Večer nezačal úplně slibně. Ghostpoet dorazil do Lucerna Music Baru se svou kapelou poněkud pozdě, což způsobilo, že návštěvníci museli čekat před vstupními dveřmi o něco déle. Nakonec se však ukázalo, že to zas taková katastrofa nebyla - program se posunul jen asi o půl hodiny.

Večer odstartoval český producent Tomáš Havlen. Na domácí elektronické scéně není žádným nováčkem, na kontě toho má opravdu hodně. Dříve působil s písničkářem Dominikem Zezulou ve skupině Post-hudba, následně vystupoval sólo jako Murder Bear Doug a teď se z něj stal Spomenik.

A v této podobě dokázal Havlen návštěvníky LMB svým přibližně půlhodinovým setem dokonale zhypnotizovat a pohltit originální elektronickou směsicí, která nepostrádala originalitu a jedinečný rukopis. Vystoupení se obešlo bez osvětlení, pouze dvě žárovky blikající do rytmu spolehlivě navodily pocit minimalismu. Jednalo se rozhodně o velmi vydařený set.

Poté už konečně následoval Ghostpoet. Na pódium dorazil v doprovodu s kapelou. Nutno podotknout, že právě ta se postarala o mnohem silnější a intenzivnější zážitek. Obaro Ejimiwe dříve vystupoval jako alternativní rapper se sklony ke grimeu, nyní je z něj písničkář, který si libuje v temných podkladech a skličující atmosféře. Po třech letech staré a stále skvělé desce "Shedding Skin" pokračuje v temné krasojízdě i na loňské novince "Dark Days + Canapés". Právě tu britský hudebník představil pražskému publiku. Díky živým nástrojům, na které hráli perfektně sehraní hudebníci, z ní dokázal vytřískat maximum.

Největší obavou jsem shledával v možném splývání jednotlivých skladeb. Setlist byl natřískaný neuvěřitelnými dvaadvaceti kousky, což je na koncert opravdu hodně. Jednotlivé desky samy o sobě trpí tím, že se nesou až moc v jedné hudební lince a postrádají pestrost, ač kombinují plno přístupů a žánrových přesahů.

Při koncertu jsem sice našel pár momentů, které vyzněly poněkud ploše a nevýrazně, ale na druhou stranu jsem byl fascinován Ghostpoetovým charismatickým projevem a osobitým přístupem na pódiu. Evidentně jsem nebyl jediný, poněvadž publikum vypadalo během koncertu soustředěně a užívalo si každou Ghostpoetovu sloku, každý jeho verš. U očekávaného hitu "Freakshow" jsem čekal o něco větší údernost, ale celé to vyvážila patřičně potemnělá atmosféra během celého večera, která byla cítit z převážné většiny skladeb.

Ghostpoet se postaral o příjemný večer a společně se živou kapelou dokázal, že ty dvě nominace na prestižní britskou Mercury Prize byly zasloužené.