Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Písně Linkin Park, které jsou našim srdcím blízké

Písně Linkin Park, které jsou našim srdcím blízké

Vydáno: 25.10.2017 09:10 v sekci Publicistika - Redakce

Linkin Park svou hudbou nezasáhli jen miliony fanoušků po celém světě, ale samozřejmě i některé redaktory musicserveru. A tak jsme se pár dnů před tribute koncertem, který připomene Chestera Benningtona, rozhodli dát dohromady několik skladeb, které nás ovlivnily či nám jsou z nějakého důvodu blízké.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    

One More Light

Poslední album Linkin Park jsem ve své recenzi označil za nejhorší v diskografii kapely a tento názor jsem po několika měsících od vydání nezměnil. I tak mohu tvrdit, že titulní píseň desky "One More Light" je dnes pro mě nejemotivnější nahrávkou z jejich katalogu. Poprvé jsem si to uvědomil na pražském koncertě, kde byla v galaxii rozsvícených mobilů nejdojemnějším momentem večera. Je o našich blízkých, kteří nás opustili, a po Chesterově smrti se zbytek kapely stal sám adresátem poselství smutné písně věnované pozůstalým. "One More Light" se stala bolestným soundtrackem dnů, kdy fanoušci z celého světa oplakávali odchod svého oblíbeného zpěváka. (Pavel Parikrupa)


Given Up

To, že Chester Bennington trpěl depresemi, vyšlo vlastně pořádně najevo až po tom, co si vzal život. Jenže náznaky, komunikace s publikem o této nemoci i s nemocí samotnou najdeme rozeseté po celé diskografii Linkin Park. Jedním z nejvýraznějších příkladů je skladba "Given Up" z desky "Minutes to Midnight", kterou si producentsky ohlídal Rick Rubin. I na Linkin Park nebývale tvrdá skladba, kterou vleče dopředu až industriálně-metalový riff a ostrá basa, je taky jednou z nejlepších ukázek oné divoké tváře a složitého nitra zpěváka formace. Tady se doslova vyřvává ze svých psychických stavů, s bojem s vlastní myslí. Je to jasné volání o pomoc, řev člověka, který je uvězněný sám v sobě, se svými démony. A navenek je tím frontmanem, který dává svou energii davům, které nadšeně aplaudují. I drsný metal umí být niterný. V kontextu nedávných událostí dostala "Given Up" nový, drásavý rozměr. (Jiří V. Matýsek)


In The End

Nikdy jsem se nepovažoval za skalního fanouška Linkin Park, který zná všechny jejich skladby, ale po tom náhlém návalu emocí po Benningtonově smrti jsem třeba zjistil, že jsem vlastně slyšel všechny jejich desky, a posléze si i vzpomněl, že na tu druhou a třetí jsem dokonce napsal recenze. Ale i přesto, že se mi vždy líbila jejich snaha měnit svůj zvuk a až na poslední desku mi v žádném případě nevadila jejich popová tvář, nejoblíbenější z jejich diskografie pro mě stejně zůstala "In The End" z debutu. Ta písnička má podle mě prostě úplně všechno a je geniální ve všech směrech. Prolínání Shinodova rapu s Chesterovým zpěvem, jednoduchá klavírní linka, kterou později rozbije kytara... vše do sebe bezchybně zapadá. Linkin Park rozhodně nebyli vždycky dokonalí, ale v "In The End" se jim to podařilo. (Honza Balušek)


My December

Znáte to. Začnete s jedním interpretem v určitém žánru, ten vás dovede k dalšímu interpretovi, ten k dalšímu... Prvním kamenem, který spustil dominový efekt na mé cestě rockového fanouška, byli Linkin Park. A právě oni byli také hudebním doprovodem doby, kdy jsem už přestávala být šťastným dítětem. Puberta se tomu asi říká. Linkin Park jsou pro mě jenom první dvě alba. U třetího "Minutes To Midnight" jsem byla posluchačsky už jinde a stala jsem se spíše odpůrcem hudby, kterou prezentovali. Ty dvě desky znám zato nazpaměť a jako časová schránka mě vrací zpět do mého dvanáctého třináctého roku. I když jsem netrpěla jako autor textů a ne všemu jsem tak docela rozuměla, do každé z písní jsem si uměla promítnout i svůj život.

Mou největší srdcovku ale na standardních verzích nenajdete a je štěstím, že jsem na ni v době, kdy nebyl ještě tak rozšířený internet, vůbec narazila. Jako pravidelnému posluchači slovenských rádiových stanic (které mimochodem kolem roku 2003 hrály daleko lepší věci než tuzemské) se mi jednoho dne podařilo na kazetu nahrát bonus z "Hybrid Theory" "My December". Bohužel to byl konec pásky a skladba se nahrála jenom do jedné třetiny. Kompletní song jsem slyšela až o několik let později. I přesto měl/má u mě výsadní pozici. Je to smutek, se kterým jsem tehdy dokázala souznít a vlastně jsem z něho už nikdy tak úplně nevyrostla. Je to tvář Linkin Park, která v začátcích až na výjimky zanikala pod agresí a vztekem. Je to skutečná tvář Chestera Benningtona. Škoda, že u něj nakonec převážila. (Simona Knotková)


Waiting For The End

Ačkoliv se Linkin Park s každým novým albem hudebně proměňovali, jedno zůstávalo stejné - kvalitní, sdělné texty. Pro miliony fanoušků se staly oporou, k níž se obracely v dobách osobních krizí různého původu. Mě nevyjímaje. Právě díky jisté globální výpovědní hodnotě vyniká i druhý singl z nedoceněné desky "A Thousand Suns". Chester v refrénu "Waiting For The End" zpívá, že čeká na příchod konce. Doufá, že bude mít dostatek sil, aby změnu dokázal ustát, jelikož není něčím, co by plánoval. Co by dokázal ovlivnit.

Můžeme si pod oním koncem představit vlastně cokoliv - zánik vztahu, ztrátu iluzí, vyrovnávání se se smrtí blízko člověka, nenaplněnou touhu či vyčerpání vlastních sil pro další život. Zkrátka onu tíživou bezvýchodnost, které se v jistých chvílích dokáže dokonale ubránit jen málokdo. Skladba skrze svůj text ukazuje, že deprese a neustálé balancování nad propastí života a smrti byly pro Chestera velké téma. V souvislosti s tragickým závěrem jeho života pak čekání na konec získalo další rozměr, ze kterého až mrazí. Pro mnoho ztrápených duší proto budiž úlevou, že energická skladba nabízí, navzdory své ponurosti, i jedno nadějné východisko: "Žijeme z milosti bolesti a strachu, dokud ji nepřijmeme, zapomeneme a necháme zmizet."

Odhodlání bojovat se svými démony a zapomenout na ně sice Chestera nakonec opustilo, pro mnohé však jeho zápas zůstane věčným mementem statečnosti. (Lukáš Boček)


Numb

Co je to za kopii Limp Bizkit? To byla moje první reakce, když mi kamarád donesl na poctivě vypáleném CD album "Hybrid Theory". Tehdy jsem netušil, že během pár poslechů se do trochu jiného, elektroničtějšího nu-metalu zamiluju a Linkin Park se stanou mojí nejoblíbenější kapelou, což zůstalo až dodnes. O to víc mě mrzí, že jsem je jednou zklamal. V recenzi desky "A Thousand Suns" jsem je tvrdě zkritizoval, abych po dalším týdnu poslechu objevil jakousi druhou vrstvu tohoto alba a ten osudný poslech mě odrovnal tak, že je to stále nejpřehrávanější deska v mojí last.fm historii, a to nejen od Linkinů. Stejně tak poslední nahrávka "One More Light", která bez následného tragického rozměru nedávala příliš smysl, funguje nyní o něco víc.

I můj slavnostní odchod ze života jednou bude doprovázen jejich skladbou, tou ukončující "Reanimation". Ale když se řekne Linkin Park, vybaví se mi "Numb". Myslel jsem, že je to výrazně ovlivněno v Praze natáčeným klipem, ale z anket a statistik vychází právě tento song jako nejoblíbenější mezi fanoušky kapely po celém světě. Tříminutová závěrečná skladba z "Meteory" má jejich naprosto klasickou strukturu a vlastně ani nijak nevybočuje, ale kombinace melodického piána, elektroniky, jednoduchých kytarových riffů a Chesterova perfektního, smutného a vysoce zpěvného textu prostě znamenaly hit. A hlavně nesmrtelnou hymnu pro celou jednu generaci. Včetně mě. (Petr Doupal)


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • skvělé (R. , 25.10.2017 13:25) Reagovat

    výborný článek, osobní, zajímavý, vybrali jste výborné songy, děkujeme vám redaktoři!!!

  • Vesměs souhlasím, osobně mi tam chybí Leave Ou... (Vojtěch, 25.10.2017 14:27) Reagovat

    Vesměs souhlasím, osobně mi tam chybí Leave Out All The Rest :)

  • Deprese (Mike, 25.10.2017 22:36) Reagovat

    Vesmes ok... jen bych dodal, ze skalni fanousci, co je sleduji i mimo hudbu tak vedeli, ze Chester bojoval s depresemi cely zivot. I prave proto jsem nekolikrat v prvnich radach videl lidi plakat pri skladbach jako treba Given Up nebo LOATR... prochazeli si tim stejnym co Chazz a spolecne tu frudtraci ze sebe dostavali revem... to byla (a je) ta sila LP... kontakt s fanousky...

  • Názor (Martin, 25.10.2017 22:55) Reagovat

    Musím uznat, že jako popař a diskofil jsem se na přelomu tisíciletí těžce srovnával s tím, když v Esu vyhrávalo nějaké "blití". Ale písničky jako In the End, Somewhere i Belong nebo Numb jsem si pamatoval a postupem začal kapelu brát. A zlom přišel s Shadow of the Day v roce 2007, nádhernou, depresivní a gradujující baladou podpořenou úžasným klipem a díky tomu a dalším dvěma hitů ze stejné alba (vyřvávanou Bleed it Out a stadionovovou z Transformerů What I´ve Done) jsem je začal fakt uznávat. Cokoliv rockového nikdy nebude úplně mým šálkem čaje, ale Linkini byli super že dokázali opustit nejen numetalovou škatulku, ale i rock samotný a ať zkoušeli jakýkoliv žánr, nakonec mě to bavilo. A to dokonce i Shinodův boční projekt Fort Minor. Jediný úlet co jsem nikdy nezkousl byla kolaborace s Jay-Z v Numb/Encore.

  • nevím... (P-art, 25.10.2017 23:07) Reagovat

    IN BEETWEEN, SHADOW OF THE DAY,DANNY GOES HOME /BURNING IN THE SKIES/COPS ARRIVE, LITTLE THINGS GIVE YOU AWAY, THE REQUIEM, A LINE IN THE SAND, REBELLION, FINAL MASSQUARADET(unplugget), BLEED IT OUT a mnoho dalšího. . dali jste tam dobré věci..... Přidávám pro případné čtenáře skladby, které nejsou vyložené singly,(my december jako jediné) ale kolikrát při poslechu (nejlépe opakovaném) mají stejnou, ne-li větší Star -power. Jestli jejich hudba byla nějaká, tak byla hlavně svá tzn. Autorská, kvalitní po všech stránkách, hodně stylová. ze subjektivního hlediska perfektní. Recenze na ATS A OML(samozřejmě ne jen na ně!!!) mě přesvědčili, že se mnohým lidem ať už recenzentům či laikům(obojí možno lehce zaměnitelné) nedá ani za mák věřit,natož si z jejich řádků vzít nějaký objektivní poznatek. V tom tkví síla i distabilita kultury jako takové. impresivní, nezaměnitelná a nedostižitelná.mnohdy a pro mnohé nepochopitelná,nepochopená,nedoceňená...

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Nikander/Stolen Kidneys - Split 8/10
Recenze: Česko-finská spolupráce Nikander a Stolen Kidneys nese temné plody Nedlouho po mezinárodní spolupráci domácích Decultivate s Izraelci Ostra Törn tu máme další hudební výměnný pobyt, tentokrát ryze evropský. Brněnští Nikander spojili síly s Finy Stolen Kidney a přinášejí bezejmenné, jen názvy... čtěte zde
Vydáno: 23.10.2019 12:30 v sekci Recenze
0
Hana Hegerová 88, Forum Karlín, Praha, 21.10.2019
Naživo: O ní bez ní - Haně Hegerové na koncertě ve Foru Karlín gratulovali Lucie Bílá, Hana Zagorová a mnozí další Své 88. narozeniny oslavila královna šansonu Hana Hegerová v neděli, pro velký zájem se však koncerty na její počest konaly hned dva. Na tom pondělním, který jsme navštívili, byl navíc přítomen i Štefan Margita. Šlo o příjemnou... čtěte zde
Vydáno: 22.10.2019 18:59 v sekci Naživo
7
Michael Kocáb, Ondřej Soukup a Richard Müller - Budeme teď takoví tři chlapi v chalupě
Rozhovory: Michael Kocáb, Ondřej Soukup a Richard Müller - Budeme teď takoví tři chlapi v chalupě Tři výrazné osobnosti česko-slovenské hudební scény Richard Müller, Michael Kocáb a Ondřej Soukup se spojily a jedou společné turné. Za sebou mají už několik slovenských zastávek, nyní je čeká česká část. Celkem úctyhodných... čtěte zde
Vydáno: 22.10.2019 15:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
4
Nové desky 43/2019 - od Alter Bridge přes Jamese Arthura po Lucii Bílou
Nové desky 43/2019 - od Alter Bridge přes Jamese Arthura po Lucii Bílou V polovině října se rozhodli svá nová alba vydat například rozmanitý James Arthur, rockoví Alter Bridge, písničkáři obklopená Lucie Bílá, debutující Becky G, český jazzman Martin Brunner, jeho kubánský kolega Roberto Fonseca,... čtěte zde
Vydáno: 21.10.2019 22:12 v sekci Novinky | Nové desky
0
Thorsten Quaeschning (Tangerine Dream) - Ještě jsme nesložili všechno, co jsme měli
Rozhovory: Thorsten Quaeschning (Tangerine Dream) - Ještě jsme nesložili všechno, co jsme měli Tangerine Dream, kteří patří k pionýrským spolkům na poli elektronické hudby, se zanedlouho vrátí do Prahy. Jejich snový set rozsvítí klub Roxy 23. října. O tom, jak navázat na odkaz zesnulého leadera a co to vůbec znamená hrát... čtěte zde
Vydáno: 21.10.2019 09:30 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: Mike Shinoda v Praze hrál především pro ty úplně nejvěrnější fanoušky (20.03.2019 11:51)
- Naživo: Bombastickému line-upu Aerodromu podrážely nohy organizační přešlapy (03.07.2018 20:41)
- Fotogalerie: Aerodrome festival završili Nine Inch Nails nebo Macklemore (03.07.2018 16:51)
- Mike Shinoda vyrazí poprvé od Chesterovy smrti na sólové koncerty (01.04.2018 15:43)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2017 podle musicserveru (20-11) (08.02.2018 18:30)
- Minirecenze: Mike Shinoda se novým EP vyrovnává se smrtí Chestera Benningtona (30.01.2018 16:45)
- Linkin Park pokračují, Mike Shinoda to potvrdil s vydáním sólového EP "Post Traumatic" (29.01.2018 09:02)
- Minirecenze: "One More Light Live" Linkin Park je důstojnou vzpomínkou na Chestera (19.12.2017 09:15)
- Festival Aerodrome bude mít tři dny a doveze třeba Nine Inch Nails či Limp Bizkit (12.12.2017 17:41)
- Video: Z živé verze "Crawling" Linkin Park jde husí kůže (09.12.2017 13:58)

ALBUM TÝDNE 42/2019

Opeth
In cauda venenum

Moře vody proteklo v deathmetalové řece jménem Styx a Mikael Åkerfeldt museli zaplatit Charónovi asi velké výkupné, aby jej pustil zpět z podsvětí na rodnou půdu. "Pustím tě, ale už nikdy nebudeš growlovat a z progresivního deathu jen prog budeš ctíti," dal mu převozník podmínku. A tak je tu "In cauda venenum".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 24.10.
The Rasmus (FIN) (Lucerna - Velký sál, Praha)
Čt 24.10.
Jesca Hoop (USA) (Café V lese, Praha)
Čt 24.10.
BE27: Manon Meurt + Luvver (SK) (Roxy, Praha)
Čt 24.10.
Patax (ESP) (Metro Music Bar, Brno)
Pá 25.10.
Anomalie (CAN) (Café V lese, Praha)
Pá 25.10.
BE27: Rebekah (UK) (Roxy, Praha)
Pá 25.10.
BE27: Skepta (UK) (Forum Karlín, Praha)
So 26.10.
BE27: Black Sun Empire (NL) (Roxy, Praha)
So 26.10.
Thurston Moore Band (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Ne 27.10.
Sinkane (UK) (Futurum Music Bar, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Karel Gott Kryštof Lady Gaga The Cure Coldplay Britney Spears Madonna Sia Rihanna Beyoncé Adele AC/DC Wanastowi Vjecy Marek Ztracený Ewa Farna Metallica JP Cooper Inna Blood Red Shoes Armand Van Helden
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver