Natalie Mering, jak se ve skutečnosti osmadvacetiletá zpěvačka ze Santa Monicy jmenuje, nepatří mezi zavedená jména. O to víc překvapí síla její třetí nahrávky "Front Row Seat To Earth". Kdo ovšem slyšel předchozí dva roky staré album "The Innocents", tak ho novinka vlastně tolik nezaskočí. Již na něm se Weyes Blood představila jako velmi schopná skladatelka a zpěvačka s až omamně působivým hlasem. Na novince se ale přece jen posunula ještě dál a "Front Row Seat To Earth" je bezpochyby její nejlepší počin.

Hudba Weyes Blood se pohybuje na pomezí dream popu, folku, rocku s originálním autorským podložím. Zaplňuje tak mezeru mezi éterickými Cocteau Twins, dream folkem Marissy Nadler, zasněnou odtažitostí Lany Del Rey a lehce psychedelickým pop rockem Warpaint. S výsledným zvukem jí pomáhal stylově spřízněný multiinstrumentalista Chris Cohen, který před šesti lety opustil sestavu Deerhoof. Texty i hudbu si však Weyes Blood psala sama.

Její rukopis je na novince velmi specifický. Zpěvačka skutečně našla originální sound, jenž je sice intimní, skoro komorní, ve své podstatě však velmi brutální. Ostatně, Natalie Mering v decentním sáčku ležící v písku v jakési deltě na přebalu nahrávky jen dokresluje onen hudební kontrast.

Na albu, které nemá slabých míst, se těžko vyzdvihují nejlepší momenty. Přesto se o to pokusím. Odzbrojující je již úvodní klavírní otevírák "Diary" se smutným textem a hořce naléhavým vokálem, díky němuž Weyes Blood svého posluchače obnaží až na kost. Pak už je pro ni vlastně hračka pohrávat si s jeho emocemi. Těmi je totiž její nahrávka doslova napumpovaná.

Zvlášť když je obalí do sedmdesátkového folk popu, jako v případě překrásné a kompozičně promyšlené balady "Do You Need My Love". Podobně působivá je i éterická "Can't Go Home", která v lecčem připomene feeling "Ray Of Light" Madonny. Kromě dobře napsaných skladeb je na novince poutavá i práce s její koncepcí. Závěrečné efektní instrumentální intro znovu kontrastuje s dosavadní klidnou hudební náplní a jen dotváří pocity tohoto uměleckého díla. "Front Row Seat To Earth" je krásné a osobité dílo, které by mezi masou vydávaných hudebních počinů nemělo zapadnout.