Předskokani jsou často považováni za překážku, jež pouze oddaluje fanoušky od skutečné hvězdy, na kterou mnoho hodin čekali. O to větším překvapením byli nizozemští Klyne, kteří si svou cestičku v hudebním světě teprve prošlapávají. Na tvářích příchozích bylo jasně vidět, že jejich přítomností nejsou ani v nejmenším otráveni, o čemž svědčili pohupující se boky v rytmu tropických syntetických beatů či pomalé vlnění se při baladě "Closer".

Pódium se podruhé zahaluje do tmy a Emre Turkmen a Mikey Goldsworthy se na pódium vkrádají podobně nenápadně, jako se před pár hodinami prošli kolem davu nedočkavých fanynek. Staví se za soustavu kláves a elektronických bicí a jsou připraveni. Nejinak je tomu s příchodem bubeníka a dvou vokalistek, vše je jen pouhým aktem klidu před bouří. Veškerá pozornost nedočkavého davu spadá na útlá ramena Ollyho Alexandera, jenž za ozvěny svých vlastních vokálů předstupuje před ječící dav zahalen v závoji led světel. Vedle Emreho a Mikeyho působí drobný Brit jako bezstarostný středoškolák, který z basketbalového hřiště omylem zabloudil ke stolku ve Starbucks, u kterého posedávají intelektuální přátelé.

Je to jen během pár prvních minut, kdy si frontman elektronického projektu nevšímá davu a ve svém vlastním světě je ponořen do emblémového tance definovaného trhavými pohyby a záměrně rozpačitými přískoky. Po doznění posledních beatů skladeb "Foundation" a "Take Shelter" však Olly odhazuje nejen péřovku, ale také úvodní upejpavost. Komunikace a jedinečný vztah s fanoušky je pravděpodobně tím, za co bude kapela oslavována, hned po chytlavých melodiích. Ať už se jedná o neustále laškování s předními řadami, přímý oční kontakt či čtení kartonových transparentů s vyznáními lásky, Years & Years zvládají tuto disciplínu na jedničku, neboť si všímají každého zákoutí v sále a často ve světle reflektoru stanou právě diváci, zatímco pódium upadne do šera.

Snad právě proto se jim snadněji odpouštějí vycpávkové skladby jakými jsou "Gold" či v případě karlínského koncertu i "Real" či "Without". Z velké části k nezajímavosti přispělo také ozvučení, neboť právě v případě prvních dvou zmíněných skladeb se hlas herce a zpěváka zcela ztrácel. "Without" pak nepomohly ani vokalistky, které po celý koncert odváděly skvělou práci. Když však postoupily do popředí a propletly své hlasy s Alexandrovým, nesouladu nepomohl ani stydlivý upřímný úsměv britského idola.

Trio má na kontě debutové album "Communion", bylo tedy předem jisté, že setlist bude tvořen právě singly ze zmíněné desky. Okořenit své vystoupení se hudebníci rozhodli dvěma cover verzemi. Za na první pohled úsměvný taneček si Drake vysloužil na internetu posměchu více než dost. Za téměř identický si Olly Alexander vysloužil jekot a potlesk, kdy se dvěma společníky vystřihli R&B fúzi "Darkhorse Bling", kterou již dříve představili například v živém vysílání rádia BBC. Neméně povedená byla i pomalejší, svůdnější verze "Toxic", jež známe v podání popové divy Britney Spears.

I přes zřejmé kvality nejstreamovanějších skladeb, nejjasněji zářila kapela při skladbě "I Want To Love". Tam se elektronické trio s vokalistkami sešlo naprosto ve všem a i zvukařům se podařilo vše poladit na výbornou. Olly navíc do rukou uchopil paličky a usedl tedy nejen za klávesy, ale na moment také za bicí.

Mnozí se rodí zpěváky, jen někteří se však rodí performery. Lídrovi jako by se podařilo narodit se do obou světů. Letmé povzbuzující výměny dotyků mezi jednotlivými členy kapely a neustávající pozornost, které se fanoušci dočkali, byly pouze umocněny při závěrečné skladbě "King". Tu jako by si Brit s rozběsněným davem natrénoval. Společným zpěvem počínaje, předáním papírové koruny konče. I přes úctyhodnou masu fanoušků, jež se ve Foru sešla, a povahu textu, nás kapela svým závěrečným číslem přenesla na rozpálenou pláž, kde drinky a energie tečou proudem. Trio se rozloučilo zahalené v led světlech, se stydlivým úsměvem na tváři a nehynoucím optimismem.

Jak mnozí tvrdí, cesta, po které Years & Years kráčí, není cestou revoluční. Kapele však nelze upřít, že, stejně jako v novém klipu ke skladbě "Desire", zaplnila karlínský sál příznivci všech věků, pohlaví i orientací. Šance, že stanete vedle extaticky naladěné dvacetileté dívky byly velké. Ovšem o nic menší nebyla pravděpodobnost, že se vedle vás objeví její rodiče či mladší sestra. Olly Alexander totiž zůstává, i přes texty zrozené z bolestivých vztahů a probdělých nocí, family friendly.