Rakouská elektronická kapela HVOB se u nás těší velké oblibě. Nejprve se představila na letním hudebním festivalu Colours of Ostrava, následně vyprodala pražský koncert v Paláci Akropolis a teď po roce a půl úspěšně vyprodala další pražské vystoupení. Dvojice producentů Anna Müllet a Paul R. Wallner má nezaměnitelný rukopis. HVOB se vyznačují jemnou a uhlazenou elektronikou doplněnou křehkým hlasem Anny. Skupina v březnu vydala novou desku "Silk", na které spolupracovala s hudebníkem a kytaristou Winstonem Marshallem z Mumford & Sons. Nahrávka se nese v zasněnějších polohách, je táhlejší... prostě zní jinak, než jsme u HVOB zvyklí.

Z Paláce Akropolis se hudebníci přesunuli do tanečních prostorů klubu Roxy. Na jednu stranu to byla celkem škoda, protože Palác Akropolis má takovou zvláštní atmosféru a nepůsobí tak tuctově jako Roxy. Na stranu druhou bylo vystoupení HVOB od samého začátku opravdu dobře ozvučeno. Co mě však spolehlivě naštvalo a troufám si tvrdit, že jsem nebyl jediný, byla značná část nevychovaných návštěvníků, kteří si koncert spletli s diskusním kroužkem. Opravdu to bylo otravné a nechápu, proč takoví lidé chodí na koncert, když je vlastně ani nezajímá.

Večerní program tentokrát postrádal předkapelu, a tak se před klubem v Dlouhé linula celkem dlouhá fronta. HVOB z toho důvodu pravděpodobně nepospíchali a odstartovali svou show s téměř půlhodinovým zpožděním. Ale stálo to za to. Jemné tóny postupně vygradovali do hutných beatů, se kterými spolehlivě rozvibrovali celý sál. To však nebylo všechno. HVOB měli kromě toho přichystanou i celkem obstojnou vizuální show, kde si kromě minimalistických projekcí vyhráli i lasery a osvětlením, čímž se postarali o jedinečnou atmosféru.

Prostřední část vystoupení patřila novince "Silk". Na pódium dorazil Winston Marshall, se kterým kapela desku nahrávala. Upřímně jsem byl z nových písniček trochu nejistý a měl obavy, jak se kapele podaří zahrát je naživo, protože se od původní tvorby HVOB liší. Nakonec to byla celkem fajn hypnotizující podívaná. Tempo se výrazně zpomalilo a atmosféra se překlenula to takové příjemně zasněné melancholie. To nejlepší však přišlo až v samotném závěru, kdy si hudebníci pohrávali s publikem v tónech naléhavého songu "Azrael". Stejně jako před rokem a půl v Paláci Akropolis, ani nyní to nemělo chybu. Poté následovalo ještě pár pěkně tanečních přídavků.

HVOB napodruhé v Praze opět nezklamali. Když si odmyslím otravné publikum, jednalo se o propracovanou show nejen po stránce hudební, ale i po stránce vizuální. Vystoupení bylo pestré a nepostrádalo atmosféru.