Liam Gallagher sólovou desku opravdu nikdy vydávat nechtěl, a kdyby bylo po jeho, dál by natáčel alba a vystupoval společně s Oasis. Jenže brácha Noel úspěšně rozjel svou kariéru a potřebu vracet se zpátky momentálně nepociťuje. Ostrovní legenda tedy zatím hibernuje, a tak si pro nás oba sourozenci připravili novinková alba, která od vydání dělí pouhé dva měsíce. Liamův debut přichází na řadu jako první a nutno poznamenat, že očekávaní nemohla byt větší. Ačkoliv se Liam sólové dráze bránil zuby nehty ("solo record are you fucking tripping dickhead im not a cunt"), nejspíš po mnoha debatách s managementem dospěl i sám k názoru, že pod svým jménem má mnohem větší šanci uspět (a neopakovat tak situaci s Beady Eye - už tak si chudák musí sám vařit čaj). A tak je tady album "As You Were", na kterém Liam poprvé kope sám za sebe.

Pro skalní fanoušky mám hned zkraje dobrou zprávu - Liam sólo stále zní jako Liam z Oasis. Ono se už opravdu nedá čekat, že by se Gallagher junior zásadně posunul, ale přece jen došlo ke kvalitativnímu zlepšení. V tomto případě zafungovala sebereflexe (která oběma bratrům tak často chybí) a přizvání externích autorů (především Grega Kurstina z The Bird And The Bee a Andrewa Wyatta z Miike Snow), kteří mu měli dopomoct k velkým refrénům, jelikož sám si je napsat nedokáže. Ve výsledku tak jsou skladby na "As You Were" o třídu lepší než nahrávky zmíněných Beady Eye, kde zkrátka nešlo zakrýt fakt, že bez Noelových nápadů to prostě není ono.

Klíčovým songem je bezesporu úvodní "Wall Of Glass", který byl také zvolen jako první singl a měl za cíl ubezpečit, že Liam neztratil nic ze svého frackovství a že jeho hlas má stále stejnou sílu. Ruku na srdce, haters gonna hate a ani z jedné skladby si nikdo mimo kroužek příznivců na zadek nesedne, ale na onu početnou komunitu to zabere. A zrovna "Wall Of Glass" tuhle úlohu splňuje, neboť výrazný harmonikový riff společně s jednoduchými akordy a soulovými doprovodnými vokály vytváří zážitek, díky kterému je jasná jedna věc - Liam Gallagher je zpátky v plné síle!

Album "As You Were" má ukázat Liamovy pěvecké přednosti, a to na ploše dvanácti celkem jednoduchých skladeb, u nichž si i běžný posluchač musí všimnout dvou nedostatků - prvním je až přílišná krotkost (žádná položka nemůže nikoho urazit, což v kontrastu s Liamovou velkohubostí trochu zaráží) a tou druhou jsou texty (ale s tím už se bohužel tak nějak počítá). U některých obratů se dá pousmát, ale najdou se vyloženě hloupé. Například rozjímání o Brexitu v "Chinatown" ("What's it to be free man? What's a European? Me I just believe in the sun") nebo přehnané používání odkazů na The Beatles (v textech narazíte jak na "Helter Skelter", tak na "Tomorrow Never Knows" nebo "Happiness Is A Warm Gun"). Ale kvůli poezii si Liamovu desku nikdo pouštět nebude.

Zatímco producent Dave Sitek na druhé a poslední desce Beady Eye kapelu posouval někam k neo-psychedelii, produkce na "As You Were" je zvukově mnohem čistější a na nějaké větší experimenty můžete hned zapomenout. Bere si to nejlepší z devadesátkových Oasis a zpěvákových oblíbených šedesátek, ale kupodivu to nezní přehnaně jako retro. K výrazným momentům můžeme zařadit krásně melancholickou "Bold", kde je Liam až necharakteristicky sebekritický ("Yes I know I was wrong/I didn't do what I was told") - ne náhodou byla právě tato jednou ze skladeb, které mu zajistily novou nahrávací smlouvu. Pak je tady "For What It's Worth" ukazující Liama ​​v jeho nejvíce zranitelné poloze. I když text vyznívá trochu komicky, když Liam zpívá "Všechny mé úmysly byly dobré/nebe má místo pro všechny nepochopené" - jak může byt nepochopen někdo, kdo strávil větší část své kariéry tím, že si dělal nepřátele? Ale v Liamově případě se dá napsat ono přísloví: "Pes, který štěká, nekouše." A refrén v tomto případě patří k těm povedenějším.

Nejlepší moment si Liam trochu nešikovně schoval na deluxe verzi alba. "Doesn't Have to Be That Way" je jedním z bonusových songů a připomíná produkci Kevina Parkera z Tame Impala. Pravděpodobně nejodvážnější kousek, na jakém se Liam kdy autorsky podílel, a snad taky trochu náznak toho, že věci příští by ještě mohly překvapit.

"As You Were" není deska roku. Není ani deskou měsíce. Chybí jí progresivnost či moment překvapení. Přesto v rámci diskografie Liama Gallaghera jde o jednu z nejsilnějších položek a troufám si tvrdit, že je co do konzistence mnohem lepší než poslední alba Oasis. Nyní nezbývá než sledovat, s čím se vytáhne bratr Noel. První ukázky naznačují onu několikrát slíbenou progresi, ale jaká bude skutečnost, zjistíme až koncem příštího měsíce. I kdyby ale starší brácha přišel s kriticky úspěšně přijatou nahrávkou, Liam se za tu svou stydět nemusí. Tentokrát za sedm (i když s odřenýma ušima).