Zuzana Navarová do Malostranské Besedy po všech stránkách patří. Prostor klubu jí sedí svým rozměrem, svým umístěním, svou decentní atmosférou i svým žánrovým pomezím kdesi mezi folkem, blues a rock'n'rollem. Pravidelně zde hrává už od dob Nerezu, a to již s tradičně vřelým ohlasem a vyprodaným sálem. Výjimkou nebylo ani zatím poslední vystoupení KOA druhé říjnové neděle.

KOA v tom dobrém slova smyslu těží hlavně ze své kosmopolitnosti. Když se sejdou čtyři muzikanti, z nichž jeden vyrůstal v Alžíru, druhý má kořeny v Peru, třetí je čistokrevný Rom ze Slovenska (jen ten čtvrtý je Čechem jak poleno) s domácí zpěvačkou, která stojí jednou nohou v Karibiku, nemůže snad ani vzniknout nic, co by mělo v našich končinách obdoby. Z hudby je cítit vliv nerezovského "folk-rocku", španělských rytmů (kterých si Navarová dosyta užila na projektech s kytaristou Gutierresem), klezmeru, hospodského šramlu, blues... Podobně nezařaditelné jsou i texty - jejichž plnému znění by mohl porozumět jen ten, kdo krom češtiny ovládá i romštinu, španělštinu, jidiš a angličtinu.

To, co KOA tento večer přednesla, nebo minimálně atmosféra, kterou koncert měl, se velmi podobala předposlední desce, resp. dva roky starému koncetnímu záznamu právě z Malostranské Besedy - "Zelenému albu". Repertoárově bylo snad více akcentováno zatím poslední album "Barvy všecky", koncert byl tedy o poznání "češtější", základní poznávací znamení hudby KOA však přetrvaly. Těžko nalézt něco objevného, nového, převratného. Pozitivní nálada, se kterou většina přítomných odcházela, patří už ke koncertům Navarové jako neměnná konstanta, její koncerty jsou zejména v počínající invazi mrholivých a zamlžených podzimních stavů více než příjemným balzámem na duši.

Zuzana Navarová a KOA, Malostranská Beseda, Praha, 13.10.2002