beru, dá se říct, že skupina dříve definovala novej zvuk a novej styl, ale pak se po desce Dark spoon již dále neposouvala, což ale neznamená, že by dělala špatnou hudbu. Animositisomina byl spíše krok zpět, Houses of the molé svěží přímočará "punková" deska recyklující starší Ministry a Rio grande blood a Last sucker kvalitní trash- metalový desky. Osobně nemám moc v oblibě Rio grande blood, je to nářez, rád si to poslechnu, ale kromě Khyber pass a refrénu Lies je to pro mě trochu neinvenční agresivita. Naopak kritizovaná Relapse mi přijde mnohem zábavnější, má takovou pozitivní náladu a směs Ministry postupů s novým stylem automatických bicí je dobrá. From beer to eternity přináší experimenty a připadá mi jako dobrá deska. A o Amerikkkant jsem psal. Takže asi takhle, rozumim tomu, že Ministry nejsou asi hudba úplně pro každého, ale hodnocení alba Amerikkkant jako "zoufalé desky" je velmi neprofesionální...
  
  

• Znám spoustu pitomců, kteří se snaží dělat ... (Anonym, 13.04.2018 23:47) Reagovat

  Znám spoustu pitomců, kteří se snaží dělat se zajímavými tím, že cokoli negativně kritizují
  
  

Naživo: Islandská rocková bouře: Kaleo uchvátili Prahu Kaleo opět dokázali, proč patří mezi největší hvězdy současného rocku. S dravou energií, podmanivými melodiemi a charismatem Jökulla Júlíussona ovládli pražské O2 universum a zanechali publikum v euforii. Působivé vystoupení... čtěte zde

Vydáno: 01.12.2024 16:46 v sekci Naživo

Naživo: Yellowcard v Kolíně nad Rýnem už salta nemetali, přesto zůstávají nejoriginálnější pop-punkovou senzací Legendy se vracejí! Zatímco Sum 41 či You Me At Six se loučí, Yellowcard - nejspíš jediná kapela na světě, která do pop-punku vnesla housle - zažívají comeback z říše snů. U prvního evropského turné jsme nemohli chybět, tím... čtěte zde

Vydáno: 01.12.2024 10:53 v sekci Naživo

Na okraj: Kdo a proč sbírá hlasy v Českém slavíku aneb Velká výsledková analýza Český slavík s sebou každoročně nese dvě jistoty - že se pořadí na předních příčkách příliš nezmění a že se den po vyhlášení na internetu vyrojí spousta článků, v nichž se anketa dočká naprostého zavržení a... čtěte zde

Vydáno: 30.11.2024 13:00 v sekci Publicistika | Na okraj

Na okraj: Český slavík jako okno do duše domácí populární hudby Mohli jsme to odbýt tradičním výčtem výsledků a nechat to do příštího roku zase uležet. Ale to by nebylo ono. Vydali jsme se na místo, abychom vám na vlastní oči a uši mohli poreferovat, kolik chlebíčků se vejde do pusy Lucie... čtěte zde

Vydáno: 30.11.2024 09:30 v sekci Publicistika | Na okraj

Farna, Ztracený, Kabát a Calin. Český slavík má znovu stejné vítěze V hlavních kategoriích Českého slavíka kralovali stejní interpreti jako loni. Svoje výsadní postavení potvrdila Ewa Farna, která se znovu stala i Absolutní slavicí, dále zvítězili Marek Ztracený, Kabát a v kategorii Hip hop & rap... čtěte zde

Vydáno: 29.11.2024 23:36 v sekci Novinky