Aniž bych chtěl snižovat Haenowy pěvecké schopnosti, v soutěži mu bezpochyby pomohlo i jeho háelpéčko (=HLP=hluboký lidský příběh), když po tom, co jej v dětství opustil otec, propadl později v teenagerském věku alkoholu a depresím (ve čtrnácti flaška vodky denně zní skutečně hrozivě). Stejně jako u mnoha jiných, i u něj platilo, že co ho nezabilo, to ho posílilo a své negativní emoce léčil hudbou. Skok z řidiče dodávky na vítěze X Factoru a relativně úspěšného zpěváka byl určitě velký, ale s jeho životem už tolik nezamával. Na dobré věci se přece jen zvyká mnohem lépe než na ty špatné.

Jeho výhodou v krutém světě hudebního showbusinessu je samozřejmě fakt, že si sám dokáže psát písničky, a i když při nahrávání v Americe využil spolupráce s mnoha profesionálními skladateli, u většiny skladeb na svém debutu je uveden jako jeden ze spoluautorů. Během točení alba byl natolik produktivní, že dokonce odmítl písničku, kterou mu poslal Ed Sheeran. Domluvenou spolupráci s Kelly Clarkson, která s ním nazpívala pilotní singl "Second Hand Heart", už ale neodmítl. Spojení s historicky první vítězkou American Idol každopádně dávalo smysl a výsledkem je skvělá hitovka, jedna z těch, kdy člověk nemůže pochopit, proč to nebyl větší hit.

V rámci celé desky platí, že nejlepší je Ben Haenow v rychlejších skladbách s opravdu silnými refrény, jako má například "Brother". Skvělým nápadem ale bylo využití sborů, které písničky ve středním tempu povyšují o několik tříd. Takové "Lions" nebo "Testify" jsou díky nim skutečné perly. Z celé desítky songů nudí snad jen utahaná "Slamming Doors", stejně jako bylo zbytečné zařazení coververze "Something I Need", původně od OneRepublic, kterým po výhře v soutěži v prosinci 2014 singlově debutoval.

Debutová deska Bena Haenowa je špičkovou ukázkou kvalitního pop-rocku s velkými refrény a feel good náladou. Není na ní nic objevného, ale kdyby podobné písničky hrály denodenně z rádií, svět by byl hned o něco lepší místo.