Ivan Hlas, coby představitel tzv. Hanspaulského blues, spoluzakladatel Žlutého psa, leader skupin Navi Papaya, Nahlas a dalších projektů, je širšímu publiku asi známý hlavně hudbou k filmu "Šakalí léta", ze kterého vzešla řada hitů. Průřez celou svojí kariérou přišel představit se svým triem právě do pražského klubu Jižák.

Trio vystoupilo ve složení Ivan Hlas (voc, g), Norbi Kovacs (g) a Olin Nejezchleba (violoncello, bg., voc). Že bude koncert spíše laděn komorněji, napovídalo nejen nástrojové složení pánů muzikantů, ale i uzpůsobení hudebního sálu, kde většina přítomných seděla. Po setmění přišlo na pódium očekávané trio a lepší začátek si posluchač nemohl přát. Na spoře, leč účelně nasvíceném pódiu úvodem zazněla Dylanova/Hutkova "Slunečnice", která všechny naladila na pohodovou notu koncertu. Už od prvních tónů bylo zřejmé, že jsou pánové ve velmi dobré kondici a vystoupení bude příjemně plynout. Ivan Hlas, hrající na kytaru a ve stoje, zpíval svým známým civilním projevem. Každou jednotlivou píseň uvedl s patřičným komentářem, který naznačoval akt zrození samotné písně. Tyto poetické předěly byly pak nadšeně přijímány publikem, které si frontman získal velmi rychle na svoji stranu.

Repertoár byl zvolen převážně z posledního alba Ivana Hlase s názvem "Vítr ve vlasech", pocházejícího z roku 2014. Písně z této desky byly prokládány známými hity jako "Aranka umí hula hop", "Malagelo" či "Jednou mi fotr povídá". Jako vzpomínku na jednu z prvních, dnes už trochu pozapomenutých českých supergroup s názvem Alias byly zahrány píseně "Neděle" a "Lístek do starých časů" od Ivana Krále.

Stylově barevný koncert osciloval mezi rychlejšími písněmi a těmi lyrickými. Žánrově převažovaly skladby, které vycházely z podstaty blues. Přece jen se projevila hanspaulská liga. Největší síla vystoupení však byla především v poetických písních. Ty dokonale podtrhovaly atmosféru klubu, který mu ležel u nohou a nadšeně aplaudoval po každé odehrané skladbě.

Samostatnou kapitolou byl výkon Hlasových spoluhráčů. Olin Nejezchleba komentoval výkony Hlase humorem svým vlastním a neustále slovně, ale i nástrojově špičkoval s Norbim Kovacsem, doprovodným kytaristou. Ten zas na oplátku vysílal jedno ekvilibristické sólo za druhým. Samotná hra pana Kovacse mnohokrát vyvolala údivné kroucení hlavou publika s nechápavými výrazy: Nechyběla ani hra pomocí pivní lahve či sklenice od vína. Své hudební vtípky pak oba pánové muzikanti s velkým M završili sólovými exhibicemi s vtipnými citacemi mnoha klasiků či dětské písně "Když jde malý bobr spát".

Sice se to nezdálo, ale vystoupení, které bylo rozděleno na dvě části, uteklo jako voda. Celý koncert zdobil výtečný a čistý zvuk. Po dvou hodinách přišel nezbytný přídavek v podobě již zmíněné "Jednou mi fotr povídá" a po něm už definitivní tečka za povedeným recitálem. Pak už jen na rozloučenou několik fotografií a podpisů a byl skutečný konec.

Myslím si, že většina z těch, kteří koncert navštívila, včetně mě a muzikantů, kteří chodí do klubu zkoušet, byla velice spokojena, byť onen večer nebyl složený jen ze známých a potencionálních hitů. V ohledu oné (ne)hitovosti mám pocit, že je u nás Ivan Hlas tak trochu nedoceněným umělcem. Byl to každopádně zdařilý večírek a oslava hudby v pohodovém klubu Jižák. Lepší otevření nové sezóny si snad ani nemohl zvolit.