Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Bloc Party - Hymns

Resuscitovaní Bloc Party na "Hymns" pokračují v příklonu k elektronice

Vydáno: 16.03.2016 17:21 v sekci Recenze - Jan Trávníček

Bloc Party mají za sebou divoké a zlomové období, o němž by škarohlídi asi řekli, že je možná i zajímavější, než z něj vycházející nové album. Pro pochopení, jak se na desku "Hymns" dívat, je proto důležité vrátit se do minulosti. A jak dlouholetí fanoušci skupiny vědí, všechno to začalo elektronikou.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
7/10

Bloc Party - Hymns

Vydáno: 1.2.2016
Celkový čas: 47:37

Skladby: The Love Within, Only He Can Heal Me, So Real, The Good News, Fortress, Different Drugs, Into The Earth, My True Name, Virtue, Exes, Living Lux

Vydavatel: Mystic Production

Bloc Party začali jako klasická indie rocková kapela, kterých se kolem roku 2005 ve Velké Británii urodilo nespočet. Na rozdíl od všech těch Arctic Monkeys, Kaiser Chiefs a Franz Ferdinand měli ale osobnost, která je od konkurence odlišovala. Aniž bychom tomu chtěli přikládat nějakou speciální důležitost, těžko popřít fakt, že zpěvák Kele Okereke byl coby afroameričan a homosexuál v moři plném zaměnitelných kopií z více či méně známých kapel natolik nepřehlédnutelný, že jste si jeho skupinu nemohli splést s žádnou jinou. Nebyla to však jen příslušnost k menšinám, která formaci vystřelila vzhůru. Zasekávané a syrové riffy Russela Lisacka v prvních hitech typu "Helicopter" byly s kombinací soulového vokálu frontmana tím hlavním, k čemu se davy fanoušků upínaly.

V dalších letech ale Lissack s Okerekem začali víc a víc vstřebávat elektronickou hudbu a jak se s ní postupně učili zacházet, začala mít na jejich albech dominantní roli. To se nelíbilo hlavně bubeníkovi Mattu Tongovi a napětí mezi ním a Okerekem se začalo hodně třít. Na přelomu dekády to vypadalo, že se Bloc Party po výtečném, avšak rozporuplně přijatém albu "Intimacy" tříští a další osud je nejistý. Napjatá situace vyústila v Keleho první sólovku "The Boxer", s níž se rok po nezapomenutelnému koncertu na Rock for People, kde mu fanoušek hodil kšiltovku s nápisem "I love my mum", s níž odehrál zbytek turné a dodnes ji má doma, vrátil na hradecké letiště, kde ve špatně nazvučeném stanu odehrál skvělý elektronický set.

I přes nezpochybnitelné záseky jako "Tenderoni" nebo "Everything You Wanted" ale jeho sólovka neuspěla do té míry, aby to na plnohodnotně fungující sólovou kariéru stačilo a tak se v roce 1999 založená čtveřice vrátila do studia a nahrála žánrově roztříštěnou, ale opět výbornou comebackovou desku "Four". A i když na ní tehdy Matt Tong díky rockovějšímu a zemitějšímu pojetí do určité míry dosáhl svého, přetrvávající spory vyústily v jeho odchod, k němuž došlo během letního turné v roce 2013. Tehdy se Bloc Party opět ukázali na Rock for People a jejich fanoušci tak přihlíželi hodně zvláštnímu vystoupení, kdy se za bicími předváděla Sarah Jones z New Young Pony Club.

Vytrvalá krize vyústila v druhou sólovku, která byla opět hodně elektronická, ale přitom zněla absolutně odlišně od všeho, na čem se Kele Okereke do té doby podílel. Jestli ale do té doby snad ještě někdo pochyboval, že je mezi rockovými muzikanty experimentujícími s elektronikou začátečník, "Trick" mu muselo vzít všechen vítr z plachet.

Ani další sólový zářez se ale přes své kvality s velkým komerčním úspěchem nesetkal, takže se hlavní protagonista opět vracel zpět do mateřské skupiny. A poté, co to začalo vypadat, že se pátá deska bude zvukově blížit zmíněné sólovce, to v březnu 2015 zabalil i basák Gordon Moakes. Okereke s Lissackem tak k sobě přibrali basáka a multiinstrumenstalistu Justina Harrise z kapely Menomena, která s Bloc Party jela v roce 2009 turné jako jejich předkapela.

O pár měsíců později si frontman na YouTube vyhlídl bubenici Luise Bartle, jejíž největší dosavadní úspěch bylo hraní v doprovodné kapele Seleny Gomez a nová sestava byla kompletní. Na samotné nahrávání už ale muzikantka se svým umem neměla vliv, "její" party už totiž nahrál Alex Thomas. Další dívka v sestavě jistě mnohé fanoušky překvapila, předák skupiny to však vysvětlil tím, že když s londýnským uskupením hrála výše zmíněná Sarah Jones, ženský element v kapele se mu velmi zalíbil a chtěl v něm pokračovat.

"Hymns" se z větší části nahrávalo v severozápadní části Londýna a vliv na jeho zvuk prý mělo i smetiště, nacházející se prý jen pár metrů od samotného studia. Jako hlavní inspiraci a prvotní záměr ale kapelník uvádí snahu přinést do diskografie Bloc Party něco jemnějšího, soulovějšího a zamilovanějšího, protože přestože si prý práci na tvrději zaměřené "Four" užil, na následném turné údajně cítil, že některé písně z něj zní naživo až příliš tvrdě a proto by na nové desce rád slyšel i trochu té něhy.

Mezi dalšími inspiracemi uváděl v rozhovorech i album "Spirit Of Eden" od novovlných Talk Talk, jazzového umělce Johna Coltranea, R'n'B královnu Donnu Summer či dokonce básně "The Songs Of Innocence And Of Experience" od Williama Blakea, jimiž se na své poslední studiovce inspirovali i U2.

Jakmile si tedy dáte všechny dílky skládačky dohromady, nepřekvapí vás, že "Hymns" je v drtivé většině plná pomalých, soulem i blues rockem ovlivněných balad, v nichž hraje elektronika prim. Pro ty z fanoušků, kteří mají rádi změny a vývoj svých oblíbenců, tak může být nová kapitola zajímavým směrem, který stojí za trochu trpělivého naposlouchávání, indie rockoví příznivci vzpomínající na první alba skupiny se ale novým zvukem budou prokousávat jen ztěžka.

Není proto překvapením, že dosavadní ohlasy na novinku jsou nejen u nás, ale i ve světě hodně rozporuplné a klíčovým ukazatelem, na kterou ze stran se přiklonit, hrají vztahy recenzentů k dosavadním albům britské čtveřice. A když si některé z těch recenzí přečtete, v zásadě dojdete k jednoduché rovnici: kdo měl rád první dvě alba, ten novinku sepsul odshora dolů, kdo k Bloc Party přičichl až později, ten může mít nové hymny docela rád.

Pisatel mající velmi pozitivní vztah vlastně ke všemu, na co kdy Kele Okereke sáhnul a podle něhož si zvláštní pozornost zaslouží hlavně dosavadní balady a jeho přehlížená sólových díla, je tak v trochu netradiční pozici. Zkušenost velí i tentokrát sáhnout k superlativům a velebit Bloc Party za snahu neustrnout na místě, dolovat Keleho soulové kořeny, co se jen dá a stále zkoušet něco nového, na druhou stranu ale nelze přeslechnout, jak málo nápadů novinka přináší.

"Hymns" je sice albem, do něhož je příjemné vplout a nechat se jeho něžností unášet, na druhou stranu ale nabízí velmi málo záchytných bodů. Ve vší té ukolébanosti se jen sem tam probudí ke slovu synťáky, aby udávaly tempo v singlech "The Love Within" a "Virtue", americkým temným blues ovlivněná kytara zdrsní příchuť "The Good News" a šmoulí hlas překvapivě sedne do táhlé "Different Drugs", v níž dostanou drumpady i efekty pozměněný vokál mnoho prostoru.

Nepříjemné vystřízlivění vás ale čeká při překladu textů. Téměř všechny jsou o lásce, což by sice nebyl problém, horší ale je, že se v nich Okereke utápí v sebelítosti. Jeho stavění se do role opuštěného chudáčka, kterého ten zlý přítel v ošklivém světě opustil, je pro posluchačovy uši ubíjející a ke konci stopáže až nesnesitelné. Žadonění o návrat, klišé o tom, jak jen on je tím jediným, co má na Kelem nějakou hodnotu ("So Real") a podobně uplakané zpovědi vám připomenou Robina Thicka a jeho vysmívanou rozvodovou desku "Paula" a jakkoli se pro jeho trápení můžete snažit mít pochopení, ukázka z textu k "Different Drug", v níž zpívá: "And in the mirror, you're a man / It's teasing me with every step / Reach down and feel how strong / My love grows just for you" zažene absencí jakékoliv sebereflexe a vkusu všechny snahy. Jako druhá ukázka autorova pisatelského přešlapu působí závěrečná "Living Lux", v níž se egoisticky staví do role člověka, který neměl nic, ale teď si žije obklopen bohatstvím a svého dřívějšího spojence obviňuje, ať se vzpamatuje a nic mu nevyčítá, neboť to byl on, kdo Keleho dříve žadonil o spolupráci.

K "Hymns" se tedy lze postavit odlišně. Můžete být stejně jako pisatel rádi, že vůbec vznikla, chválit ji za zvukovou soudržnost, chápat, proč zní, tak jak zní a uvědomovat si, že během koncertů se z její přepálené délky stejně vybere jen pár nejlepších kusů, které oživí set plný starších hitů a nebo ji prostě strhat s tím, že už to není, co to bývalo a vrátit se třeba k debutu. Máte-li tedy raději syrovější indie-rockové vypalovačky, jděte o dům dále. Pokud se ale dokážete přenést přes slabší lyrickou část a máte rádi Keleho v zadumanější podobě, pak po "Hymns" klidně sáhněte.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Kele neni Afroameričan...... (Anonym, 18.03.2016 17:14) Reagovat

    Kele neni Afroameričan...

  • Recenze vs. histori (p.ondrash, 20.03.2016 09:29) Reagovat

    ..tak jsme si místo recenze na desku přečetli historii krize kapely.. příště prosím autora, POŘÁDNĚ!!

  • autore (OMG, 19.04.2016 18:54) Reagovat

    Kele se narodil se v Británii, tak asi těžko bude "Afroameričan". A hymns se nerovná "hymny".

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Hauschka, Divadlo Archa, Praha, 17.5.2019
Naživo: Hauschka a Pieter De Graaf vzali Prahu na komorní noční výpravu Spectaculare Night nabídlo v pátek střet dvou rozdílných tvůrčích přístupů. Na jedné straně byl Hauschka, který do své hudby vpustil mnoho dalších příměsí, a na druhé čekalo tradičnější pojetí Pietera De Graafa. Oba... čtěte zde
Vydáno: 19.05.2019 12:00 v sekci Naživo
0
John Fairhurst - The Divided Kingdom 9/10
Recenze: John Fairhurst předkládá na "The Divided Kingdom" sbírku pekelných gospelů Anglický zpěvák a kytarista John Fairhurst patřil před pár lety k největším jménům festivalu Blues Alive v Šumperku. Z řady v podstatě čistých bluesmanů čněl svým neortodoxním přístupem k žánru. Letos, po úspěšné... čtěte zde
Vydáno: 18.05.2019 08:30 v sekci Recenze
1
Leoš Mareš, O2 arena, Praha, 16.5.2019
Naživo: Leoš Mareš to v O2 areně s výpravou tentokrát opravdu přehnal Před rokem jsme vystoupení Leoše Mareše v O2 areně pochválili jednoduše proto, že bylo velkolepé a zábavné. Letos se rozhodl tento (ne)zpěvák velkolepost posunout o kus výš - a nemluvíme jen o navýšení počtu koncertů. Rozeberme... čtěte zde
Vydáno: 17.05.2019 09:37 v sekci Naživo
53
Jade Bird - Jade Bird 8/10
Minirecenze: Eponymní debut Jade Bird odhaluje velký hlas i skladatelský talent Mladičká britská hudebnice Jade Bird působí jako zjevení z jiných časů. Její silný, lehce nakřápnutý hlas má půvabnou barvu i osobitý výraz. Navíc s ním rodačka z Hexhamu umí zdatně pracovat. Když k tomu připočteme solidní... čtěte zde
Vydáno: 16.05.2019 13:30 v sekci Recenze | Minirecenze
18
Pohled do českých hitparád - 19. týden 2019
Dermot Kennedy si podrobil česká rádia, albový žebříček je v područí hip hopu Novým králem českého rádiového žebříčku se stal Dermot Kennedy s písní "Power Over Me". V albech se vítěz nemění, podruhé si s veškerou konkurencí poradil rapper Hasan se stejnojmennou deskou. Celkově se tento týden jedná o... čtěte zde
Vydáno: 15.05.2019 16:00 v sekci Novinky | České hitparády
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Zemřel Mark Hollis, zakládající člen legendárních Talk Talk (26.02.2019 09:38)
- U2 vydají v únoru reedici alba "No Line On The Horizon", tentokrát ve dvou verzích na vinylu (12.01.2019 14:38)
- U2 nedokončili koncert v Berlíně. Bona zradil hlas (updatováno) (02.09.2018 12:29)
- Video: U2 v "Love Is Bigger Than Anything In Its Way" věří v sílu lásky (20.05.2018 09:58)
- Bloc Party zavzpomínají na "Silent Alarm" sérií koncertů (22.03.2018 11:42)
- Top 10: Desítka nejzajímavějších vystoupení letošních Grammy (29.01.2018 15:30)
- Recenze: U2 na "Songs Of Experience" skrývají své názory do šifer (23.01.2018 15:00)
- Dalšími hvězdami Grammy budou Rihanna, U2 nebo Elton John ve společném čísle s Miley Cyrus (22.01.2018 14:38)
- U2 ohlásili "Experience + Innocence Tour", Českou republiku znovu vynechají (17.01.2018 11:07)
- U2 měli nejvýdělečnější turné roku 2017 (03.01.2018 10:36)

ALBUM TÝDNE 19/2019

The Cranberries
In the End

Smrt je vždycky smutná. V případě Dolores O'Riordan ovšem svět loni nepřišel jen o výjimečnou osobnost, ale také o výjimečný hlas. Zbylí členové The Cranberries z rozpracovaných demoverzí nakonec dokončili album "In The End". To se tak stalo definitivní tečkou za kariérou jedné z nejvýraznějších evropských kapel.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 20.05.
One OK Rock (JAP) (Lucerna Music Bar, Praha)
Út 21.05.
George Ezra (UK) (Tipsport Arena, Praha)
Čt 23.05.
Saint Agnes (UK) (Café V lese, Praha)
So 25.05.
Jamiroquai (UK) (O2 Arena, Praha)
Ne 26.05.
Muse (UK) (Letiště Letňany, Praha)
Ne 26.05.
Men I Trust (CAN) (Chapeau Rouge, Praha)
Čt 30.05.
Gothboiclique (USA) (Underdogs', Praha)
Pá 31.05.
United Islands (Karlín, Praha)
Út 04.06.
Tool (USA) (O2 Arena, Praha)
St 05.06.
Maroon 5 (USA) + Sigrid (NO) (O2 Arena, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Rammstein Coldplay Lady Gaga Linkin Park Imagine Dragons Britney Spears Adele Ewa Farna Madonna Sia Leoš Mareš Kryštof Marek Ztracený Beyoncé The Cure Kylie Minogue Rihanna Tereza Kerndlová Ed Sheeran Queen
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver