B-Side Band pod vedením Josefa Buchty je sice tradičně postaveným swingovým orchestrem o dvaceti hlavách, ale označit jej - byť by to při pohledu na záplavu blyštivých žesťů a gentlemanů za notovými pultíky mohlo svádět - za nějaké revivalistické sdružení by bylo chybné. Ano, aranže jazzové, resp. swingové, to jsou. Repertoár samotný je však mnohem širší a CD "10 let" to ukazuje velmi jasně.

Vedle sebe tu stojí standard "It Don’t Mean a Thing", muzikálový hit "Good Morning", dětský popěvek "Old MacDonald", "Baby Driver" od Simona a Garfunkela a konečně "Los Endos" progrockových velikánů Genesis. Směs bezesporu zajímavá, široká, ale funkčně a hladce propojená. Stejně jako se střídá původ jednotlivých skladeb, střídají se i zpěváci a sólisté. Nejlépe si s B-Side Bandem zřejmě sedl Vojtěch Dyk, který s Buchtovým orchestrem za zády vyrostl v suverénního jazzmana, který je v tomto stylu jako příslovečná ryba ve vodě - a pětice jeho příspěvků na této kolekci to jasně dokazuje.

Ztělesněnou kvalitou je i dvojice zahraničních interpretů - cenou Grammy honorovaný zpěvák Kurt Elling a britské vokální trio The Puppini Sisters. "Nature Boy" v podání prvně jmenovaného je nejdelším kusem alba, propracovanou osmiminutovou skladbou v podobě spíše vážného, potemnělého jazzu. Ideální plocha pro Ellingovy vokální schopnosti i orchestrální výjezdy B-Side Bandu. Na opačném pólu jsou tři rozverné Angličanky, jejichž zpěv má v sobě vydatnou porci teatrálnosti, kterou se rovněž nechává strhnout kapela. Nepříliš sladkou tečkou je pak závěr v pěvecké režii Romana Dragouna. Jeho dvěma studiovým příspěvkům (v kontrastu se zbytkem alba, které je z valné většiny natočeno živě) poněkud chybí lehkost a vnitřní jiskra. A moc příležitostí, aby s tím něco udělal, nedostává ani jubilující orchestr.

B-Side Band je bezesporu těleso, které si zaslouží posluchačskou pozornost. Z jejich nahrávek, které se staly náplní tohoto alba, čiší radost, pohoda a energie, která je až nakažlivá. Desetiletí uteklo jako nic, troufám si tvrdit, že na tuhle partu brněnských swingařů, kteří si našli cestu i do okruhu blízkého mainstreamu (aniž by museli ustupovat ze svých pozic), čekají ještě velké věci.