"Not in this Lifetime." Takto odpovídaly hlavní tváře legendárních Guns N' Roses víc jak dvě desetiletí na otázku, jestli se někdy dají zase dohromady. A dlouhou dobu to skutečně vypadalo, že dřív zamrzne peklo (a i Axl Rose vydá osamocen v pořadí vlastní autorské tvorby teprve třetí dlouhotrvající řadovku kapely "Chinese Democracy"), než by hlavní aktéři znovu našli společnou řeč.

Nicméně, ať už přišlo jisté zmoudření dané věkem, nebo spíš pořádné šustění zelených papírků, v loňském roce skutečně zapríčinilo reunion a kapela odstartovala masivní, úvodním sloganem reportáže ironicky pojmenované Tour, které Axl jel paralelně se svým hostování v AC/DC.

Dostalo se i na Česko, a tak se v den největšího státního svátku Američanů a v předvečer letních svátků tuzemských formace s Axlem, Slashem a Duffem v čele ukázala v Praze. První předkapelu jsem díky frontám a celkově organizačním procedůrám vždy s takto velkou akcí spojených nestihl a viděl jsem až druhé supporty Biffy Clyro. Ti jsou i u nás už zavedeným jménem a předvedli příjemný kytarový set, byť se žádná skladba nijak zvlášť nezapsala do povědomí posluchače, který je nikdy předtím neslyšel. Posílám ale políček produkci koncertu za nesnímání předkapely na jinak velikosti akce odpovídajících velkoplošných obrazovkách.

Samotná hlavní hvězda, která se v poměru efektivity počet nesmrtelný hitů/počet řadových desek pyšní dost možná prvenstvím v rockové historii, odehrála větší část poctivého setu ještě za světla, což je sice škoda vzhledem k nápaditým projekcím, pyrotechnickým vložkám, bohatost setlistu ale předčila očekávání a překvapila i zařazením hned několika kousků z Axlovy sólovky z roku 2008, které se Slash uvolil zahrát.

O současné kapele se sice nelze bavit jako o plnohodnotném reunionu, protože ač se kromě legendárního kytaristy s kloboukem účastní i Duff McKagan, zbytek koncertní kapely tvoří Axlovi novodobí sekundanti. Originálnější verze sestavy se ale s velkou pravděpodobností naživo už nikdy nedočkáme.

Co napsat k hlavním aktérům. Slash se drží v prvotřídní skladatelské formě už od dob Velvet Revolver přes jeho sólové desky, a to i fyzicky, velice vitálně a mladistvě působil i včera. Duff je v tom nejlepším slova smyslu rocknrollově vyžilý a spolu s ním na stage kromě kusu historie přichází i tuny koksu.

A hlavní principál? Upřímně, Rose vypadá hrozně - odulý v obličeji, možná už s nastřelenými vlasy (min. tak vypadají) a s nevkusnou image, kombinující jeho pověstné šátky z raných let s křivákem a kovbojským kloboukem. Nejsme ale módní policie, co zpěv? Chvílemi se předvedl v ječácích, ale obecně to žádná sláva nebyla. Kdo ho ale už někdy slyšel, ví, že takto zpívá celý život - na něj to byl slušný standard.

Globálně tak potěšil hlavně extrémně dlouhý setlist (přes tři hodiny!), plný coververzí a instrumentálních sól. Právě kytaristé, osvědčené hity a věrné publikum koncert táhly, hlavní kapelník má ale to nejlepší už za sebou a i zvukově to celé mohlo znít o něco líp. Ve výsledku se na megaakce tohoto typu jednalo o dobrý standard, ne až tak nostalgický, jak by se dalo čekat. Příznivci ale museli být spokojeni, protože zazněly hity i překvapivé skladby (desetiminutová "Coma"!) a hlavně viděli dva kdysi nesmiřitelné rivaly na jednom pódiu.