První říjnové dny byly pro Romana Holého celkem nervákem. Po večerech většinou cestoval po klubech v celé republice, kde představoval nejen repertoár z nové desky J.A.R. (ta by pod názvem "Nervák" měla světlo světa spatřit 18.11.2002), volné chvíle a víkendy trávil společně s kolegy nad definitivním domícháváním zmiňované novinky. Do jedné takové chvíle, kdy se v jednom pokoji vařily poslední dechové smyčky a z vedlejšího bytu křičela sousedka cosi o věčném randálu, do takové chvíle vpadl MusicServer do bytu Romana Holého a trochu ho potrápil výjimečně hlubokým rozhovorem...

Jak vnímáš právě vycházející desku "Nervák"? Dá se nějak popsat vzhledem ke zhruba tři roky starému "Homo Fonkianz"? Co mají společného, v čem se liší?

"Nervák" je natočenej na speciální březovej jedenáctistopej magneťák s jemnejma balzovejma hlavama. Rozdíl v tom zvuku je obrovskej (smích). Jinak na tohle si především budeš muset zodpovědět ty, až si to poslechneš. Většina repertoáru pochází ode mě, takže ti můžu těžko říkat, co je jiný a co je stejný

Zajímá mě čistě tvůj pohled.

Z mýho pohledu je to zas o kus dál. Přirozenej vývoj u každýho člověka je snad logicky ten, že by se měl stále nějak drobně zlepšovat. Doufám tedy, že ta deska je líp zahraná, líp natočená, s hlubším obsahem, víc nadupaná, víc odvážná, víc vášnivá. Věřím tomu, že víc zachycuje všechny polohy, který nás v životě zajímaj' a těch je hodně. Jsou tam i klidnější věci jako na "Homo Fonkianz", protože ty máme hrozně rádi, na druhý straně je tam pár tanečních věcí, jeden návrat k bigbítu, vyloženě filmová melodie, nemáme žádný bariéry ve vnímání hudby, tak se ji snažíme zachytit tak, jak nás vzrušuje, to je velmi široce.

Jste tedy zatím s výsledkem spokojeni?

Je to tak, že čím jsme starší, tím děláme věci pomaleji. Každej v rámci svýho nástroje, svýho hlasu, svýho textu, je daleko náročnější, protože toho trochu víc ví. Tím pádem se s tím sereme strašně dlouho, abysme s tím mohli bejt opravdu spokojený. Makáme na tom už tak dlouho, že já už jsem ztratil soudnost.

Co tě na J.A.R. baví, co tě u nich pořád drží?

Hrozně mě baví spát s Michaelem Viktoříkem.To ti je tak nádhernej chlap... Vždycky to budou lidi. Každej z nás je úplně jinej, je naprostej zázrak, že jsme spolu tak dlouho vydrželi (taky už to bylo kolikrát pěkně nahnutý), přesto se ale pořád vzájemně něčím vzrušujeme. J.A.R. nabízí chemickou reakci deseti magorů, která se rovná TNT. Někdy to trošku bolí, ale výsledek vždycky stojí za to.

Jsou pro tebe J.A.R. něčím výjimeční i po hudební stránce?

Jsou určitě výjimečný v tom, že na každým hudebním postu je člověk, kterej u nás s tím nástrojem patří ke špičce. Myslim, že málokdo dokáže aranžovat dechy líp, než Filip Jelínek, je tam Bady Zbořil na bicí, zpěvák, kterej je zajímavej, což u nás taky není moc častý. Myslim, že by každej z nich mohl mít svou kapelu a dělat tam kapelníka - což vlastně taky má. Jak to může fungovat, to mi není do dneška úplně jasný.

Dalo by se něco takového říct i o tvých ostatních projektech?

Já se snažím obklopovat lidma, který mě v první řadě zajímají lidsky. Pak mě zajímá, jak jsou na tom jako muzikanti, co můžou tomu projektu nabídnout hudebně. V tom je to určitě podobný. Zase na druhou stranu, co mně nabízí J.A.R., mně nenabízejí Monkey Business a naopak. Každá ta kapela je skvadra úplně jinejch lidí, jinej je třeba i způsob práce v nich. Monkey Business fungujou víc na principu podřízení se jedný myšlence - hudebně, názorově, vším. Jsou sevřenější, jednodušší, striktnější, J.A.R. je roztříštěnější a ne úplně vždycky se ty lidi chtěj podřídit. Obě dvě jsou pro mě ale hrozně vzrušující - kdyby mi to tak nepřišlo, jednu z nich bych zkrátka asi vypustil.

Tvůj vliv na obě kapely je podobný?

To já nevim, to se musíš zeptat jich. Já jsem každopádně šťastnej, že jsem našel lidi, který plněj moje představy. Napíšu nějakou písničku a mám tu čest, že mi ji zazpívá Dan Bárta, nebo Matěj Ruppert. To se ti potom dobře pracuje, když ti to nikdo nekazí, ale naopak tomu dá novej rozměr a někam to posune.

Existuje u nás nějaká kapela, která by ti připomínala J.A.R.?

Hudebně asi ne, kdyby to bylo ve stylu života, tak takovejch kapel jsou určitě mraky.

A jinde ve světě?

Celý to naše snažení mi, samozřejmě vzdáleně, připomíná Parliament Funkadelic v sedmdesátejch letech. V tom lidským, že to bylo patnáct nebo dvacet muzikantů, ti měli sedm kapel, neustále se propojovali, měli přitom jednotnou základnu, mateřskou loď, na kterou všichni patřili. V tom lidským faktoru mě to aspoň hodně inspirovalo, vždycky jsem se snažil o propojení s lidma, který něco uměj a který chtěj bejt vstřícný různejm směrům... a myslím, že se to docela daří. Na nový desce máme písničku, ve který se zpívá "náš klan, dokonalý plný jistot, dokonalý plný vos", je to samozřejmě nadsazený, ale berem to tak, že jsme skupina lidí, která se tu muziku snaží dělat na trošku jinejch principech, než je tady obecně zvykem. Tedy pořádně (/smích).

Kdyby sis měl vybrat dobu, ve které bys chtěl žít, zůstal bys v té dnešní?

Těžko říct, mě inspiruje skoro každá doba. Ale kdyby měla bejt vyloženě hudební, tak by mě bavilo mít pětadvacet třeba v pětasedmdesátým a žít venku. To se dělo strašně moc zajímavejch věcí. Šedesátý léta na mě byly moc naivní, moc květinový, což mě úplně nevzrušovalo, ale od poloviny sedmdesátek se začalo dít ohromný množství věcí. Jak v bigbítu, tak v soulu, jazzu, jazz rocku... bylo to všechno opravdický, víc uvěřitelný.

Jaká tři jména těch, co tě nejvíc ovlivnili, by tě napadla bez většího přemýšlení?

Ty by samozřejmě nebyly tři. Ale namátkou Black Sabbath zcela jednoznačně, Dead Kennedys, jediná punková kapela, která uměla skutečně hrát, D.A.F. Možná bys čekal víc funkovejch střelců, ale já ten funk hraju hlavně proto, že mi přijde na živý hraní úplně nejzábavnější. Věnuju se velmi rád i úplně jiný muzice.

S dnešním dnem máte za sebou už čtyři koncerty s novým repertoárem. Jak se mu daří naživo?

Chytá se dobře. Zatím hrajeme jen čtyři písničky, s každým dalším koncertem budeme přidávat, až na křtu v Lucerně zahrajeme celou desku. Možná i pozpátku.

Jak tedy vypadají současné koncerty, na co se můžeme těšit v listopadu v Lucerně?

Máme nový pořadí, nový intro, nový světla, nový játra. Jinak asi nic speciálního. Snažíme se slušně hrát a pobavit lidi.

Budete novou desku propagovat nějak výrazně?

Spíš nevýrazně. Snažíme se soustředit hlavně na samotnou muziku. Do všech ostatních aktivit se nijak netlačíme. Jsem rád, že máte zájem o rozhovor, kdyby ale nebyl, tak se taky nezblázníme.

Jsou místa, kam byste odmítli jít v rámci zvýšení popularity?

Myslím, že takový jsou skoro všechny místa. Je pár časopisů a novin, kam dáme rozhovory, ale do devadesáti procent všech periodik nedáme ani slovo. Původně jsme letos nechtěli dělat vůbec žádný rozhovory, ne ani kvůli tomu, že bysme se cítili jako něco víc, nebo chtěli lidi přezírat, ale protože myslíme, že bohatě stačí, když hovoří samotná muzika. Cokoli jinýho mě v týhle zemi, která je dlouhá čtyři sta kilometrů, připadá dost zbytečný. Otázky jsou furt stejný, je hrozně málo novinářů, který se snažej ptát na něco skutečně do hloubky. Můj plán byl původně takovej, že bysme dali rozhovor pouze pár vybranejm časopisům, a to ABC, Rybářství, Živa, Letectví a kosmounautika. Nesetkal jsem se úplně s pochopením všech členů kapely, a tak v rámci zachování demokracie budeme některý rozhovory dělat.

Použijete na desku nějaký druh copy-protectu?

Mně se protecty, který se používaj teď, nelíběj, takže budu usilovat o to, aby tam nic takovýho nebylo. Měli jsme to na poslední desce Monkey Business a bylo to úplně na hovno, protože je to nedokonale vymyšlený. Nejvíc mě samozřejmě štve, že to nelze přehrát na PC, ke všemu si to stejně stáhneš, když budeš chtít. Hrozně bych stál o nějakej dokonalej systém, protože mě fakt sere, když si někdo naše věci kopíruje. Nemyslim teda to, když si někdo zkopíruje koupenou desku, aby to měl na chalupě i doma, to je samozřejmě bezvadný, ale když to někdo kopíruje dvacetkrát a prodává to za kilo někomu jinýmu, to mně připadá hodně sprostý. V současný situaci si myslím, že je lepší to nechat bez protectů a na lidi spíš apelovat z hlediska nějakýho svědomí.

Ty si nemyslíš, že domácí kompakty jsou předražené a jejich cena je uměle vyhnaná?

Mně tak leze na nervy, když pořád někdo mele, jak jsou cédéčka drahý. Všechno je drahý. Copak budeš krást někde benzín nebo uherák? Nebudeš, musíš si ho koupit! Kopírovat kompakty za účelem obohatit se je krádež.

Vám jako muzikantům nevadí, že zdaleka největší díl z ceny CD pojmou vydavatelé a distrubutoři? To byste nechtěli měnit?

To jo, na vydavatele taky apelujeme, aby deska stála míň. Naše nový album by mělo koštovat kolem 350,- Kč, což je velice slušná cena. Jinak ten systém s několika velkejma vydavatelstvíma má na tom našem malinkým hnoji svůj důvod. Máme tak miniaturní kupní sílu, že vydržej opravdu jen ti nejsilnější, chceš-li nejzákeřnější - nehledě na to, že i majoři žijou hlavně z cizí muziky.

Co říkáte na počin vydavatelství Indies, které teď vydalo novou desku -123 min. za necelých 200,- Kč? Myslíš, že tudy nevede cesta ke zvýšenému zájmu o koupi desek?

To si myslim, že je docela nefér vůči ostatním kapelám. Trošku podpásovka. Vycházej třeba i z toho, že jsou jenom tři, jsou taky kapely, kde jich je deset, patnáct. Je sice šlechetný jít s cenou dolů, ale je třeba se přiklonit i k cenám jinejch kapel. Tohle je úplnej úlet, měli by do jistý míry držet basu s ostatníma muzikantama.

Jak by ses postavil k modelu, kdy kopírování na jedné straně hudbu zabíjí a na druhé jí spíš pomáhá?

Kopírování žádný hudbě nepomůže, kopírování ani hudbu nezabíjí, to jsou všechno věty a fráze, který nemají žádnou hodnotu, jsou to naprostý bláboly. Kopírování v Čechách hudbu zabíjí v tom smyslu, že zabíjí její vývoj. Ne vznik. Ona vždycky vznikne, ve sklepě, v levným studiu, na čtyřstopáku, v počítači, ale už nebude koruna na to ji někde skvěle zmasterovat, nebude peníz na to udělat videoklip, nebude se vyvíjet ani vizuálně, ani z hlediska obalu, zvuku, ani z hlediska toho, že by tu spousta kapel mohla mít třeba skvělý hosty z venku. To všechno zabíjí to, že si lidi kopírujou desky. Nejsou peníze na tu nadstavbu se někam vyvinout.

Co vztah J.A.R. k internetu?

Jsme s ním spojeni. Máme stránky, který mi přijdou jako asi nejvhodnější platforma k nějaký sebeprezentaci. Osobně jsem jen čekal, že rozmach internetu bude daleko prudší, strmější. Proto mě zarazilo, že dost stagnoval. Ale jinak ho využíváme velmi. A hodláme využívat ještě daleko víc. Chtěli bysme mít třeba dvoudenní aktualizaci. Návštěvnost většiny serverů se odvíjí od míry nahuštěnosti aktualizace. Vyjma čuňačin a prasárniček.

Znáš MusicServer.cz?

Samozřejmě, znám, velmi dobře, je to jeden ze serverů, kterej navštěvuju. Ale dřív se mi líbila víc grafika a mám pocit, že tak před rokem a půl to bylo všechno víc nabušený, aktualizace byla častější. Taky mi vaděj ohromný díry, který se tam udělaly přes prázdniny, vždyť se všechno dá dělat i na dálku. Lidi je potřeba si vždycky hýčkat, něco pro ně dělat. Rozhodně je to ale jeden z nejlepších hudebních serverů, trochu povrchní, ale fajn. Mně zajímaj jak vyloženě komerční věci, tak i zajímavý postřehy z alternativních stok, mohlo by tam bejt i víc live recenzí.

Nějaký vzkaz pro čtenáře MusicServeru?

Nikdy není možné dostatečně zdůraznit těžkosti, které vznikají používáním kyanidu draselného ve výživě novorozeňat. Dále pak - Eminem je hňup, komunisti nebyli nikdy pořádně potrestaný, Draculu sponzorovala vždycky Dacia. Ať jsou pokud možno zdraví a usměvaví, vo nic jinýho víceméně nejde!

Díky za rozhovor.

P.S.: S autorizací rozhovoru nám byl (údajně jako vůbec prvnímu médiu) poslán seznam skladeb, které se na desce "Nervák" objeví: Parisian, Metamegamastítko, Brutek modelář, Karambolage, Nuly, Sem teče, Náš klan, Mato-pase, Hi-tech vitamean, Jsem pohodlný, Nerváček, Dál a hloub, Idrísí.