Ivan Mládek je bez debaty legenda. Alespoň část některého jeho textu by asi dokázal ocitovat skoro každý, a že by se našel někdo, kdo neví, kdo je to třeba Jožin z bažin, bych se také neobával. Setkal jsem se ostatně s názorem, že jeho význam v historii české pop-music je srovnatelný třeba s významem Jiřího Suchého a nemyslím si, že by to bylo až tak od věci. Nejvíce jeho hvězda zářila v druhé polovině sedmdesátých let a počátkem osmdesátých, v poslední době její uhasínající záři oživil nejprve pořad Čundrcountryshow a spolehlivě vyleštili Děda Mládek Illegal Band (ať už si o nich myslíte, co chcete). Účast na festivalech mezi rockery vše pak už jen podtrhla. Není divu, že se objevuje nové album, potud žádné překvapení.

To nastává v momentě, když se vám deska dostane do ruky a prohlédnete si obsah, a pak si ho i pustíte. Prvotní dojem jsem měl totiž naprosto jednoznačný - jakoby Mládek neměl deskou vymezený čas čím zaplnit. Což je jednak dost nepříjemné zjištění v konfrontaci s vydavatelem deklarovanou informací, že se jedná o první řadové album po deseti letech, a navíc je všeobecně známo, že Mládek je autor velmi plodný a materiálu má spoustu. Což může znamenat dvě věci - buď už ztrácí soudnost ve výběru, nebo (což by bylo děsivé) ani v té spoustě písniček není možné najít nějaké lepší. Minimálně dobrá polovina desky totiž obstojí tak maximálně jako kulisa k žehlení popř. domácímu kutění. Prostě jedním uchem tam... Ty povedenější najdeme spíš v druhé části desky. Zajímavé by mohlo být, kdyby byly v bookletu vročení vzniku skladeb - nejsem nijakým Mládkovým detailním znalcem, ale mám tušení, že obsah téhle desky má hodně široký časový rozptyl. Najdeme tu totiž i letité hity "Sousedovic Toníček" či "Káně Myšilov".

Překvapením je určitě i to, že přesně polovina, tedy devět skladeb, jsou převzaté kousky, které Mládek jen opatřil textem. Což je škoda, protože z minulosti víme, že Mládek dokáže i z minima vytěžit maximum a povedených melodických nápadů vždy sypal z rukávu spoustu. Takže z téhle desky vychází mnohem lépe coby textař. Jakoby mimochodem je vytrvalou lavinou, která chrlí nápady a řemeslně zručné verše tempem a intenzitou, kterou mu mohou jiní jen závidět. (No schválně - kolik textařů by asi bylo schopno vymyslet tak pěknou ptákovinu jakp třeba: "Je to všechno na bejka/ do chajdy mi zatejká/ špatně se tu chrápe/ na hlavu mi kape. Kape mi i do jídla/ polívka mi prořídla/ večer u muziky/ z vína máme střiky.") Mládkovy texty jsou nejen nápadité, ale především skvěle vypointované, zdánlivě podbízivé, ale ve skutečnosti spíš ironické a vůbec ne hloupé. A k tradičnímu dixielandu, jak ho Mládek hraje, jsou zcela ideální. Mimochodem - když jsem viděl Mládka na festivalu v Trutnově v polovině devadesátých let, tvořili jeho Banjo band kromě něj už asi jen čtyři lidé. Návrat k popularitě způsobil i to, že na této desce si už za sebe postavil devítičlennou kapelu, jejímž členem je třeba i bývalý bubeník Olympicu J.A.Pacák (zde kazoo a foukací harmonika), několik hostujících zpěváků v to nepočítaje.

V průvodním slově se kapela chlubí tím, že se vůbec nevyvíjí, že hraje stále stejně blbě. Nemyslím, že by to někomu vadilo, ale je fakt, že projev je na většině desky až akademicky unylý a trocha nadšení by občas nezaškodila. Na druhou stranu ironický bezemotivní zpěv Mládkovi dovoluje zachovávat odstup - když to porovnáme s jinými zpěváky z alba, tak například Lenka Plačková mu se svou hypernaivitou ještě zdatně sekunduje, ale přehrávající a pitvořící se Luděk Sobota působí už trapně. A bez toho žoviálního, záměrnými gramatickými chybami prošpikovaného průvodního slova, bych se asi také obešel. Ale na druhou stranu tu jasnou kalkulaci chápu - intelektuálové si tuhle desku kupovat nebudou a divákům Novy se ten proslov bude líbit.