Vysněná země Roberta Planta

11.10.2002 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Jeden z nejvýznamnějších rockových vokalistů historie, člen legendárních Led Zeppelin, Robert Plant, vydal po delší době nové sólové album "Dreamland". Pomáhala mu skupina výborných muzikantů a pomohl si také dobrým výběrem coververzí.
8/10

Robert Plant - Dreamland

Skladby: Funny In My Mind (I Believe I'm Fixin' To Die), Morning Dew, One More Cup Of Coffee, Last Time I Saw Her, Song To The Siren, Win My Train Fare Home (If I Ever Get Lucky), Darkness, Darkness, Red Dress, Hey Joe, Skip's Song, Dirt In A Hole
Celkový čas: 54:34
Vydavatel: Universal
Nerad používám slovo legenda, ale v případě Led Zeppelin jinak nelze. Všichni tři žijící členové bývalé kapely se po jejím rozpadu věnují sólové dráze a v devadesátých letech jsme se dočkali alespoň částečného reunionu hlasu a kytary Led Zeppelin, Roberta Planta a Jimmyho Page. Ti spolu absolvovali koncertní turné, jež se zastavilo i v Praze, ale zejména spolu natočili fantastickou desku "No Quarter" a další, už méně úspěšné studiové album "Walking Into Clarksdale". Nyní Plant natočil po dlouhé době svou sólovou kolekci s názvem "Dreamland" (posledním jeho samostatným počinem byla "Fate Of Nations" z roku 1993).

Robert Plant se obklopil pěticí výtečných muzikantů, jejichž hudební životopis je mnohdy překvapivý - Porl Thompson hrál s The Cure, Clive Deamer s Portishead, John Baggott s Portishead a Massive Attack. To ilustruje Plantovu otevřenost a nezatíženost, kterou včleňuje i do své hudby. Nejde ani tak o žánrovou pestrost, je to pořád rock a blues, ale spíše o využití prostoru ve skladbách. Na malém prostoru se dějí velké věci.

Plant nechává místo svým spoluhráčům k volnému rozletu, jak je patrné například v písni proslavené Hendrixem, "Hey Joe". Původní skladba zde tvoří jen kostru pro nabalené vyhrávky a improvizace celé kapely, jež natáhla píseň na sedm minut. Je to přístup typický pro coververze na albu, jichž je šest z celkových deseti nahrávek na desce. Českým posluchačům jistě zní povědomě zejména Dylanova "One More Cup Of Coffee", u nás interpretovaná Robertem Křesťanem. I zde, jako ostatně nejednou na "Dreamland", skladbu ozvláštňují kytarové orientální motivy, jichž Plant s oblibou užívá již dlouhá léta a které s Pagem dovedl k dokonalosti na již zmiňovaném albu "No Quarter".

Cosi arabského, tentokrát v podání smyčců, podbarvuje i nejkrásnější skladbu desky, "Song To The Siren". Přiznám se, že neznám originální Buckleyovu verzi, ale Plant píseň zpívá velmi zaníceně. Ve spojení se stejně procítěnou hudbou (ohromný pocitový efekt s minimem prostředků) tak dal vzniknout nádhernému středobodu celého alba. Takhle vábí sirény zbloudilé mořeplavce při hledání vysněné země?


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY