Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Smrtislav - V kapele je dobré mít Hitlera

Smrtislav - V kapele je dobré mít Hitlera

Vydáno: 31.07.2016 12:00 v sekci Rozhovory - Veronika Ondečková

Pro Tuzexe (Vanessa, The Prostitutes, dříve Sunshine) jeho nový projekt představuje autonomní prostor k muzikantskému vyžití. Songy na debut "Notorickej samotář" sám skládal a z většiny také nahrával. Teď se ukáže, jak si Smrtislav povede u posluchačů. V nejbližší době třeba na putovním festivalu České hrady.

SDÍLET:    
Kdy naposledy jsi vydával desku se svým vlastním projektem a co pro tebe znamená release "Notorickýho samotáře"?

Naposledy se Scissorhands a to už je fakt dlouhá doba. I když jsem dlouho nic nevydával, neznamená to ale, že bych na ničem nepracoval. Člověk kolikrát tvoří, píše a nikde to přitom není vidět, což je přesně můj případ. Ve skládání jsem poměrně produktivní. Kolikrát napíšu i několik písniček za den. Tím rozhodně nechci říct, že všechny jsou nějak extra, muzika mě ale pořád hrozně baví. A mít v šuplíku tolik materiálu, který v podstatě nikdo neslyšel, byl divnej pocit. Na jednu stranu jsem se chtěl už posunout dál, na druhou stranu mi ale bylo líto všechno nechat jen tak sebou. Jsem rád, že jsem se Smrtislavem konečně mohl tyhle starší věci oprášit.

Patříš k těm, kteří mají ve zvyku song odložit a už se k němu nevracet?

Ještě před dvěma roky to tak bylo, ale díky Smrtislavovi se to mění. Mám v iPodu naházenou spoustu rozpracovaných písniček, které si čas od času poslechnu a řeknu si, že bych s nimi mohl něco vymyslet. Obvykle se ale zaseknu u psaní textů. To mi vždycky trvá strašně dlouho. Proto jsou na albu písničky jako třeba "Sama doma", ke které první sloka vznikla v roce 2007 a zbytek jsem dopsal až letos.

Smrtislav
© Kateřina Mlejnková
Stalo se někdy, že jsi naopak text napsal jako první?

Ne, jen v naprostém minimu případů. Začínat s texty nikdy nebyl můj styl. Když mě napadnou slova, píšu si je v mobilu do poznámek, většinou se ale týkají melodií, které vznikly jako první. Obvykle se držím klasiky: začínám u svahilštiny, do které pak dosazuju konkrétní text. A to jde zrovna u češtiny extrémně těžko.

Přinesl Smrtislav výraznou změnu oproti tvým předchozím projektům z hlediska toho, jaké postavení v kapele zaujímáš?

V zásadě jde o stejný model jako v Super Tuzex Bros., Scissorhands nebo ještě předtím v Porno cowboyích, kapele, kterou jsem měl s Coopim z Mandrage. To znamená, že všechno si píšu a obvykle i nahrávám sám. Nejsme klasický kolektiv. Ne, že bych nebyl schopný spolupracovat s někým dalším, ale vyhovuje mi to takhle víc. Když se zavřu doma sám a pracuju na muzice, jsem úplně nejspokojenější na světě. A navíc se tak věci snadněji dotahují do konce.

Předpokládám, že třeba v Sunshine to ale bylo přesně naopak. To ti sedělo taky?

Do Sunshine jsem nastoupil jako do rozjetýho vlaku a počítal jsem s tím, že to tak bude. V tom byla právě pointa. Do té doby jsem hrál jenom ve svých projektech, řekněme na regionální úrovni. Neměl jsem pořádně ponětí, jak funguje profesionální kapela a chtěl jsem si to vyzkoušet. Hodně věcí jsem se díky tomu naučil. Taková změna člověku vždycky pomůže.

Máš ke Smrtislavovi o hodně silnější vazby díky tomu, že je to tvoje vlastní dítě a tolik se v něm angažuješ?

To každopádně. Dřív jsem měl období, že i když jsem hrál ve víc kapelách, chtěl jsem jít do všeho naplno, a ve chvíli, kdy jsem narazil na limity, jako třeba v intenzitě zkoušení nebo koncertování, strašně mě to likvidovalo a většinou mě to donutilo skončit. To byl nakonec případ třeba Super Tuzex Bros. Pořád jsme se potkávali a potkávali, aniž by se věci daly do pohybu, až nás to nakonec všechny otrávilo a zjistili jsme, že nemá hlubší význam pokračovat. Tomu jsem se chtěl tentokrát vyhnout. A o důvod víc, proč je mi Smrtislav tak blízko, je i ta čeština, která tolik lidí překvapila. Nikdy jsem nebyl vyloženě dobrý angličtinář a prapůvodně jsem neměl vůbec myšlenky zpívat anglicky. Když jsem ale ve čtrnácti zakládal první kapelu, zpíval jsem česky a pořád je to pro mě přirozenější.

Smrtislav

Notorickej samotář
Pavel Litvaj, kterého většina nezná jinak než Tuzexe, od svých čtrnácti let prošel pěknou řádkou kapel. Šéfoval ve Scissorhands, Super Tuzex Bros., zkušenosti sbíral v Sunshine a v poslední době hraje s The Prostitutes a Vanessou. Vedle toho se s Karlem Buriánkem jako DJ podílí na pravidelných party Bounce! Bounce!. Jeho nejnovější projekt Smrtislav sází na české texty, sílu refrénu a devadesátkovou atmosféru plnou temných aranží.

Myslím, že je to znát. Na to, že je "Notorickej samotář" tvoje první deska s českými texty, zpíváš na ní s lehkostí.

Hodně jsem se snažil, aby to tak bylo. Pořád dokola jsem něco upravoval, protože jsem neměl pocit, že je to přesně tak, jak bych si představoval. Ale hlavní důvod je podle mě opravdu ten, že v češtině píšu a zpívám tak dlouho. Lidi za mnou chodí a říkají: "Ty ses do toho nějak strašně rychle dostal." Tím to ale není. Vždycky jsem měl český písničky, jenom o nich nikdo nevěděl.

Co byl hlavní důvod, že ses nakonec rozhodl jít s kůží na trh?

Ve výsledku mě k tomu dokopal Jakub. Věděl, jaké věci píšu, a přesvědčoval mě, že je škoda je nevyužít. Já sám už jsem ani nepočítal, že s tím ještě někdy vylezu ven. Nakonec mě ale mrzí, že jsem to neudělal dřív, protože Smrtislav mě strašně baví. A je mi jedno, co si o tom kdo myslí.

Když už jsi naťukl kritiku, dostal jsi někdy za něco fakt kartáč?

Vždycky jsem hrál v kapelách, které si udržují určitou úroveň, takže mně osobně se zatím něco takovýho asi vyloženě nestalo. Nebo o tom nevím. Lidi na internetu řeší kdeco. A já jsem snadný terč, už třeba jenom z toho důvodu, že jsem nedokončil desku, kterou jsem předtím sliboval, a teď zase dělám na něčem jiným. Nemyslím si ale, že by do mě někdo nějak extrémně šil, a i kdyby jo, tak mi to popravdě nevadí.

Máš nějakého soukromého kritika nebo mentora, na jehož slova dáš, když si něčím nejsi jistý?

Ne, nikoho takovýho nemám, což určitě bude znít dost trapně. Není to ale o tom, že bych si myslel, že všechno, co dělám, je úplně nejlepší. Spíš jde o to, že v muzice obvykle mívám dost konkrétní vizi. Tím těžší je pak najít někoho, kdo je ochotný ji se mnou sdílet. Většina lidí se tady u nás všeho hrozně bojí. Ale to už je jiná kapitola.

Smrtislav
© Milan Risky
Počkej, čím například můžeš vyděsit?

Chtěl bych třeba udělat mnohem drzejší a možná i sprostější texty. V žánrový kategorii, řekněme rock a pop, kterou dělám, mi ale připadá, že se to tu moc nenosí. Pokud chceš dělat vážně vostrý texty, tak ti nezbývá než rapovat nebo se jinak vyhranit. V zahraničí ale přitom mají daleko rozvolněnější poměry.

To dává smysl, v češtině nic nezakamufluješ. Znamená to, že si v textech dělal ústupky?

Ne, to ne. Mluvím o textařině, ke které bych se časem rád dopracoval, a díky které by mi ty songy přišly ještě o něco opravdovější. Nechci ale nic lámat přes koleno.

Vyhledáváš i v civilu rád vulgarismy a ostrá slova, nebo tě to k nim táhne jen v textech?

Nemůžu říct, že bych je vyhledával. Jsou jednoduše součástí mýho slovníku. Spíš mám občas problém se bez nich obejít. Třeba když zrovna píšu text, nebo vyndavám mraženou pizzu z trouby.

Jestli je pro tvoje texty něco stěžejní, tak je to hodně osobní pohled. Bylo to tak vždycky?

Odjakživa jsem psal jako teď. Nikdy mi nepřišlo hloupý svěřovat se o věcech, co se mi honí hlavou, ať už o ženských nebo o čemkoli jiným. Myslím, že muzika je uzpůsobená tomu, aby tyhle osobní témata snesla. Nechci psát žádný protestsongy a podobný píčoviny, to mě nebaví. A spousta věcí, který mám rád, ať už český nebo zahraniční, jsou o dvou lidech. Zrovna dneska jsem poslouchal třeba starý The Cardigans. Mají tolik super písniček a přitom jsou pořád o tom samým. Koho to štve?

Chápu. Teď z jiného soudku. Kdo je to vlastně Smrtislav?

Smrtislav je takový moje alter ego. Líbila se mi představa toho, dát vzniknout nějaké smyšlené postavě. Původně jsem plánoval, že ji pojmu tak, abych zůstal anonymní a nechal lidi pátrat po tom, kdo je to ten divnej Robert Kodym. Jelikož je teď ale zřejmý, že za celým projektem stojím já, nesnažím se, ani se nechci do té role nějak zvlášť stylizovat. Když to hodně zjednoduším, Smrtislav je prostě jméno, pod kterým píšu česky, a který funguje jako dělítko mezi mými ostatními projekty.

Takže se žádná mytologie ke Smrtislavovi nevztahuje? Lebky a další vaše vizuály by tomu naznačovaly.

Ne, takhle daleko jsem s tou postavou nikdy ani jít nechtěl. Možná to tak vypadá, protože naše vizuály jsou poměrně výrazný. Vychází ale z toho, co mě bavilo celý léta a nejsou tak daleko od toho, jaký ksicht měli třeba Super Tuzex Bros.

Odkud se bere ve tvých textech tolik ironie a humoru?

Myslím, že tenhle způsob vyjadřování mám po svým otci. Občas dokáže být trochu otravnej, ale nikdy nezapomenu, jak pořád vymýšlel všelijaký vtipný básničky a blbosti, když jsem byl malej kluk. Nejspíš mě to inspirovalo. V jádru mě ale baví psát věci, který trochu dávají smysl, nebo si to teda aspoň myslím. Nechci psát abstraktní texty, v těch se pak sám ztrácím. Vyhovuje mi zaměřit se víc na příběh.

Jak "Notorickej samotář" přesně vznikal?

Vloni jsme na desku vybírali přes hithit, i když už před tím jsme měli něco natočenýho. Je to trapný, ale nakonec jsme nahrávali zhruba rok, protože jsem dlouho neměl všechno ready. Chyběly mi texty a často jsem věci předělával. Částečně k tomu asi přispělo, že se nahrávalo u Eksona v Tuchoměřicích, kde občas s něčím pomáhám, a tak jsem tam mohl zůstat sám a nemusel na nic spěchat. Tenhle druh volnosti byl pro mě jako splněný sen.

Nahrával jsi všechno úplně sám?

Kromě bicích v podstatě jo. Průběžně jsem se ve studiu zavíral s Jakubem, který mi občas nahrál nějakou kytaru a pomáhal mi se zpěvy. Celý to ale každopádně bylo hodně pohodový. Nestál nám za zády nikdo s hodinkami v ruce, kdo by hlásil: "Tak ještě jednu písničku a končíme."

Smrtislav
© PaMu
Jak berou kluci z kapely, že máš prakticky ve všem monopol?

Tak na to by ses musela zeptat asi spíš jich. Je pravda, že všechny songy nosím ve stádiu, kdy jsou z devadesáti procent hotový. Pokud k nim ale někdo něco má (což se nestává moc často), tak se nebráním ničemu. Vždycky máš na výběr: buď skládáš s lidma ve zkušebně, nebo přineseš hotovou věc, což je momentálně náš případ a připadá mi jako úplně nejjednodušší způsob, jak dělat na muzice. Obojí má svoje plusy i mínusy.

Nemáš strach, že je časem tenhle model omrzí?

Snad ne. Jdu na to systematicky. Chtěl bych, aby se kluci nejdřív na celý koncept naladili, pochopili, jak ho mám vymyšlený, a v budoucnu bych se vůbec nebránil tomu udělat desku společnými silami.

Mají kluci další projekty?

Většina jo. Kryštof hraje na basu s Mirem Žbirkou, Michal hraje s City Lights a s Benem Cristovaem na bicí, no a Jakub si pořídil bar, kterému věnuje většinu svého času.

Všichni se dlouho znáte, takže v tomhle to musíte mít snazší.

No právě. Když ti tady budu říkat, jak to kluky baví, tak to bude znít hrozně pitomě, ale já z nich ten pocit mám. Chodí na zkoušky, užíváme si koncerty a o to jde především. Navíc když máš v kapele takovýho Hitlera, jako jsem já, je to vždycky výhoda, protože se na ničem zbytečně nezasekneš.

Ty jsi spokojený, tví spoluhráči jsou spokojení, jak se vám s touhle energií projekt podařilo nastartovat navenek?

Myslím, že dobře, i když všechno jde zatím pomalu. Já si hlavně přeju, aby to vydrželo. Hrozně nerad bych znovu začínal s něčím novým, donekonečna něco rozjíždět, to je k ničemu. Uděláš jednu kapelu, druhou, další, lidi pak začnou mít odstup. A mně už by se do toho taky nechtělo.

Nastal za dobu, co Smrtislav funguje, nějaký okamžik, kdy by sis řekl: "Ok, je to fakt na dobrý cestě."?

To zatím ještě s jistotou nemůžu říct. Myslím, že se to pořádně ukáže teprve podle toho, jak se chytí deska. Pořád nemáme jednoznačně vymezenou fanouškovskou základnu, pořád netuším, koho přesně to baví. Soudě dle koncertů, který jsme zatím odehráli, mám ale pocit, že oslovujeme poměrně široký spektrum lidí, který se nabalujou z okolí dalších kapel, ve kterých jsem hrál, nebo hraju, ale i úplně odjinud. Za ty jsem obzvlášť rád. Mám pocit, že se nám povedlo oslovit nový okruh i díky tomu, že často hrajeme akusticky, což jsem nikdy předtím s žádnou kapelou nedělal. Můžeš se prostě sebrat a odjet s kytarou v ruce na úplně nový místa. To je super.

Někdy, obzvlášť v začátcích, je možná důležitější mít pestré publikum než plný klub.

Právě to si říkám taky. Možná to bude znít blbě, ale nedávno jsme třeba hráli na pár narozeninových oslavách a pokaždý to bylo hrozně příjemný. Objeví se tam nový tváře a pokud za mnou přijde deset z nich s tím, že to byl fajn koncert, jsem za to rád.

Myslíš, že vám v nějakém ohledu pomohl získat fanoušky Hithit?

Je jasný, že Hithit je hlavně od toho, aby generoval peníze, a pokud má pro muzikanty i jiný prospěch, tak na to neznám odpověď. Všimnul jsem si ale, že existují lidi, které baví podporovat projekty na Hithitu. Mají to jako koníček, sledují, co se tam objeví nového, a když je něco zaujme, rádi přispějí, i když to třeba nejsou velký částky. Dokážu si představit, že tímhle způsobem Hithit pomůže zacílit na nový okruh fanoušků. A nám nejspíš pomohl i díky tomu, že jsem nebyl línej lidi docela uhánět. Přišlo mi fajn tomu výběru trochu napomoct osobně.

Smrtislav, Festivalpark, Hradec Králové, 3.7.2016
© Čestmír Jíra / musicserver.cz
S jakým pocitem jsi šel do Hithitu?

Hithitu jsem se dlouho vyhýbal a celé té akce jsem se strašně bál, aby neskončila průserem. Nakonec jsem si ale řekl, že to stojí za zkoušku, podařilo se nám vybrat, kolik jsme potřebovali, deska je venku, takže mám radost, že všechno klaplo.

Doporučil bys kapelám, které váhají, aby do Hithitu šly taky?

Co jsem tak sledoval, dost kapel na Hithitu po nás už neuspělo. Pořád si ale myslím, že pro spoustu z nich může zafungovat. Jenom je potřeba předem dobře zvážit, jestli někoho váš projekt vůbec zajímá, a hlavně mít pokoru, nepřestřelit to s cílovou částkou.

Když jsi tak produktivní, pořád makáš na nových věcech?

Jasně, teď mám připravených asi dalších dvacet songů. Ty jsou ale vlastně taky starší, zas tolik nových písniček jsem zatím nenapsal.

V souvislosti se Smrtislavem se řešilo, jak moc tvůj hlas připomíná Roberta Kodyma. Ta podobnost je zřejmá, na ni nemá smysl se ptát. Spíš mě zajímá, jestli sis u sebe všiml nějaké změny v barvě hlasu nebo ve výrazu potom, co jsi přešel z angličtiny do češtiny?

Nemyslím si, že bych v češtině zněl o tolik jinak, než když zpívám anglicky. Hlas mám, jaký mám, a nijak ho nezměním. Výjimkou byli akorát Scissorhands, kde jsem si trochu zaexperimentoval a schválně jsem zpíval v úplně jiný poloze. K mým ostatním projektům to mělo asi tak blízko, jako když Vilém Čok zpívá na sólovce a pak v Pražským výběru. Prostě šlo o takový ječení. Jinak jsem ale vždycky zpíval tak jako teď. Možná jenom s tím rozdílem, že v poslední době se víc snažím, aby mi bylo dobře rozumět. Za normálních okolností dost huhňám a zaškobrtávám se.

Na desce nelze přeslechnout předělávku "Milujem se čím víc" od Petra Kotvalda. Máš nějaké další adepty na covery?

No jasně. Líbilo by se mi udělat celou kompilaci coververzí. A nemuselo by jít nutně o takový blbosti jako "Milujem se čím dál víc". I když ji mám rád. Vždycky mi připadalo, že tyhle songy mají velkou sílu. Pár lidí už nám po koncertě přišlo říct, že "Milujem se čím dál víc" bylo podle nich to nejlepší, co jsme zahráli, takže jsme snad nepřestřelili.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Tata Bojs, Multifunčkní sál DOX+, Praha, 20.1.2019
Naživo: Tata Bojs pozvali fanoušky po patnácti letech znovu do svého Nanosvěta Tata Bojs stále oslavují svoje třicetiny, ať už výstavou či speciálními koncertními zážitky. Nyní nás vzali do svého Nanosvěta, který vznikl ojedinělým spojením baletu a hudby z jejich koncepčního "Nanoalba" vydaného v roce... čtěte zde
Vydáno: 22.01.2019 12:08 v sekci Naživo
0
Dvacet nejlepších domácích desek roku 2018 podle musicserveru (20-16)
Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2018 podle musicserveru (20-16) Rok se s rokem sešel a jednadvacet redaktorů musicserveru opět zasedlo k pomyslnému kulatému stolu, aby vybrali nejlepší alba uplynulého roku. V jejich hledáčku se objevilo 70 domácích desek, ovšem pouze dvacítka jich prošla do... čtěte zde
Vydáno: 21.01.2019 17:50 v sekci Publicistika
4
Draconian, Harakiri for the Sky, Sojouner, 19.1.2019, Futurum Music Bar, Praha
Naživo: Draconian, Harakiri for the Sky a Sojourner ve Futuru aneb Vyberte si svého headlinera Sobota večer patřila v pražském Futurum Music Baru příznivcům melancholie oděné do černé barvy. Dostaveníčko si zde dala trojice kapel, které se všechny pohybují ve stejných mantinelech atmosférického metalu. Dva spolky staví na... čtěte zde
Vydáno: 21.01.2019 12:26 v sekci Naživo
1
Maggie Rogers - Heard It in a Past Life 8/10
Recenze: Maggie Rogers na albu "Heard It in a Past Life" nabízí vkusný pop podpořený velkým talentem Někdy stačí málo. Třeba svým songem vehnat slzy do očí samotnému Pharrellu Williamsovi. Pak už to jde samo. Život do té doby spíše folkařky Maggie Rogers nabral tehdy v roce 2016 zcela jiné otáčky. První zastávkou této nové... čtěte zde
Vydáno: 21.01.2019 00:00 v sekci Recenze
4
Progres 2, 19.1.2019, Žlutý pes, Pardubice
Naživo: Progres 2 přivezli do Pardubic hity i žhavé novinky O Progres 2 se zase jednou mluví. Skoro se dá říct, že jich je všude plno: po třiceti letech vydali nové, vřele přijaté album, v pozici hlavních hvězd se objevili na obnoveném Beat Festu v pražské Lucerně. Letos slaví padesát let... čtěte zde
Vydáno: 20.01.2019 16:50 v sekci Naživo
2
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2018 podle musicserveru (20-16) (21.01.2019 17:50)
- The Cardigans konečně vydají svou diskografii na vinylech (23.12.2018 09:02)
- Rozhovory: Sofian Medjmedj - Odmalička jsem miloval být středem pozornosti (14.12.2018 08:05)
- Naživo: Ben Cristovao předvedl v Paláci Akropolis zahřívací show před plánovanou O2 arenou (25.11.2018 11:06)
- Naživo: Máme je rádi a budem je mít rádi (24.11.2018 11:42)
- Recenze: "EvoLucie" je jako film od Svěráka (12.11.2018 12:15)
- Rozhovory: Ben Cristovao - Úspěch se nedá naplánovat (07.11.2018 15:30)
- Miro Žbirka oslaví čtyřicet let na scéně v O2 areně (06.11.2018 19:17)
- Tři týdny od startu prodeje hlásí Ben Cristovao téměř vyprodanou O2 arenu. Přidá další sektory (02.11.2018 20:31)
- Naživo: Oslava sta let republiky se nesla v duchu karaoke Pražského výběru (29.10.2018 15:15)

ALBUM TÝDNE 03/2019

Maggie Rogers
Heard It in a Past Life

Někdy stačí málo. Třeba svým songem vehnat slzy do očí samotnému Pharrellu Williamsovi. Pak už to jde samo. Život do té doby spíše folkařky Maggie Rogers nabral tehdy v roce 2016 zcela jiné otáčky. První zastávkou této nové cesty je album "Heard It in a Past Life", jedna z popových desek letošního roku.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 22.01.
Jacob Lee (AUS) (Café V lese, Praha)
St 23.01.
Tom Odell (UK) (Forum Karlín, Praha)
Ne 27.01.
Ghostemane (USA) (Roxy, Praha)
St 06.02.
The Neighbourhood (USA) (Forum Karlín, Praha)
Čt 07.02.
Animé (USA) (Roxy, Praha)
So 09.02.
Slash feat. Myles Kennedy & The Conspirators (O2 Arena, Praha)
So 09.02.
IAMX (UK) (Fléda, Brno)
Po 11.02.
Good Charlotte (Forum Karlín, Praha)
So 16.02.
Twenty One Pilots (USA) (O2 Arena, Praha)
Út 19.02.
Tommy Cash (EST) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lady Gaga Sia Beyoncé LP Kryštof The Cure Madonna Coldplay Queen Ewa Farna Adele Rihanna AC/DC Linkin Park Muse Imagine Dragons Lucie Debbi Ava Max Pokáč
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver