Album vzniklo na jaře a na podzim roku 2016 ve studiu Sono a obsahuje osm autorských skladeb, ve kterých skutečně uslyšíte pouze dva zmíněné nástroje a písně beze slov. Stylově je můžeme zařadit někam na pomezí jazzu, soulu, vážné hudby a alternativy, přičemž sami hudebníci o nahrávce uvádějí: "Žánrové škatulky jsou asi na nás dost krátké. Asi jsou v tom slyšet vlivy, kterými jsme oba prošli. Děláme hudbu, která nás těší, je to průnik našich hudebních světů."

Ridina Ahmedová je zpěvačka a autorka súdánského původu, která se po zpívání jazzových standardů v klubech dostala do méně probádaných muzikantských vod. Spolupracovala například na experimentálním elektro-akustickém projektu Floex Tomáše Dvořáka. Zajímají ji možnosti hlasu jako sólového, nedoprovázeného nástroje, proto v roce 2003 začala vystupovat zcela sama a za svůj sólový projekt Hlasokraj, kombinující projekci a živý koncert, dostala ocenění Next Wave v kategorii Objev roku. V současnosti kromě vedení hlasových dílen a sólového vystupování koncertuje v duu s Petrem Tichým, zkušeným jazzovým kontrabasistou, se kterým se hudebně potkává již dvacet let. Bylo tedy načase společně něco vytvořit a nahrát. Společná práce přirozeně vyvrcholila v loňském roce, kdy dvojice vydala pod značkou Polí5 společné album "HLASkontraBAS".

Skladby byly připravené již dopředu, ale během nahrávání zde byl prostor pro improvizaci v jednotlivých sólech. Velkou roli hrál již zmíněný loop station, který se těší i na naší domácí hudební scéně stále větší oblibě a se kterým může pouhý sólista vytvořit poměrně košaté dílo. Zařízení dokáže vrstvit zvukové stopy přes sebe a na této konkrétní desce se místy překrývá třeba až třináct hlasů. Nicméně cílem nebylo "vytvořit co nejhustší kompozici," jak říká Petr Tichý, "ale krajinu, do které by se člověk rád vracel." Širšího a barevnějšího zvuku dosáhli také tím, že zpěv i kontrabas byly během natáčení snímány vícero mikrofony v různé vzdálenosti od zdroje.

Jednotlivé skladby mají každá svou dynamiku i vývoj. Některé jsou velmi něžné jako zasněná "Life Continues" či lehce psychedelická "Bílá", jiné jsou velmi dramatické a temné, jako je píseň "Černým lesem". Skladba "Vínová" zase příjemně občerství svou rytmikou. Tato kompozice, spolu ještě s následující "Po bouři", jsou skvěle zvolené právě na začátek, jelikož mohou být stravitelnější pro širší spektrum posluchačů. Zbytek alba se nese v o něco experimentálnějším duchu, nemůžeme sice mluvit o nějakém zběsilém experimentálním průjmu, ale i když jsou skladby stále kompaktní a vyvíjející se, nejsou úplně pro běžný poslech někde s empétrojkou v metru či v kanceláři u práce. V takovém případě totiž jednotlivé kousky působí spíš rušivým dojmem. Je fajn si desku pustit spíše někde v klidu, o samotě, kde se člověk může na hudbu soustředit a se slušným přehrávačem si lze pak samotné nahaté tóny skutečně vychutnat více.

Po listopadovém křtu alba se autoři chystají na další veřejné vystupování, aby tak rozšířili povědomí o tom, co společně tvoří, a dokonce sami na svých webových stránkách vyzývají fanoušky, aby si je objednali jako dárek třeba i do svého obývacího pokoje. Jak sama dvojice hudebníků říká, hraní je pro ně v takto komorním složení velmi intenzivní zážitek, a i když pro svůj minimalismus a žánrové zařazení album pravděpodobně nebude vyhledáváno tak jako popové desky, věřím, že si své příznivce najde a ti budou mít při poslechu nového CD podobné pocity.