Tahle parta z Illinois sice nikdy nehrála první nu-metalovou ligu, přesto patří mezi její výrazné zástupce. Dope během své dlouhé, téměř dvacetileté kariéry zažili mnohé úspěchy i odchod do ústraní. Ostatně jako nu-metal sám. Jejich poslední deska "Regrets" z roku 2009 byla sice dobře přijata kritiky, nikoliv však fanoušky. Mizivý komerční (ne)úspěch proto odkázal kapelu do stavu tvůrčí hibernace. Koncem roku 2016 se ale muzikanti vrátili s novým elánem a prvním dílem politicko-sociálně kritické nahrávky "Blood Money".

Dope však svou činnost nikdy nepřerušili, a i když nenahrávali nový materiál, alespoň pilně koncertovali. Kapela jen výjimečně opouštěla hranice rodných Spojených států, kde posilovala svou i do té doby silnou fanouškovskou základnu. Minulý rok však přišel personální přetřes a lídr formace Edsel Dope vyměnil celé osazenstvo formace. Do sestavy se vrátili spoluhráči z období přelomu tisíciletí: basák Acey Slade, bubeník Racci "Sketchy" Shay a kytarista Virus, kterého předtím na dva roky nahradil Nick Dibs.

Není tajemství, že Dope svou hudbu skládají hlavně na efekt. A stejné je to i u novinky. Album otevírá hrozivé intro, na které bez překvapení navazuje jedna z nejúdernějších písní desky, titulní "Blood Money". Sama skladba je však jen recyklátem nejen dosavadní tvorby skupiny, ale nu-metalu obecně. Macho refrén, ve kterém Edsel vyřvává o krvavých penězích a kritizuje prohnilou společnost, mu budou žrát hlavně Američané. Plochý text bez hloubky a přesahu je zvlášť v politicky orientovaných skladbách diplomaticky řečeno problém. Pakliže bychom ale probírali pouze slova vykřikovaná z úst lídra skupiny, asi bychom se zacyklili na opakování téhož. Hudebně to sice také není zrovna revoluce, ale určité kvality se čerstvému počinu upřít nedají.

Novinka "Blood Money Part 1" skrývá několik silných žánrových pecek, které zdobí především agresivní projev zpěváka i hutné strojové kytary. Atmosféra nahrávky je tísnivá, na posluchače působí skoro až trýznivě. Kousavé riffy a nesmlouvavá rytmika připomíná valící se vodu z protržené přehrady. V tomhle ohledu jsou Dope stále silní. Umí vytvořit skutečně drtivý zvuk, aniž by se skladby staly pouhým bezduchým hlukem.

Vrcholným momentem je píseň "1999", připomínající zlaté časy Marilyna Mansona, se skutečně spalujícím refrénem. Výborná je i nejstarší skladba desky "Drug Music", kterou skupina vypustila do světa již v září 2013. Edsel zde výtečně střídá agresivní polohy s melodičtějšími. Skladba má navíc působivý neurotický kytarový part, který se chtě nechtě zahryzává do uší jako štěnice.

Veskrze zábavný je i cover od grungeových Hole "Violet". Právě touto písní Dope uzavírají první část téhle exploze plné hněvu a primární nasranosti nad světem. Hudebně se americká formace od svého debutu prakticky neposunula a s až buldočí zarputilostí se drží svého typického zvuku. Pro ty, kdo hledají nějakou progresi, bude šestá studiovka illinoiského kvarteta uměleckou torturou. Přesto má novinka co nabídnout a posluchače si bezesporu najde.