shop.musicserver.cz
Vladimír Mišík je i v sedmdesáti stále aktivní legendou

Vladimír Mišík je i v sedmdesáti stále aktivní legendou

Vydáno: 09.03.2017 08:15 v sekci Publicistika - Milan Menčík | foto: facebook interpreta

Vladimír Mišík je osobnost v tuzemském rocku zcela ojedinělá. 8. března oslavil tento výjimečný zpěvák sedmdesáté narozeniny, a jelikož jeho život je všechno jen ne nudný, stojí za to se za ním alespoň v krátkosti poohlédnout. Však už jeho naprostý začátek stojí za to.

Vladimír Mišík se narodil 8. března 1947 a svého tatínka nikdy nepoznal. Až když mu bylo pět let, začal se zajímat o to, proč tomu tak je. Maminka totiž v době, kdy končila druhá světová válka, dělala zdravotní sestru u Červeného kříže v Německu, překonala demarkační čáru a potkala jednoho amerického vojáka, do kterého se bláznivě zamilovala. Z tohoto vztahu se narodil Vladimír Mišík. Později však pracovala ve snack baru na americké ambasádě, byla pod obrovským tlakem STB a obávala se, aby se její syn někde nechlubil tím, že jeho otec je Američan. Proto mu o něm nic neřekla.

Již z těchto řádků je patrné, že vztah jim dlouho nevydržel. Co víc, v průběhu natáčení aktuálního dokumentu "Nechte zpívat Mišíka!" se Vladimír dozvěděl, jaký byl otcův pozdější osud. Sám se domníval, že padl za války v Koreji. Realita však byla taková, že žil normální život v Americe, dělal pilota společnosti Pan American a měl šest synů a tři dcery. Zemřel až v roce 2007.

Malý Vladimír vyrůstal v rozděleném bytě 3+1 společně s maminkou a dvěma úplně cizími rodinami. Nebyl příliš chytrý a ani s šikovností si příliš netykal. Hodně ho táhl sport a míčoví kouzelníci Harlem Globetrotters. Chtěl být jako oni a v basketbalu se mu i dařilo, jenže známky ve škole byly tak špatné, že maminka u trenéra zařídila, aby ho nestavěl do základní pětky. Efekt to mělo takový, že přestoupil z basketbalu na fotbal do Dukly Praha.

Vladimír Mišík 1
© Jaroslav Prokop
Během cest na tréninky potkával v parku kluky, kteří s kytarami hráli Elvise a kolem nich bylo hodně holek. I tento fakt pomohl k tomu, že Mišík postupem času sport opouštěl a stále více se věnoval muzice. Začal v kapele Komety, kde se seznámil i s Radimem Hladíkem. Právě oni dva spolu přestoupili do Fontány, která se později jmenovala The Matadors. Odtud však Mišík dostal padáka a další jeho štací byl Orchestr Karla Duby. Ten ale s bigbítem neměl mnoho společného, navíc to byl spíše estrádní spolek různých umělců. Mišík však byl rád, že měl alespoň nějaký příjem, horší však bylo, že během koncertu vystupoval s pouhými dvěma písničkami a během zbytku vystoupení se opíjel v backstage.

Mišík si zahrál také s Petrem Novákem a George And Beathovens. Společné měsíční turné po Finsku dokonce Mišík absolvoval jako sólový kytarista formace, protože se Novákovi po srpnu 1968 rozpadla kapela a neměl s kým by dopředu sjednané turné odehrál. Zvláštností je, že právě zde zazněl poprvé ve známé aranži dnes už legendární "Sluneční hrob". Šedesátá léta byla obdobím vzniku enormního množství kapel. Jen v Praze jich vznikly stovky, nebylo však divu, když vydržely třeba jen několik měsíců a zase se rozpadly. To byl případ i New Force, kterým nechyběla silná dechové sekce, zpíval Milan Drobný a na bubny hrál Vlado Čech. Odehrál se však pouze jeden koncert a přišla okupace.

Vladimír Mišík & ETC - Vladimír Mišík (jubilejní edice)
© facebook interpreta
S Blue Effectem natočil Mišík album "Meditace", dva singly a EP a od Radima Hladíka dostal vyhazov. Příliš dlouho se však na něj nezlobil, možná i proto, že našel své místo ve Flamengu, kde zanechal významnou stopu. Může za to samozřejmě i jedna z nejkultovějších desek českého rocku "Kuře v hodinkách" s texty Josefa Kainara. S ním Mišík navázal spolupráci hned na eponymním sólovém debutu, který sice nahrál už v době, kdy společně s Etc... odehráli první koncerty, sám jej však považuje za sólovou desku, kterou navíc Supraphon vydal v aktuální reedici na CD i LP. Básník Josef Kainar ho pak ať už přímo či nepřímo provází díky hitům typu "Stříhali dohola malého chlapečka" až do dnešních dní.

Vladimír Mišík očima Jiřího V. Matýska

Jiří V. Matýsek
Je to pár dnů, co jsem měl možnost zúčastnit se koncertu Vladimíra Mišíka v Olomouci. Ten večer hrál a zpíval jako o život, vtipkoval, vyprávěl, zpíval na svých skoro sedmdesát roků velmi mladistvě. A publikum mu viselo na rtech. Mišík je v domácím kontextu nadčasovou stálicí, která oslovuje posluchače napříč generacemi. Každý muzikant má své vrcholy i slabší chvilky - a to druhé se nevyhnulo ani Mišíkovi - přesto ty jeho slabší chvilky jsou o několik tříd jinde než slabší chvilky jiných interpretů.

Mišík má čich na skvělé texty, ať už své nebo cizí. Dovede je prezentovat jednoduše, uvěřitelně, právě s oním důrazem na slovo. Proto ta často vyloženě geniální spojení s českými básníky. Nemám však z Mišíka dojem, že by byl nějakým poměry tepajícím písničkářem. Písničky Vladimíra Mišíka jsou především bigbít, který si dovede hrát i s muzikou, učinit ji barevnou, promyšlenou a po čertech zábavnou. Jeho desky je radost poslouchat, neméně úžasnými zážitky jsou i jeho živá vystoupení.

Sám jsem ho viděl dvakrát, ve dvou různých podobách, akusticky s ČDG i v kapelním obsazení s Etc… Obě příležitosti jsou hluboce vyryty v paměti. Snad jich bude ještě alespoň pár. Vladimír Mišík je skromná legenda, bez které by domácí muzika vypadala asi trochu jinak. Vše nejlepší k těm sedmdesátinám, pane Mišíku! A díky!

Důraz na texty začal Mišík dávat poté, co jej zasáhla éra folku a sdružení Šafrán. Vystoupení Vladimíra Merty, Jaroslava Hutky, Vlasty Třešňáka či Dáši Voňkové v sobě měly obrovskou textařskou sílu a hloubku, takže Mišík začal dbát na to, co vlastně svým fanouškům přináší prostřednictvím písní. Tvorbu Josefa Kainara poznal díky taktéž legendárnímu albu Michala Prokopa "Město eR". Zajímavostí je fakt, že sám Kainar byl přesvědčený a agilní komunista, jehož životní filosofie však nebyla tolik vzdálená odpůrci režimu Mišíkovi. Naopak, často nacházeli sami k sobě pochopení, a proto mohly vznikat tak nádherné věci, jakou je například "Obelisk".

"Stříhali dohola malého chlapečka" zase mohli vzít za svou hymnu lidé s dlouhými vlasy, které komunistický režim zvláště v sedmdesátých letech neměl vůbec rád. Právě oni byli často terčem zkoumání, zda jsou někde v zaměstnání (dnešní mladí možná netuší, že za totality byla povinnost pracovat, a pokud se někdo práci vyhýbal, byl pronásledován), bývali označováni za spodinu společnosti, v televizi se dlouhé vlasy musely u mužů sponkovat a takzvané máničky byly terčem častých perzekucí. Asi nejlépe je ilustruje píseň "Pal vocuď, hajzle" z repertoáru Jasné Páky.

Vladimír Mišík 2
© Jaroslav Prokop
Mišík se režimu nebál a opakovaně zkoušel dráždit hada bosou nohou. Nepodepsal Antichartu, čelil různým obskurním stížnostem typu, že jeho hudba ponouká mladé lidi k souložení na veřejnosti. Díky tomu, že rocková hudba u nás v sedmdesátých letech neměla na růžích ustláno, muzikanti a zpěváci utíkali hrát a zpívat do různých popových těles, aby se měli alespoň čím živit a samozřejmostí byly časté přehrávky a rekvalifikační zkoušky.

Klec nad Mišíkem spadla na podzim roku 1982, záminkou byl koncert v pražské Lucerně. Kapela tam totiž nehrála předem schválený program. Ten však nedodržovala nikdy. Mišík dostal ještě druhou šanci, když kývne na spolupráci s STB, o ni však neměl zájem. Proto nehrál až do roku 1984. Dostalo se k němu, že záměrem je vymazat ho lidem úplně z paměti. To ho šokovalo a hodně deprimovalo, štěstí však pro něj bylo, že těsně před zákazem mu přišly peníze za prodané desky. Dvacet tisíc z dnešního pohledu mnoho neznamená, tehdy to však byly velmi slušné peníze, za které se dalo nějakou dobu vyžít a Mišík jich hojně využíval i při svých častých návštěvách hospod, na které měl díky zákazu podstatně víc času.

Po sametové revoluci byl na dva roky zvolen jako poslanec do České národní rady, po skončení mandátu už však s politikou nekoketoval a v roce 2013 dokonce odmítl převzít z rukou prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání. Zbytek devadesátých let se naplno věnoval muzice, v novém století mu však časté překážky staví jeho chatrné zdraví. Kvůli odvápnění kostí nemohl nějaký čas téměř vůbec chodit a nyní kromě cukrovky je jeho velkým nepřítelem i vleklé astma. Kvůli němu sám přiznává, že je závislý na kortikoidech, které mají značné vedlejší účinky. Svůj boj však otec jednoho z oblíbenců současných mladých posluchačů (a hlavně posluchaček) popu Adama Mišíka v žádném případě nevzdává, což je vidět i z aktuálního dokumentu "Nechte zpívat Mišíka!", o kterém si povídal v rozhovoru s kolegyní Hanou Bukáčkovou.

NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
We Are Domi - Love Every Part Of It 9/10
Video: We Are Domi doplnili skvělý elektropopový song "Love Every Part Of It" netradičním videoklipem Trojice We Are Domi, jež se mnohým vryla do paměti v roce 2022 svojí účastí v Eurovizi, přichází s povedenou písničkou "Love Every Part of It". V ní se snaží bořit stereotypy a noří se do tlaků společenských očekávání ve... čtěte zde
Vydáno: 28.03.2024 14:00 v sekci Audio / Video | Video
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner Už týden před Velikonocemi přišla do obchodů velmi bohatá nadílka novinek v čele se Shakirou, Elbow, Gossip nebo Alestorm. K nim se přidali například Gary Clark Jr., Fletcher, Kenny Chesney, Empress Of, Pnau, The Veronicas a zejména... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 22:00 v sekci Novinky | Nové desky
The Jesus and Mary Chain - Glasgow Eyes 7/10
Recenze: The Jesus And Mary Chain oslavují deskou "Glasgow Eyes" 40 let na scéně Píše se rok 2024 a je tak trochu zázrak, že The Jesus And Mary Chain stále tvoří hudbu. Když se totiž v roce 1999 rozpadli, málokoho napadlo, že bratři Jim a William Reidovi budou ještě někdy spolupracovat. A přece se teď vracejí... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 16:15 v sekci Recenze
Justin Timberlake - Everything I Thought It Was 8/10
Recenze: Justin Timberlake se na "Everything I Thought It Was" trochu zacyklil. Ale to nevadí Justinu Timberlakovi lze vyčítat ledacos, ale určitě nelze tvrdit, že neexperimentuje. Naopak - snahu vykročit ze zajetých trendů a vyšlapávat nové cesty ukazuje celou svou dospělou kariéru. A daří se mu. Kromě toho, že se stal... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 08:30 v sekci Recenze
Shakira - Las Mujeres Ya No Lloran 7/10
Recenze: Shakira už nepláče. Na desce "Las Mujeres Ya Na Lloran" si drží solidní laťku Na obalu své dvanácté studiovky "Las Mujeres Ya Na Lloran" (česky "Ženy už nepláčou") je Shakira vyobrazena se slzami stékajícími po její tváří, které se mění v drahokamy. Předloňský rozchod s fotbalistou Gerardem Piquém sice ve... čtěte zde
Vydáno: 26.03.2024 15:00 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Hudba v tisku: "Pětadvacet na pamětnou" dotazníkem nahlíží do duší výrazné písničkářské generace (30.12.2023 14:00)
- Spoluhráči Radima Hladíka a hosté pokřtí reedici alba Blue Effectu "33" Zároveň v Lucerna Music Baru znovu oživí "Novou syntézu" s orchestrem (06.12.2023 12:56)
- Hudba v tisku: Obsáhlý průvodce "Praha beatová" zve na putování po místech metropole, kudy kráčel rock (02.12.2023 08:30)
- Recenze: Michal Prokop bilancuje. Kompilace "Čas je šťastnej lhář" ale nejde příliš do hloubky (29.11.2023 08:00)
- Naživo: Koncert k narozeninám Luboše Andršta byl čirou muzikanstkou radostí. Zahráli Peter Lipa, Energit i Michal Prokop (15.09.2023 21:08)
- Fotogalerie: Oslava nedožitých pětasedmdesátin Luboše Andršta v obrazech (15.09.2023 09:02)
- Nedožité pětasedmdesátiny Luboše Andršta připomenou v Lucerna Music Baru Michal Prokop, Peter Lipa a Energit (10.09.2023 11:54)
- Recenze: Čundrgrund "Live 1976-1978" přináší tajné nahrávky Mišíka, Merty a Hrubého a zaplňuje jednu velkou mezeru domácího bigbítu (05.09.2023 08:00)
- Vánoce v Karlíně: Michal Prokop připravuje best of desku. Pokřtí ji s hosty na vánočním koncertu, který se vrátí do Fora Karlín (01.09.2023 16:14)
- Recenze: Reeditovaný "Špejchar 1969-1991" nic nového nepřináší, stále je to ale nejlepší dostupné shrnutí tvorby Vladimíra Mišíka (27.08.2023 09:00)

ALBUM TÝDNE 13/2024

Moimir Papalescu & The Nihilists
Mystery Women In The Acid Pools

Jedna z mnoha tváří Moimira Papalescu, projekt Moimir Papalescu & The Nihilists, dlouhá léta spal. V roce 2006 odešel po albu "Lewis Neptune" na vrcholu. Trojici protagonistů zaválo tvůrčí pnutí různými směry, po sedmnácti letech se ale spojilo pro nové album "Mystery Woman In the Acid Pools". Povedlo se?

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Pá 29.03.
Judas Priest (UK) / Saxon (UK) / Uriah Heep (UK) (O2 arena, Praha)
Út 09.04.
The Academic (IRL) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 16.04.
Dave Matthews Band (US) (O2 Universum, Praha)
Út 16.04.
Lil Tracy (US) / Brennan Savage (US) (Fuchs2, Praha)
St 17.04.
Foreign Beggars (UK) (Bike_Jesus, Praha)
Čt 18.04.
Slash feat. Myles Kennedy & The Conspirators (US) (Winning Group arena, Brno)
Ne 21.04.
Fletcher (SaSaZu, Praha)
Út 23.04.
Walter Trout (US) (Divadlo Archa, Praha)
St 08.05.
Tate McRae (US) (Forum Karlín, Praha)
So 11.05.
Rammstein (DE) (Letiště Letňany, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Prince Vladimír Mišík The Prodigy Justin Bieber Queen AC/DC Adele Karel Gott Kabát Rush U2 Paws Sia Bono Taylor Swift Madonna Dua Lipa Télépopmusik Lucie Vondráčková Mirai
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2023 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu