Atmosféra páté desky Chelsea Wolfe by z fleku mohla být soundtrackem k pokračování "Vymítače ďábla", "Poltergeista" či "Omen" (řadu si klidně prodlužte, dle své filmové fantazie). V současné době není interpretky, která by natolik umně dokázala bez metalových kytar vybudovat hutný, temný, až děsivý zvuk nahrávky. Propracované aranže, mnohdy děsivě komorní, skvěle kooperují s klidným a značně znepokojivým proudem akustických, poloakustických i elektrických kytarových partů. Chelsea Wolfe umí děsit v mnoha podobách. Jednou je to industriálním chladem v písni "Welt", podruhé mrazivou, až pohřebně operní vsuvkou v "Two Spirit" i posedlým growlingem ve "Vex". Novinka "Hiss Spun" v tomto ohledu na předchozí desku "Abyss" jednoznačně navazuje a k experimentům s elektronikou se naštěstí nevrací.

Tentokrát se ovšem americké hudebnici povedlo vše dotáhnout do ještě geniálnějšího celku. Novinka je sice oproti předchůdci klidnější, ale o to je její vyznění drastičtější. Třeba skladba "16 Psyche" s hostujícím Troyem van Leeuwenem z Queens Of The Stone Age či ponurá úvodní "Spun" jsou skladbami s prvky skladatelské geniality. "Hiss Spun" je znepokojivě fenomenální album.