Jestli lze hudbu MAGIC! charakterizovat jedním slovem, pak by volba padla na nekomplikovanost. Kanadská parta, fungující od roku 2012, do hudebního světa rozhodně nevstoupila s vysokými uměleckými ambicemi. Přesto si její kombinace letního radio friendly popu s prvky reggae hudby našla celou řadu fanoušků. Pokud bychom sledovanost na YouTube brali jako měřítko popularity, pak téměř miliardový klip k singlu "Rude" leccos napoví.

Pro MAGIC! je druhá deska "Primary Colours" poměrně důležitým milníkem v kariéře. V podstatě je může katapultovat k mainstreamové špičce, anebo naopak navždy archivovat jako kapelu jednoho hitu. Při poslechu novinky se dá očekávat ta méně populární cesta. Hudba MAGIC! je na druhé desce natolik jednoduchá, nekomplikovaná a přátelská, až to jednoho spíš vytáčí.

Člověk by si skoro přál jim trochu rozcuchat vlasy a nějak je vybičovat k větší energii. Jednotlivé písně jsou velmi poklidné, bez překvapivých momentů, a tím i snadno oposlouchatelné. Pakliže první polovina nahrávky nabízí ještě několik nosných momentů a důvodů, proč dát MAGIC! šanci, ta druhá je už ubíjející a k uzoufání nudná. Posledním momentem, který ještě stojí za pozornost, je balada "No Regrets", ale ani ta přísnější měřítko nesnese.

Ještě před vydáním "Primary Colours" skupina vypustila singl "Red Dress". A podobně jako před dvěma lety "Rude", i aktuální singl je nejhitovější skladbou alba. Zábavnost nelze upřít ani úvodní beachboyovské "Have It All". Tedy alespoň do té doby, než vám přítulně vlezlý vokál zpěváka Nasriho začne lézt na nervy. Následující "Gloria" má sice také hitové ambice, ale zvukem spíš patří do období největší slávy Abby. V již zmiňovaném singlu "Red Dress" pak už nepokrytě kopírují legendárního Jamajčana Boba Marleyho.

Shrnuto podtrženo, méně originální nahrávku, aby posluchač pohledal. Pokud byli MAGIC! na svém debutu ještě zajímavým a do jisté míry osvěžujícím objevem, na studiovém následovníkovi se naplno odkrývají skladatelské díry velikosti tunguské katastrofy. Kapela se příliš snaží být stravitelná i pro ty nejméně náročné posluchače, a tím ztrácí poslední umělecký kredit. Kdyby to alespoň Kanaďané doháněli energií a pestrostí, ale ani jedno na novince nenajdeme. "Primary Colours" nalezne uplatnění snad jen jako nerušící pozadí příjemné letní party.