To nejlepší si The Afghan Whighs totiž nechávali na letošní rok, ve kterém se vrací ještě hlučnější s temným albem "In Spades", které je již osmým studiovým zářezem během třicetileté historie kapely. Z původní sestavy sice zůstal pouze Dulliho hlas a baskytara Johna Curleyho, nicméně spolu s dalšími čtyřmi členy dokázali vytvořit hypnotizující nahrávku, která spojením syrovosti a melodičností uspokojuje uši posluchačů.

Novinka nás zavádí do Dulliho nejhlubších snů a fantazií, kde každá skladba nese svůj vlastní příběh. Hned v úvodní "Birdland" se vrací ke svému dětství, kde v jeho sousedství byli čtvrti pojmenované podle ptačích jmen. Skladba začíná trochu překvapivě za zvuků Doo-Wop vokálů a smyčců. I to ukazuje, že kapela šla, co se aranží týče, ještě dál než na předchozím comebackovém počinu.

Dekadence s melancholií ovládají většinu skladeb, stejně jako zvuková špinavost, zdobící celou kariéry této americké party. Ta se projevuje i v návykové "Arabian Heights". Neohrožené funky rytmy v "Light As A Feather" okoření klasický Dulliho dokonalý falzet. Vždy velmi procítěný zpěv se kolikrát mění až v maniakální kvílení, které jen podporuje atmosféru celého alba. Zmínit je třeba i "Toy Automatic", která je po stránce instrumentální stránce vrcholem celé desky a nahání až husí kůži.

Již oba singly před vydáním zvyšovaly očekávání. Jak power-popová "Demon In Profile" o temných stránkách duše, tak i hororovým snímkem okořeněná "Oriole", jež se rozjíždí za zvuků akustiky, postupně však rozkvétá a graduje. Baladická "I Got Lost" promlouvá o smrti a těžkém údělu, který musel frontman přijmout v posledních měsících. Kromě smrti několika hudebních idolů přišla i zpráva o neoperovatelném nádoru současného kytaristy Davea Rossera. V poslední "Into The Floor" však vzkazuje, že si všechny bude pamatovat po svém.

The Afghan Whigs sice vydali již osmou desku, ale ani trochu se na ní nesnaží kopírovat její předchůdce, naopak prokazují další růst. "In Spades" si jde opět vlastní cestou a z minulosti využívá pouze silných stránek, které kapelu vždy zdobily a pozvedá je opět o úroveň výše. Jde tak o královský počin, nic pro nostalgiky. Kdo má rád špinavé rockové riffy, neměl by chybět 8. srpna v Lucerna Music Baru, kde kapela zahraje.