Že nevíte, kdo je to Richard Ashcroft? Určitě si vzpomenete na pět let starou písničku "Bittersweet Symphony" z alba "Urban Hymns" (1997) skupiny The Verve. Tak právě ten drzý chlápek, který demoluje kapotu auta (projde se po ní) a vráží do lidí až takovou silou, že padají k zemi jako hrušky, to je Richard Ashcroft. "Urban Hymns" málem nevzniklo, jelikož The Verve se po vydání druhé desky "A Nothern Soul" (1995) hodně rozhádali. Ve skutečnosti však Ashcroft není žádný rebel, a to se odráží i v jeho hudbě. Právě vyšla jeho druhá sólová deska "Human Conditions", která v mnoha směrech pokračuje v započatém díle debutového alba "Alone With Everybody" (2000).

Richard Ashcroft píše velmi zajímavé písničky, které mají svou náladu, zajímavý text a příjemnou melodii. "Human Conditions" původně mělo být dvojalbem, ale nakonec by to měly být dvě desky, které vyjdou brzy po sobě (je otázkou, co se rozumí pod pojmem brzo). Do poslední chvíle se tajil i seznam skladeb na desce a finální podoba obalu je odlišná, něž má oficiální promo nosič. Ashcoft se zhostil při nahrávání i několika nástrojů, ale pozval si i několik hostů. Mezi nimi můžete najít jeho bývalého kolegu z The Verve a hráče na bicí Petera Salisburyho. Zajímavým hostem, který ozvláštnil skladby na albu hrou na perkuse, je Talvin Singh. Všech deset kompozic "Human Conditions" vás nezklame, vždy se tvrdilo, že The Verve vlastně byl jen Richard Ashcroft a na sólových deskách pokračuje v již dobře rozjetém vlaku vlastní tvorby. Svět kytar, kláves, bicích a majestátních smyčců, to je celková atmosféra celé nahrávky.

"Human Conditions" se nese v pomalejším tempu a jen málokterá píseň jde pod čtyři a půl minuty. Pilotní singl, v jehož textu se objevuje název alba, "Check The Meaning", má přes osm minut a je typickým kouskem, který vám prozradí mnohé o tom všem, co vás čeká a nemine v následujících minutách desky. Jediným vyčnívajícím kouskem je odšlápnutá vypalovačka "Bright Lights", kde se s hlavním aktérem ocitnete v neznámém a pro vás velkém městě, kde se ztrácíte. V "Paradise" naopak hledejte klídek a pohodu, v ráji přeci nikdo nikam nespěchá a dějí se jen samé příjemné věci. V "God In The Numbers" se Richard Ashcorft se svým hlasem ponořuje hodně hluboko a trochu to připomíná podobný experiment skupiny Crash Test Dummies (jejich hit "Mmm Mmm Mmm Mmm" asi nemusím připomínat). Mým tajným koněm pro další singl je píseň "Man On A Mission", která mě při prvním poslechu dokonale dostala. Závěrečná "Nature Is The Law" je emociální tečkou za celým albem, která je umocněna lehce gospelovým sborem mužských hlasů.

Ať už se to vezme tak nebo tak, Richard Ashcroft má talent na velmi příjemné skladby, které se neoposlouchají, texty taktéž nejsou jen nějakými bezduchými povídačkami. Když ale poslouchám "Alone With Everybody", dal bych této desce deset z deseti, což novince ne, protože zde nic závratně nového není. Ashcroft prostě jen pokračuje ve své tvorbě, tak jak ji znáte, ale ty songy jsou tak procítěné, že i kdyby za sto let vydal stejně udělanou desku, budu z toho očarován a doufám, že v tom nebudu sám.