"AmeriKKKant" Ministry je zoufalým albem, kterému nepomohla ani zoufalá doba

Ministry jsou už dnes jednou z těch skupin, které žijí z podstaty. Možná měl frontman Al Jourgensen nechat po roce 2008 kapelu u ledu a ne ji po třech letech obnovovat. Materiál, který od té doby vznikl, téhle partě moc slávy nedělá. A neudělá ji ani nejnovější přírůstek do diskografie, album "AmeriKKKant".

4/10

Ministry - AmeriKKKant

Vydáno: 9.3.2018
Celkový čas: 48 minut

Skladby: I Know Words, Twilight Zone, Victims Of A Clown, TV 5/4 Chan, We're Tired Of It, Wargasm, Antifa, Game Over, AmeriKKKa

Vydavatel: Nuclear Blast

Trumpovská Amerika je vodou na Jourgensenův mlýn. Ministry byli vždycky nesmlouvavě kritičtí téměř ke všemu a v posledním roce se objevilo tolik námětů, že by bylo skutečně s podivem, kdyby se Jourgensen nevyjádřil. Novinka je ale na hony daleko cítit snahou vyjádřit se, tepat živé, nikoliv snahou o to dát své kritice alespoň náznak uměleckého vyjádření, jako se to podařilo, dejme tomu, Neilu Youngovi, Eminemovi nebo, s přimhouřenýma očima, U2. "AmeriKKKant" je dýchavičným albem, které si už ve svém titulu pomáhá průhlednou slovní hříčkou a schovává se za prvoplánový symbol Sochy svobody s hlavou v dlaních.

V kontextu desky samé celkem příhodně zvolený přebal. Mám z něj totiž stejný pocit jako ona dáma vítající přistěhovalce do Spojených států. Jourgensen se vydal cestou jakéhosi industriálního experimentu, kde se vlastně jen máloco dá označit za skladbu - nedej bože snad písničku - v pravém slova smyslu. Na industriální, místy dokonce i thrashující základy, jako například ve "We're Tired Of It", se totiž skládají samplované útržky zpravodajství, výroků politiků či frontmanových textových doplňků, které sice vytvářejí jakousi koláž, jenže ta je vlastně zastaralá už nyní, v době, kdy deska vychází. Umění by mělo být nadčasové, kritika by měla být metaforou, která má širší platnost a jejíž obsah se nezmění se změnou vnějších podmínek.

Ministry skandují hesla o anarchii a o tom, jak je třeba dát moc do rukou lidu, ale dělají to tak zoufale vyprázdněným způsobem, až je jednomu stydno. Kde jsou časy hymen formátu "Just One Fix" nebo "Jesus Built My Hotrod"? Souputníci jako Killing Joke jasně ukazují, že jde být kritický, ale zároveň zůstat v rovině čistě hudební výpovědi.

Věřím, že samply na desce "AmeriKKKant" jsou velmi pečlivě volené. Ptám se však: Řeknou něco posluchači, který v Americe nežije? Ale abych jen nehaněl a taky abych nějak zdůvodnil fakt, že deska pár bodů dostala: Jsou momenty, které je radost poslouchat, momenty, které dají vzpomenout na zašlou slávu "Psalm 69" nebo "The Land of Rape And Honey". To pak srdce (krátce) zaplesá. Zbytek je však zoufalou pustinou, které tragicky scházejí nápady. Překročit hranici planého žvanění, které navíc nepoužívá ani svá vlastní slova, se v tomto případě jednoduše nepodařilo.

• Po přečtení recenze mám pocit, že autor celko... (Honza, 15.03.2018 15:36) Reagovat

  Po přečtení recenze mám pocit, že autor celkově nemá Ministry v oblibě, desce nevěnoval dostatečnou pozornost a není objektivní. Devet z deseti zahraničních recenzí jsou velmi kladné, obecné hodnocení je: povedená deska se sympatickými odkazy k Filth Pig, Dark Spoon a Psalm 69.
  V recenzi kromě zmínění We´re tired of it (v negativním smyslu) vlastně není deska vůbec rezebrána!!!
  Vyzdvihl bych zejména song Twilight zone, v které je obsažena sama esence Ministry, skvělej industriální track s množstvím různých vyhrávek, elektronických, smyčcových a kytarových efektů s doprovodnou harmonikou, kde záměrné opakování zesiluje valivost a bahenní atmosféru nahrávky:) (podobně jako songy Filth pig, The fall, Lava, Kaif). Dále Wargasm: velmi povedenej základní riff, skvělej refrén... Antifa: klasická kvalitní energická věc s parádním hymnickým refrénem. Pak několik Pink Floyd- like songů (Victims of a clown, Game over a Amerikkka), ke kterým nemám výhrady, naopak mě tohle směřování Ministry potěšilo. Hezký smyčcový intro I know words, mezihra TV 5/4 CHAN, vpodstatě nejméně mě baví We´re tired of it, což je našlápnutá metalová skladba, ale klidně by nemusela být od Ministry, zvlášť když ji nezpívá Al.
  Celkově: velmi dobře natočená deska ve stylu klasických Ministry.
  
  P.S.: Ještě k tomu srovnání s Killing joke (což je mimochodem také moje oblíbená kapela vedle např. Nine inch nails, Massive attack, Portishead, Smashing pumkins, Radiohead), jak Pylon, tak Amerikkkant jsou dobrý desky, ale Ministry mě baví víc. KJ jsou melodičtější, ale to vždycky byli, Ministry jsou o něčem jiném...
  
  
  
  

• 4z10 fakt ne, aj.. :-/ ... (Anonym, 15.03.2018 17:41) Reagovat

  4z10 fakt ne, aj.. :-/
  
  

  • Re: recenze Ministry (Plankton, 20.03.2018 22:27) Reagovat

    Maximální souhlas s Honzou . Recenzi jsem nepochopil a novém albu Ministry jsem si ochutnal. Musicserver nechť raději recenzuje Shakiru , Kelly family a Chinaski a pod. Tam nic nezkazí a citlivé uši nenas.....
    
    

• Kritiku Ministry v určitém smyslu beru, dá se ?... (Honza, 21.03.2018 11:09) Reagovat

  Kritiku Ministry v určitém smyslu beru, dá se říct, že skupina dříve definovala novej zvuk a novej styl, ale pak se po desce Dark spoon již dále neposouvala, což ale neznamená, že by dělala špatnou hudbu. Animositisomina byl spíše krok zpět, Houses of the molé svěží přímočará "punková" deska recyklující starší Ministry a Rio grande blood a Last sucker kvalitní trash- metalový desky. Osobně nemám moc v oblibě Rio grande blood, je to nářez, rád si to poslechnu, ale kromě Khyber pass a refrénu Lies je to pro mě trochu neinvenční agresivita. Naopak kritizovaná Relapse mi přijde mnohem zábavnější, má takovou pozitivní náladu a směs Ministry postupů s novým stylem automatických bicí je dobrá. From beer to eternity přináší experimenty a připadá mi jako dobrá deska. A o Amerikkkant jsem psal. Takže asi takhle, rozumim tomu, že Ministry nejsou asi hudba úplně pro každého, ale hodnocení alba Amerikkkant jako "zoufalé desky" je velmi neprofesionální...
  
  

• Znám spoustu pitomců, kteří se snaží dělat ... (Anonym, 13.04.2018 23:47) Reagovat

  Znám spoustu pitomců, kteří se snaží dělat se zajímavými tím, že cokoli negativně kritizují
  
  

8/10

Recenze: Jamaron na nové desce "Něco zůstane" sázejí na víru, sílu a tvrdé kytary Jamaron vydali poslední říjnový den desku "Něco zůstane". V podstatě jde o bestofku singlů, které už si získaly jak veřejnost, tak kritiky, k nimž přihodili trojici novinek. Producent Damián Kučera kapele oblékl nový kabát -... čtěte zde

Vydáno: 11.11.2025 08:00 v sekci Recenze

Publicistika: Dvaadvacet poznatků z hudební branže aneb Co přinesl letošní Prague Music Week Článek z letošního Prague Music Weeku vznikal nakonec nezvykle dokonce natřikrát. Jak konference postupovala a dojmy se proměňovaly, ukázalo se zas a znovu, že je potřeba rozepsaný text zahodit a z gruntu jej přepsat. I to ostatně... čtěte zde

Vydáno: 10.11.2025 19:00 v sekci Publicistika

Rozhovory: Byt číslo 4 - Přestaneš se flákat na seníku a začneš se flákat v garáži Byt číslo 4 patří poslední dobou tak trochu ke zjevením naší scény. Přináší na ni syrovost, energii, vše pěkně postaru a bez pozlátek. Pětičlennou kapelu ze Šumperska čeká největší sólový koncert 12. listopadu v pražském... čtěte zde

Vydáno: 10.11.2025 13:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Recenze: Citlivý zpěv i hluboké texty. Tereza Mašková na albu "(Ne)budu sedět v koutě" svým hlasem léčí Po zlomové druhé studiovce "Svět je málo růžový" a třikrát vyprodané Lucerně nabrala popularita Terezy Maškové na obrátkách. Ještě před O2 universem přichází zpěvačka se třetí deskou "(Ne)budu sedět v koutě". K... čtěte zde

Vydáno: 10.11.2025 00:00 v sekci Recenze

Nejvíc nej: Hudební dráha Jamieho Culluma v sedmi kouscích aneb Jak se vymanit ze značky Sinatra v teniskách Jamie Cullum už pěknou řádku let platí za hudebního nadšence a showmana, jehož cit pro jazzový feeling se stal jeho rozpoznávací charakteristikou. Coby zručný pianista s nepřeslechnutelným hlasem s každým live streamem nebo koncertem... čtěte zde

Vydáno: 09.11.2025 15:30 v sekci Publicistika | Nejvíc nej