Kluci, oprášili jste teď díky reedici minulost. Co vás k tomu vedlo?

Milan: Úplně na začátku byl impuls od vydavatelství, že chtěli k 15 letům udělat reedici "Futuretra" na vinylu, což jsou dva roky zpátky. Akorát se to tenkrát nestihlo. Takže s dvouletým zpožděním se to podařilo zdárně dotáhnout až teď. "Futuretro" je v naší diskografii poměrně důležitou deskou, tak jsme si říkali, že by bylo hezké, kdybychom k reedici "Futuretra" udělali pár koncertů, kde bychom přehráli celé album živě… a nakonec se z toho stalo osmikoncertní turné.

Vybrali jsme si místa, která máme rádi. Tři pražské koncerty se podařilo celkem rychle vyprodat, tak jsme přidali ještě čtvrtý koncert. Nakonec tak bude celkově osm koncertů místo původních sedmi. Hodláme si to užít, protože budeme hrát v původní sestavě s Markem Doubravou a Klárkou Nemravovou a plus ještě Tomášem Neuwerthem, který tam sice tenkrát u toho s námi nebyl, ale pomůže nám s některými bicími party. Samozřejmě nebudou chybět ani Jura s Vláďou, kteří na desce nehráli, ale patří do naší stálé sestavy, a Dušan Neuwerth za pultem. Výjimečně dorazí Filip Nebřenský a naživo zahraje některé flétny, které tenkrát sám na album nahrál, a Viktor Ekrt, který hostoval na housle. Takže nás nakonec na pódiu chvílemi bude devět (smích), jako například u písní "Maličká" nebo "Ramínka", kdy se budou zpívat vícehlasy.

Čím pro vás byla deska "Futuretro" tak zlomová?

Milan: Byl to první počin u velkého vydavatelství, o což jsme se dlouho snažili. Z dnešního pohledu je ta nahrávka zajímavá tím, že jsme na ní koketovali s elektronikou. Neuměli jsme to a učili jsme se to za pochodu. Což je pro nás příznačný, protože jsme se začátkem devadesátých let učili za pochodu i na naše nástroje a takto jsme přistupovali i k učení se samplerem. Ve světě se s elektronikou pracovalo a nás to fascinovalo natolik, že jsme si to taky chtěli sami vyzkoušet a propojit to s naším pop rock'n'rollem - proto je deska "Futuretro" tak specifická, poté jsme už v tom jen pokračovali a to děláme až dodnes. Předtím jsme hráli jen živě a měli jsme kytary a bubny.

Mardoša: Deska měla štěstí i na načasování, což nebyla přímo naše zásluha, ale svezlo se to s dobou. I když jsme tři písničky z "Futuretra" hráli už o tři roky dříve na křtu "Ukončete nás...!" a album jsme chtěli původně vydat dřív, jenže se to klasicky zdrželo. A možná to bylo k dobru věci, aranže písní by byly asi jiné. Pro hrubou představu mohou posloužit dema, která vyšla v roce 2012 v rámci edice "Futuretro MAX". Je tam například "Toreadorská otázka", jak jsme ji pro účel klipu nahráli s Honzou Muchowem.

Milan: Nebo si pamatuji, jak jsme s Ondřejem Ježkem dělali na chatě demáče "Lasiček" a "Geometrické".

Mardoša: Ty občas pak pouštěli na Radiu 1, když už měli příliš ohrané "Futuretro". Deska možná rezonovala víc právě v té době, kdy jsme ji vydali. Měli jsme na ni dobrou odezvu a celkem kladné kritiky. A to se spojilo v to, že jsme v různých anketách zabodovali. To nám samozřejmě pomohlo. Přišlo to přirozeně, ale byl to pro nás určitý schůdek.

Kdyby s tím nepřišlo vydavatelství, udělali byste reedici?

Milan: Jelikož jsme fanoušci vinylů, tak bychom je s tím možná sami otravovali. (smích) Od firmy máme slíbeno, že by postupně všechny naše desky vyšly na vinylu. Už máme tři dlouhohrající a jedno EP, toto už je naše čtvrté LP, takže se nám to daří poměrně dobře.(smích)

Je na reedici něco jiného oproti původní nahrávce?

Milan: Ne, jen remastering. Zajímavostí je, že je to dvouvinyl, což znamená, že má čtyři strany. Původní album bylo normální cédečko, kde hudba teče bez pauzy, jen jsme mezi písničkami dělali takové spojováky a deska protkali různýma samplama. Teď jsme je museli rozdělit na strany a někde hrozilo, že naše spojovací hlášky budeme muset přestřihnout. Ale zvládli jsme to. Každý vinyl pak bude mít jinou barvu, jeden bude klasicky černý s oranžovým středem a druhý oranžový s černým středem.

Mardoša: Inspirovala nás klasická etiketa supraphonských vinylů, které známe z dětství. Tak jsme si říkali, že bychom mohli druhou desku udělat inverzně a barvy překlopit. Jsme rádi, že to vychází u Supraphonu, protože jeho logo je logo log českého hudebního průmyslu! (úsměv) Jedna deska je futu a druhá retro, takže koncept dotažený i přímo na nosičích.

Milan: Chystáme udělat trička, která budou mít vertikální nápis Futuretro přímo na hrudi, a velkou zajímavostí je, že se budou dělat náušnice a brože v limitované edici z postříbřené chirurgické oceli. U náušnic bude jedna složena z nápisu Futuretro a druhá Tata/Bojs.

Písničky na koncertě zazní v podobě, v jaké jsou na albu?

Milan: Koncert bude koncipovaný tak, že první půlku odehrajeme kompletní "Futuretro" tak, jak je na desce, ve stejném pořadí. Samplerem bychom tam pouštěli naše spojováky. Naší snahou je zahrát to co nejvěrohodněji, jak je tomu na nahrávce, jen s tím rozdílem, že to bude hodně živý. Když jsme hráli písničky z "Futuretra" dřív, pouštěli jsme některé party z počítače. Teď je budeme hrát živě, proto nás tam bude tolik. Druhá část koncertu bude průlet deskami. Ale nebudeme hrát pouze ty největší hitovky. Zahrajeme i nějaké zajímavosti, které by od nás lidi možná nečekali.

Jak vás znám, bude speciální vizuální podívaná.

Milan: Bude velmi jednoduchá, ale doufám efektní scéna s protlačeným písmenkem F na projekční ploše. Mělo by tak docházet k plastickému efektu, který jsme nikdy neměli.

Mardoša: Navíc se nám poprvé podařilo udělat si v rámci turné i pražské turné, kdy během jednoho měsíce odehrajeme koncert ve třech různých klubech, které máme rádi, a které nějakým způsobem souvisí s "Futuretrem". V Arše jsme ho křtili, v Akropoli jsme křtili jeho remixovou verzi, a dokonce jsme tam v prosinci 2000 odehráli rozlučkový koncert s Markem, když s námi přestal hrát. A ve stejném roce jsme měli i pár koncertů v Roxy. Bohužel už neexistuje klub Delta, což byl náš domácí prostor na kraji Prahy 6, kde jsme v devadesátkách vyrůstali.

Návrh scény mi připomíná koncertní pódium kladenské kapely Zrní…

Milan: Je to pravda, teď mám písmenkové období. (úsměv)

V létě vyšla předělávka vašich legendárních "Pěšáků" pro Jizerskou padesátku - "Pěšáci bílé stopy". Jak vznikla spolupráce?

Milan: Lidi z firmy Raul, která spolupracuje s organizátory Padesátky, za námi přišli s tím, že by se jim líbilo, kdybychom udělali takzvaně zimní verzi této písně. Dokonce už bez nás začali s přetextováním. (smích) Mardoša pak jejich text trochu doupravil, aby to bylo víc naše a zůstal v tom kapelní rukopis.

Mardoša: Je zajímavé, že se jedná o třetí verzi "Pěšáků". (smích)

Milan: Přitom každý klip je svým způsobem úplně jiný. Každý má velkou produkci.

Mardoša: Tak uvidíme, kolik verzí "Pěšáků" ještě natočíme. (smích)

Uslyšíme tuto verzi někdy naživo?

Milan: Na 51. ročníku Jizerské padesátky, kde budeme příští rok hrát koncert, by se v půlce setu zahrála v premiéře a pustil k ní klip.

Na Jizerské padesátce je zajímavý Vladislav Míka, který se zúčastnil všech ročníků. Máte také něco, kde nesmíte chybět?

Milan: Máme takovou malou soukromou už hodně letitou tradici. Na Velikonoce jezdíme k Mardošovi na chalupu do Deštné u Jindřichova Hradce. Nejdřív jsme tam jezdili bez rodičů, teď tam jezdíme s dětmi a už se těšíme, až tam budeme jezdit bez rodičů i bez dětí. (smích)

Mardoša: Tradičně tam pouštíme film "Veselé Velikonoce" s Belmondem. Ten se nám nikdy neomrzí! Viděli jsme ho asi nejvíckrát ze všech kdy natočených filmů. (smích)