"Pokaždé, když tu Arakain hrají, je to událost. Ale letos je fakt málo lidí," posteskla si obsluha kavárny kousek od březolupské sportovní haly a dodala: "Asi to bude tím dvojitým turné, dneska hrají akusticky a to tu ty balíky moc nebere. Zítra to bude daleko větší nátřesk." A je velká škoda, že to ty balíky moc nebralo. Za léta chození na podobné akce si troufám tvrdit, že unplugged show za doprovodu String Ladies mohlo být to nejlepší, co osazenstvo Arakainu k oslavám svých pětatřicátých narozenin napadlo. Vůbec celý koncept probíhajícího double tour je docela fajn a každý z fanoušků si musí přijít na své. Sobotní akustický set totiž navštívili ti ze skalnějších příznivců (a víc ženských), kdežto nedělní thrashový set zase ocenilo rozmanitější publikum rockerů.

Znamenitě seskládaný playlist sobotního večera měl hned několik vrcholných okamžiků. Když pomineme velkolepé přivítání, které ne zrovna početné publikum kapele připravilo, hned třetí "Karavana slibů" v něžné akustické verzi doplněné o smyčce vyvolala u diváků úžas. Ovšem teprve taková "Marilyn" byla v uplugged verzi jednoduše kouzelná. Takových momentů si ale posluchači užili daleko víc - stačilo se zaposlouchat a nechat se unést perfektním zvukem a bezchybnou interpretací. Nejvíc ale musím vypíchnout kousky jako "Paganini", "Ztráty a nálezy", "Strom života" a také poslední z přídavků "Apage Satanas". Nutno dodat, že ještě před vystoupením Arakainu si návštěvníci u pivečka a cigára pochvalovali i předskakující Anacreon. S frontmankou si navíc Honza Toužimský střihl krásný duet.

Nedělní set neměl se sobotní show vůbec nic společného. Rozdílně seskládaný setlist přinesl zejména kousky ze dvou alb - "Thrash The Trash" a "Schizofrenie". Publikum si zavzpomínalo na "Šeherezád", kterou lídr Arakainu uvedl jako song nabitý sexem. Nelze než souhlasit. Zhruba dvojnásobné publikum oproti sobotě zpívalo jako o duši a kousky v čele s "Gilotinou" nebo "Orionem" si vychutnali všichni. Díky hledáčku fotoaparátu si troufám tvrdit, že sami muzikanti si o něco víc užili právě tento tvrdší koncert. A návštěvníci? Ti si thrashový večer užívali už od příchodu Kryptoru. Ti slaví letos třicet let na scéně a samotné muzikanty překvapilo publikum, které si spokojeně notovalo značnou část setlistu.

Málokterého příznivce rocku a metalu dneska překvapí spojení kapel těchto žánrů s symfonickým orchestrem. I Arakain mají tento krok za sebou, kdy před lety vystoupili například na festivalu Masters Of Rock za doprovodu smyčců, žesťů a perkusí. Odehrát akustický set se tak jeví jako zcela logická a běžná záležitost. Ovšem právě v podání Arakainu nejde nikdy o žádnou rutinu. Kapelu znám velice dobře a ještě mě osobně nikdy nezklamala, a to se řadím mezi náročnější posluchače. Musím ocenit propracovanost akustických verzí a skvělý zvuk. Skromně doufám, že se koncem roku dočkáme dárečku v podobě koncertního záznamu, do kterého mileráda investuji.

Organizaci obou večerů nelze nic zásadního vytýkat, jen jsem postrádala časový harmonogram, který mohl být aspoň na místě někde nalepený. Jako fotografce mi také chyběl koridor. Jsou to ale jen malé mušky, které jinak skvělý zážitek vůbec nekazí.