Americký hudebník Ty Segall je neskutečný workoholik. Rok co rok tomuto devětadvacetiletému chlapíkovi vychází minimálně jedno studiové album, navíc kvantita, alespoň prozatím, stále nezvítězila nad kvalitou. Začátkem roku své fanoušky potěšil velmi povedenou deskou "Emotional Mugger", koncem loňského roku pak spolu s dalším členem GØGGS Charlesem Moothartem vydal druhou studiovku pod hlavičkou skupiny Fuzz.

Debut "LP" ale není tak úplně normální deska. Počin tří spřízněných uměleckých osobností vznikl naživo se vší syrovostí a autentickou nasraností. Ta posluchače uzemní hned na úvod. "Falling In" a vlastně všechny ostatní skladby jsou podobně poetické jako zakousnutý pitbul v krku. Shawův vokál kouše, trhá a v lecčem připomene divokost Dead Kennedys. Hlavním tahákem je ale stejně samotný Ty Segall, jehož kytarová hra je jako procházka minovým polem. Exploduje vždy, když to nejméně čekáte.

Tenhle lobotomický debut nelze měřit klasickými parametry. Na zkoumání progrese, duchaplnosti textů nebo instrumentálních kreací se tady nehraje. Divoká punková energie říznutá kapkou hardcoru a notně okořeněná noisem baví především nakažlivým nadšením tria zapálených hudebníků. Svému posluchači předkládají jasné a prosté sdělení, které bezvýhradně funguje.

Album těží i ze své krátké stopáže přesahující pouhých pětadvacet minut. S rychlostí, jakou prosviští kolem vaší hlavy, si neporadí žádné tužidlo na vlasy. Přičemž největší uragán přijde až se závěrem alba. "Future Nothing" a závěrečná "Glendale Junkyard" zaujme z celého toho hlukového pekla nejvíc. Sekunduje jim i výborný singl "She Got Harder" s působivě sekaným Shawovým vokálem, připomínajícím praškolu hardcoru z pera Henryho Rollinse.

Kromě kmenového tria kapele vypomohli i tři hosté: Mikal Cronin, Cory Hanson z psychedelických Wand a Denee Petracek. Všechny spojuje především spolupráce s Ty Segallem. Každý mu tu a tam vypomohl s jeho sólovkami či dalšími projekty. Nejvýraznější měrou se na projektu prosadil Hanson, který svou dunivou basou skvěle doplňuje Moothartovu říznou rytmiku. Navíc se blýskne i s osmdesátkovými synťáky, jež ještě více utvrzují výsledný hlukový chaos.

Projekt GØGGS se narodil z naprosté lásky k hudbě. Jiné ambice než sdílení nastřádané energie a nefalšovaného nadšení nemá. Možná proto si cestu k srdci punkerů a garážových rockerů najde velmi snadno. "LP" je underground jako víno. Pěkně zkvašené, levné, ale vyrobené se srdcem a bez následné kocoviny.