Benjamin Clementine zacvičil s Colours Of Ostrava

23.07.2017 16:00 - Jan Trávníček | foto: Jan Kuča

Třetí den barevného ostravského festivalu mnozí označovali jako nejslabší, konkurence totiž byla opravdu silná. Brzy se ale ukázalo, že od těch nejméně nápadných umělců se často odcházelo s těmi vůbec nejsilnějšími zážitky. Mimo jiné zahráli Midnight Oil, Moderat, Walking On Cars nebo Michal Hrůza s orchestrem.

Live: Colours Of Ostrava - Den třetí

místo: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
datum: 21. července 2017
vystoupili: Moderat, Benjamin Clementine, Midnight Oil, Walking On Cars, dné, Roosevelt a další
Fotogalerie 1
Fotogalerie 2

Michal Hrůza & Janáčkova filharmonie, Colours of Ostrava 2017, Ostrava, 21.7.2017
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Colours Of Ostrava, to není jen hudební slast pro uši. V posledních letech je stále větší důraz kladen i na diskuze, přednášky a různé workshopy a jedním z takových setkání byla i beseda s Miloslavem Stinglem. Světoznámý cestovatel, kterého asi nejvíce proslavily jeho setkání s domorodci v Mayské říši, příhody s indiány, aboridžinci nebo inuity, se představil ve zcela zaplněném sále Gong a přes hodinu mu publikum viselo na rtech. Sice se do něj možná až příliš tlačila snaha marketingově protlačit jeho biografii, takže té reklamy na ni bylo v jednu chvíli možná až zbytečně mnoho, přesto to však bylo krásné povídání s šestaosmdesátiletou legendou, které ani v pokročilém věku nechybí vypravěčský talent a okouzlující smysl pro humor. Tleskalo se vestoje.

Michal Hrůza ušima Davida Krále

Před dvěma lety to byli Zrní, letos se s orchestrem představil hitmaker Michal Hrůza. Již před začátkem vystoupení ale bylo jasné, že se tentokrát dočkáme odlišně uchopené spolupráce s obrovským hudebním tělesem, než v případě kladenské kapely. Zatímco Zrní totiž balancují na hraně alternativy a hlavního proudu, a váhy naklánějí spíše na stranu alternativy, Hrůza je dlouhé roky jedním z králů českého mainstreamu. V jeho případě samozřejmě kvalitního mainstreamu, to je třeba zdůraznit!

Michal Hrůza & Janáčkova filharmonie, Colours of Ostrava 2017, Ostrava, 21.7.2017
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Koncert začal již opět za slunečného počasí skladbou "Duše do vesmíru" z Hrůzovy sólové tvorby. Možná až překvapivě hodně prostoru však dostaly také písně z období Ready Kirken. Díky tomu tak vedle tradičních hitovek zazněla například krásná "Winston Smiths" a hlavně "Krasohled." Možná nejlepší píseň jakou kdy pardubický zpěvák napsal se však naživo vůbec nepovedla, a když se zhruba v polovině definitivně rozsypala, Hrůza ji radši předčasně utnul."Tak teď jste viděli skladbu, kterou jsme pro vás nacvičovali úplně nejdéle," řekla jen smířene hlavní hvězda.

Nadšení početného publika však nepovedeným okamžikem neopadlo, zvláště když se hned v zápětí rozeznělo "Zakázané uvolnění." Celý set pak nemohl skončit jinak než za zvuků "Napořád."

Kapela Michala Hrůzy předvedla s filharmonií kvalitní vystoupení, které po celou dobu provázela velice příjemná atmosféra. Jako na něco výjimečného se však na tento koncert pravděpodobně vzpomínat nebude. Na to by si s orchestrální podobou Hrůzových písní chtělo ještě trošku víc pohrát.

dné a Roosevelt ušima Dana Hájka

dné, Colours of Ostrava 2017, Ostrava, 21.7.2017
© Jan Kuča
"These Semi Feelings, They Are Everywhere" je deska, která si zaslouží nemalou pozornost a bylo zajímavé sledovat, jak dné tento celý krátkometrážní formát pro virtuální orchestr přenese do živé formy. Obklopen nástroji do poklidného podvečera spustil své zvukové malby, kdy do klavírních linií doplňoval ruchové roviny a předtočené smyčky, převážně sedící publikum se nechalo unášet do zachycených momentů. Bylo to intenzivní, sice kratší (celý set trval necelých čtyřicet minut), ale plně postačilo, aby mohly být dostatečně vstřebány všechny aspekty jeho současné tvorby. Škoda jen, že v poklidnějších chvílích působilo rušivě dění na okolních scénách a atrakcích, pokud si je ale člověk dokázal odfiltroval, zůstala ona zvuková krása.

Zcela jinou cestou na to šel Roosevelt, který se nechal ovlivnit osmdesátkami a vstřebal z nich jen to nejlepší, přidal elektroniku, prostý disco beat a svou hodinu přetavil v jednu rozjetou párty. Hlavní prim hrál jeho bezejmenný debut, ale došlo i na tracky z épéčka "Elliot". Hitovka "Colours" se dočkala prodloužení o chytlavou dohrávku, následná "Fever" tento spanilý rozjezd zcela podtrhla. Došlo i na cover "Teardrops" (v originálu od Womack & Womack) a vyšperkovanou "Sea", tu protáhl o elektronické hrátky a rozjuchané publikum jej následně nechtělo pustit z pódia. Stačilo studiovou podobu doplnit o živé bicí, klávesy, kytaru a basu a mělo to drive, některé skladby byly i rytmicky propojené. Jednoduchá receptura, která však všechny strhla, podobná věc se povedla o den dříve i partě Midi Lidi, kteří opět hrají v původním složení.

Roosevelt, Colours of Ostrava 2017, Ostrava, 21.7.2017
© Jan Kuča
Walking On Cars už loni v létě patřili mezi jedny z nejzajímavějších objevů na pop-rockové scéně a jak na Rock im Parku v Německu, tak na FM4 Frequency v Rakousku byly jejich koncerty těmi vůbec nejpříjemnějšími. V Ostravě to přinejmenším zpočátku trochu drhlo, frontman Patrick Sheehy svůj sladký vokál nedokázal publiku lačnícímu po tanci pořádně prodat, protože nebyl téměř vůbec slyšet a tak se část davu po pár baladách rozešla jinam. Kromě zvuku také nebyl nejšťastněji sestavený setlist, takže ty svižnější, divácky nejsnáze přijímané a publikem neznalým jejich tvorby nejzpěvnější kusy, nakonec přišly až v závěru. Kdo se tedy nenechal odradit, dočkal se velmi příjemně poslouchatelného irského pop-rocku, jaký známe například od Kodaline nebo The Script, jehož tradičně nejlepším momentem byl rádiový hit "Speeding Cars".

A zatímco jedna část publika zamířila na Drive stage za Louisem Berrym, ta druhá ochutnala na loutnu zahrané a hardrockově ve stylu sedmdesátých let zahrané písně formace Speed Caravan, mezi nimiž nechyběl ani cover od The Chemical Brothers, na druhé straně areálu se probouzel stan Electronic stage, kde na rozjezd zahrála minimalistická a melancholická tvorba Tomáše Martinka vystupujícího pod pseudonymem TMA. Do černa laděné projekce a odpočinkově laděná elektronika posloužily jako příjemný oddych mezi expresivními kapelami kolem. Toto má smysl.

Clarinet Factory a Louis Berry ušima Tomáše Parkana

Clarinet Factory & Grunik, Colours of Ostrava 2017, Ostrava, 21.7.2017
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
V páteční podvečer se na české Kofole rozezněly klarinety, a to hned čtyři. Clarinet Factory tu rozjeli velmi příjemné dostaveníčko s mixem klasiky, českého folklóru, jazzu a lehké elektroniky. Doprovodil je i výborný dětský sbor Grunik z Beskyd a také na dobovou flétnu Anna Pavlisková. Jejich vzájemná spolupráce fungovala skvěle a ocenili to i diváci, kteří nakonec zaplnili prakticky celý prostor před scénou.

Jak už všichni víme, v Ostravě se občas rodí hvězdy. Jednou z těch letošních byl a bude bezesporu Louis Berry. Už před začátkem jeho vystoupení bylo před Drive stage poměrně zaplněno, ale poté, co předvedl, už mu na konci byla tahle scéna malá.

Louis Berry, Colours of Ostrava 2017, Ostrava, 21.7.2017
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Zřejmě většina lidí čekala nějakou reminiscenci Chucka Berryho, ale tenhle drzý týpek z Liverpoolu měl a má rozhodně svůj styl, i když také postavený na rockandrollu. Ostravskému publiku učaroval nejen jeho styl, energie a příslovečný drive, ale především jeho nakřápnutý hutný hlas, který tak trochu připomínal mužskou obdobu naší Lenny.

Se svojí kapelou hned od počátku do toho vlítl bez bázně a hany, ovšem i tak dokázal celý svůj koncert gradovat neskutečným způsobem. Končil prakticky punkovou obdobou rockandrollu a v tu chvíli už naprosto přeplněný prostor před pódiem skákal a bouřil, jako by snad ani zítřka nebylo. Mladí, staří, zkrátka všichni. Atmosféra tu byla taková, že nikdo neměl pochyb o jeho slovech o nejlepším publiku a když pak se svojí kapelou z pódia odešel, lidi vůbec nechtěli připustit, že by se ještě nevrátil. Doslova vybučeli techniky ze scény a Berry, coby nová star Ostravy přidal ještě jeden kousek. Kdo tenhle koncert neviděl, přišel i jeden z nejlepších momentů letošních Colours.

Midnight Oil jsou jednou z těch kapel, u jejichž jména se velké části laické veřejnosti při jejich vyslovení nic nevybaví, pokud jim ale pustíte jejich největší hit, následuje většinou: "Ahááá, tak to znám!". Coby papírově největší jméno třetího dne ostravské přehlídky každopádně nezklamalo. Australané se po pár krátkodechých reuninonech na scénu naplno vrátili po patnácti letech, jejich principál Peter Garrett, ale v mezičase, kdy působil na ministerstvech školství a životního prostředí nezapomněl, jak dodat rockové muzice pořádný břink.

Midnight Oil, Colours of Ostrava 2017, Ostrava, 21.7.2017
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Jejich hudba už dnes sice logicky působí trochu archaicky, takže si jejich koncert užili zejména pamětníci, sehranost a energický projev se sebejistým instrumentálním i vokálním projev jim ale nikdo neodpáře. Neúnavné předvedení části jejich jedenácti albového katalogu vygradovalo s ikonickou klasikou "Beds Are Burning", kterou počátkem tisíciletí předělalo do eurodancové podoby naštěstí už zapomenuté německé duo Novaspace. Originál je ale zkrátka originál.

Benjamin Clementine je člověk, jehož životní příběh by zasloužil zfilmování. O člověku, který se z šikanovaného milovníka básní dostal od bezdomovectví až po spolupráci s Gorillaz na jejich nejnovější desce a jemuž drží palce i samotný Paul McCartney, už jsme na musicserveru psali v podrobné recenzi jeho debutového alba "At Least For Now", zájemci nechť si tedy doplní kontext v příslušném článku.

Majitel jedinečného spinto tenoru hraje hudbu, kterou bychom mohli snadno onálepkovat jako soul, ve skutečnosti se ale jedná spíše o experimentální avantgardní pop, kterému jsou blízcí umělci typu ANOHNI, ovšem ještě v době, kdy se jednalo o Antony And The Johnsons.

Benjamine Clementine, Colours of Ostrava 2017, Ostrava, 21.7.2017
© Jan Kuča
V Ostravě se majitel Mercury Prize za rok 2015 představil za klavírem spolu se skupinou, která kromě bubeníka a kytaristy čítala také pětici vokalistů, která jeho barokní hudbu balila do gospelového závoje.

Písní nezaznělo mnoho a to hlavně proto, že je Benjamin Clementine protahoval až na více než dvojnásobek. Začalo to písní "Condolence", kde zpěvák nebyl spokojen se slabounce zpívajícím publikem a tak jej nechal opakovat verše "I'm sending my condolence / I'm sending my condolence to fear / I'm sending my condolence / I'm sending my condolence to insecurities" až do doby, než to uměli zazpívat opravdu všichni. Podobný scénář nastal v písni "London", tam už ale svérázný umělec zapojil i pantomimu skládající se z vítání slunce, odmítání a následnému dřepu. A i zde pokračoval v opakování dané pasáže a její gradaci tak dlouho, dokud jej všichni nenásledovali. Cvičilo se tak dlouho, až z toho bolela stehna, to ale vůbec nevadí, zábava to byla královská.

Roosevelt, Colours of Ostrava 2017, Ostrava, 21.7.2017
© Jan Kuča
Způsob, jaký zvolil pro komunikaci s publikem, se sice vždy nenacházel s pochopením a někteří jeho neúnavnost a projev, který by se dal označit i jako arogantní, nenesli příliš libě a tak odcházeli, drtivá většina ale vtipy pochopila a naopak postupně zjišťovala, že má před sebou umělce, na jehož koncert bude vzpomínat vůbec nejraději.

Hra na klavír a neuvěřitelné vokální výkony Clementina byly ke dřepující a zpívající mezihře jako sladká poleva na dortu fantastického hudebního vystoupení a když zpěvák dohrál, tleskal dav tak dlouho a neúnavně, že se musel ještě vrátit a už jen sám s klavírem předvedl brilantní číslo "Adios", v němž přecházel od vroucího, hlubokého hlasu až do takřka operních sfér. Toto bylo něco neuvěřitelného. Nejlepší koncert letošních Colours.

Moderat ušima Terezy Vavrouškové

Moderat, Colours of Ostrava 2017, Ostrava, 21.7.2017
© Jan Kuča
Moderat, elektronické trio muzikantů z Berlína, si v České republice koncertní premiéru již odbylo, ostravskému festivalovému publiku se však představilo poprvé. Hned od úvodních tónů bylo jasné, proč se DJskému triu dostává ocenění nejlepší živé elektroniky současnosti. DJ sety na hlavní festivalové stagi ne vždy fungují, Moderat si však páteční večer podmanili, a to hlavně díky kombinaci s živými nástroji a mixu stylů od housu, ambientu, elektra a i prvků hip hopu. Během setu zazněly songy jako "Ghostmother", "A New Error" či "Les Grandes Marches", které publikum udržely na nohách až do pozdních hodin. Moderat tak na hlavní stagi tancichtivému publiku připravili půdu pro Justice, kteří na hlavní stagi zahráli o den později.

Největší "držáci" pak ještě vyrazili například na Machinedrum, většina lidí už ale šla sbírat síly na poslední den, který sliboval Jamiroquai, Justice nebo Pierce Brothers.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY