O Elvisovi, Králi rock and rollu, vyšly stovky, možná tisíce knih. Na světě jsou hromady odborných rozborů jeho přínosu populární kultuře, bulvárních pojednání o jeho soukromí, Gracelandu, Memphis Mafii, o drogách, paměti lidí, kteří Elvise měli možnost poznat (nebo to aspoň tvrdí). Kvalitativní rozptyl je samozřejmě obrovský. Recenzované dílko "Elvis: (Ne)smrtelná ikona" bohužel patří k těm slabším kouskům.

Knížka je stručným pohledem zejména na Presleyho význam pro moderní hudbu a trochu suchopárným komentářem základních událostí jeho života. Publikace si jistě nekladla za cíl přijít s nějakými originálními odhaleními - přístup typu "základní úvod do studia" je úplně v pohodě, ale tady vše jen klouže po povrchu. Autorský přínos Alice Hudson je marginální, text vypadá jako kompilát článků nalezených různě na internetu. Četba Elvisova hesla na Wikipedii je mnohem zábavnější a více obohacující.

Výběr fotografií v knize je poněkud zavádějící - míchají se zde dokumentární fotky se snímky z Elvisových filmů, takže neznalý čtenář to má úplně popletené. U takového typu publikace by jistě každý fanoušek uvítal popisky a zdroje u všech obrázků. Podstatnou část knihy tvoří citace známých osobností o Elvisovi, ale opět bez uvedení pramenu či jiné souvislosti. A třeba diskografie zde je také jen "vybraná", nikoliv úplná. Na cenu Zdvižené obočí pak kandidují korektorské lapsy typu "Faith Hill řekl" a pár podivných nehezkých slovíček v textu ("disdžokej").

Nu což, začínat studium Elvise Presleyho četbou této knihy se nedoporučuje. A pod vánoční stromek se i na našem trhu najdou mnohem kvalitnější publikace o hudbě a hudebnících.