Dvě a čtvrt hodiny trvající vystoupení jedné z nejslavnějších kapel rockové historie si kromě pořádných příspěvků do kasiček všech zúčastněných (bylo vyprodáno) může připsat i chválu za obměněnou show. Ačkoliv formace společné album dosud stále nevydala a nejspíš ani nevydá, už teď je jasné, že na éru s Adamem Lambertem se bude vzpomínat více než na tu s Paulem Rodgersem. A protože stříbrného finalistu americké obdoby SuperStar z roku 2009 jsme v Praze už jednou viděli, a mohli se tak přesvědčit o jeho vokálních kvalitách, letošní zastávka proběhla takřka bez problémů a velkých překvapení.

Pětatřicetiletému zpěvákovi není třeba nedůvěřovat - co se týče hlasu, je na tom skvěle a bez větších komplikací zvládal uzpívat jak říznější, rockovější kusy, tak ty jemnější, kde Queen koketovali s popem a líbivějšími melodiemi.

Vše začalo i skončilo s ocelovým robotem, který v úvodu před úryvkem "We Will Rock You" a vanhalenovské "Hammer To Fall" prorazil pomyslnou zeď a zvedl obrovské projekční plochy, fungující také jako opona, nad hlavu. Odhalil tím tak jednu z nejfantastičtějších scén, jaká kdy v O2 areně stála. Může to znít jako zbytečná poznámka, ale opravdu by nemělo zapadnout, jak bombastickou show produkce připravila.

Všechny ty projekce, výsuvné plochy, předsunuté molo, ale hlavně světla a lasery, jaké i na takto velkých koncertech vídáme zřídka. V tomto směru odvedl tým kolem kapely skutečně prvotřídní práci. A vůbec nevadí, že během sóla Briana Maye při "Fat Bottomed Girls" na něj na molu osvětlovač zamířil až se zpožděním. Protože ať už to bylo nasvětlení sólových výkonů obou bubeníků, obří discokoule nebo závěrečné kytaristovo sólo na zdvižené robotově ruce, která jej přenesla do Mayova milovaného vesmíru, vždy platilo, že nepřeplácaná, ale skutečně efektní pódiová výprava mnohokrát brala dech.

Je možné, že ortodoxním Mercuryho fanouškům Adam Lambert možná nemusel sedět kvůli všem těm provokativním pohybům pánví nebo grimasám, v nichž to s tou afektovaností místy až přeháněl, byl tam ale hlavně jako zpěvák a showman a v tomto rozhodně nezklamal. Kostýmy měnil prakticky co druhou písničku a od košile s leopardím vzorem, rudého saka, rockové vesty bez rukávů a dalších pestrobarevných kousků se propracoval až k růžovofialovému obleku s vysokými botami na podpatku, o nichž ve vtipu prohlásil, že jsou skvělé třeba na chození po horách. V tomto oblečku pak absolvoval nejen vertikální výstup na hlavě robota během "Killer Queen", kdy měl možnost naplno využít své až skoro muzikálové herectví, ale také si pak sedl na přistavené růžové kolo a za zvuků útržku "Bicycle Race" odjel pryč.

"Víte, je mi jasné, že si někteří z vás říkají: 'Pche, tohle není Freddie.' A mají pravdu. Nejsem. Ale stejně jako vy i já jsem jeho fanoušek. Možná dokonce ten největší tady. Ten hlas! Páni. Proto navrhuju, pojďme se dohodnout, že dnes večer budeme my všichni oslavovat Freddieho umění!" Ano, tento proslov už jsme v roce 2015, stejně jako Mayovo focení selfíčka s halou, zažili. I tak je ale důležitý. Zboural totiž ledy, které v první třetině vystoupení, kdy se jen hrálo a nemluvilo, mezi publikem a kapelou byly. A je dobře, že se tak stalo, možná bychom pak nebyli svědky nejemotivnějšího momentu večera, kdy si známý ochránce jezevců sedl s akustikou na molo a zazpíval za doprovodu publika tesknou baladu "Love Of My Life", v jejímž závěru se na projekci za ním poprvé objevil Freddie Mercury, a kudrnatý kytarista si tak ve zdánlivě nestřeženém okamžiku musel utřít slzu dojetí.

Něčemu tak opravdovému závěrečná salva megahitů nemohla konkurovat. A i když slyšet zase všechny ty "Somebody To Love", "Bohemian Rhapsody", díky "Grand Theft Auto V" pro mladou generaci znovuobjevené "Radio Ga Ga", Lambertův pěvecký vrchol ve "Who Wants To Live Forever" a naopak paradoxní pád ve vlastním, respektive od Pink přezpívaném hitu "Whataya Want From Me", doplněném o přídavky "We Will Rock You" a konfetami doprovázené "We Are The Champions" měly hodně co do sebe, o vrcholu už bylo stejně jako minule rozhodnuto právě během zmíněného sólového čísla. Jako celek ale nelze formaci Queen + Adam Lambert hodnotit jinak než velmi pozitivně. Tento koncert byl vážně velkou parádou.