shop.musicserver.cz
Bloc Party - Hymns

Resuscitovaní Bloc Party na "Hymns" pokračují v příklonu k elektronice

Vydáno: 16.03.2016 17:21 v sekci Recenze - Jan Trávníček | foto: www.thelineofbestfit.com

Bloc Party mají za sebou divoké a zlomové období, o němž by škarohlídi asi řekli, že je možná i zajímavější, než z něj vycházející nové album. Pro pochopení, jak se na desku "Hymns" dívat, je proto důležité vrátit se do minulosti. A jak dlouholetí fanoušci skupiny vědí, všechno to začalo elektronikou.

7/10

Bloc Party - Hymns

Vydáno: 1.2.2016
Celkový čas: 47:37

Skladby: The Love Within, Only He Can Heal Me, So Real, The Good News, Fortress, Different Drugs, Into The Earth, My True Name, Virtue, Exes, Living Lux

Vydavatel: Mystic Production

Bloc Party začali jako klasická indie rocková kapela, kterých se kolem roku 2005 ve Velké Británii urodilo nespočet. Na rozdíl od všech těch Arctic Monkeys, Kaiser Chiefs a Franz Ferdinand měli ale osobnost, která je od konkurence odlišovala. Aniž bychom tomu chtěli přikládat nějakou speciální důležitost, těžko popřít fakt, že zpěvák Kele Okereke byl coby afroameričan a homosexuál v moři plném zaměnitelných kopií z více či méně známých kapel natolik nepřehlédnutelný, že jste si jeho skupinu nemohli splést s žádnou jinou. Nebyla to však jen příslušnost k menšinám, která formaci vystřelila vzhůru. Zasekávané a syrové riffy Russela Lisacka v prvních hitech typu "Helicopter" byly s kombinací soulového vokálu frontmana tím hlavním, k čemu se davy fanoušků upínaly.

V dalších letech ale Lissack s Okerekem začali víc a víc vstřebávat elektronickou hudbu a jak se s ní postupně učili zacházet, začala mít na jejich albech dominantní roli. To se nelíbilo hlavně bubeníkovi Mattu Tongovi a napětí mezi ním a Okerekem se začalo hodně třít. Na přelomu dekády to vypadalo, že se Bloc Party po výtečném, avšak rozporuplně přijatém albu "Intimacy" tříští a další osud je nejistý. Napjatá situace vyústila v Keleho první sólovku "The Boxer", s níž se rok po nezapomenutelnému koncertu na Rock for People, kde mu fanoušek hodil kšiltovku s nápisem "I love my mum", s níž odehrál zbytek turné a dodnes ji má doma, vrátil na hradecké letiště, kde ve špatně nazvučeném stanu odehrál skvělý elektronický set.

I přes nezpochybnitelné záseky jako "Tenderoni" nebo "Everything You Wanted" ale jeho sólovka neuspěla do té míry, aby to na plnohodnotně fungující sólovou kariéru stačilo a tak se v roce 1999 založená čtveřice vrátila do studia a nahrála žánrově roztříštěnou, ale opět výbornou comebackovou desku "Four". A i když na ní tehdy Matt Tong díky rockovějšímu a zemitějšímu pojetí do určité míry dosáhl svého, přetrvávající spory vyústily v jeho odchod, k němuž došlo během letního turné v roce 2013. Tehdy se Bloc Party opět ukázali na Rock for People a jejich fanoušci tak přihlíželi hodně zvláštnímu vystoupení, kdy se za bicími předváděla Sarah Jones z New Young Pony Club.

Vytrvalá krize vyústila v druhou sólovku, která byla opět hodně elektronická, ale přitom zněla absolutně odlišně od všeho, na čem se Kele Okereke do té doby podílel. Jestli ale do té doby snad ještě někdo pochyboval, že je mezi rockovými muzikanty experimentujícími s elektronikou začátečník, "Trick" mu muselo vzít všechen vítr z plachet.

Ani další sólový zářez se ale přes své kvality s velkým komerčním úspěchem nesetkal, takže se hlavní protagonista opět vracel zpět do mateřské skupiny. A poté, co to začalo vypadat, že se pátá deska bude zvukově blížit zmíněné sólovce, to v březnu 2015 zabalil i basák Gordon Moakes. Okereke s Lissackem tak k sobě přibrali basáka a multiinstrumenstalistu Justina Harrise z kapely Menomena, která s Bloc Party jela v roce 2009 turné jako jejich předkapela.

O pár měsíců později si frontman na YouTube vyhlídl bubenici Luise Bartle, jejíž největší dosavadní úspěch bylo hraní v doprovodné kapele Seleny Gomez a nová sestava byla kompletní. Na samotné nahrávání už ale muzikantka se svým umem neměla vliv, "její" party už totiž nahrál Alex Thomas. Další dívka v sestavě jistě mnohé fanoušky překvapila, předák skupiny to však vysvětlil tím, že když s londýnským uskupením hrála výše zmíněná Sarah Jones, ženský element v kapele se mu velmi zalíbil a chtěl v něm pokračovat.

"Hymns" se z větší části nahrávalo v severozápadní části Londýna a vliv na jeho zvuk prý mělo i smetiště, nacházející se prý jen pár metrů od samotného studia. Jako hlavní inspiraci a prvotní záměr ale kapelník uvádí snahu přinést do diskografie Bloc Party něco jemnějšího, soulovějšího a zamilovanějšího, protože přestože si prý práci na tvrději zaměřené "Four" užil, na následném turné údajně cítil, že některé písně z něj zní naživo až příliš tvrdě a proto by na nové desce rád slyšel i trochu té něhy.

Mezi dalšími inspiracemi uváděl v rozhovorech i album "Spirit Of Eden" od novovlných Talk Talk, jazzového umělce Johna Coltranea, R'n'B královnu Donnu Summer či dokonce básně "The Songs Of Innocence And Of Experience" od Williama Blakea, jimiž se na své poslední studiovce inspirovali i U2.

Jakmile si tedy dáte všechny dílky skládačky dohromady, nepřekvapí vás, že "Hymns" je v drtivé většině plná pomalých, soulem i blues rockem ovlivněných balad, v nichž hraje elektronika prim. Pro ty z fanoušků, kteří mají rádi změny a vývoj svých oblíbenců, tak může být nová kapitola zajímavým směrem, který stojí za trochu trpělivého naposlouchávání, indie rockoví příznivci vzpomínající na první alba skupiny se ale novým zvukem budou prokousávat jen ztěžka.

Není proto překvapením, že dosavadní ohlasy na novinku jsou nejen u nás, ale i ve světě hodně rozporuplné a klíčovým ukazatelem, na kterou ze stran se přiklonit, hrají vztahy recenzentů k dosavadním albům britské čtveřice. A když si některé z těch recenzí přečtete, v zásadě dojdete k jednoduché rovnici: kdo měl rád první dvě alba, ten novinku sepsul odshora dolů, kdo k Bloc Party přičichl až později, ten může mít nové hymny docela rád.

Pisatel mající velmi pozitivní vztah vlastně ke všemu, na co kdy Kele Okereke sáhnul a podle něhož si zvláštní pozornost zaslouží hlavně dosavadní balady a jeho přehlížená sólových díla, je tak v trochu netradiční pozici. Zkušenost velí i tentokrát sáhnout k superlativům a velebit Bloc Party za snahu neustrnout na místě, dolovat Keleho soulové kořeny, co se jen dá a stále zkoušet něco nového, na druhou stranu ale nelze přeslechnout, jak málo nápadů novinka přináší.

"Hymns" je sice albem, do něhož je příjemné vplout a nechat se jeho něžností unášet, na druhou stranu ale nabízí velmi málo záchytných bodů. Ve vší té ukolébanosti se jen sem tam probudí ke slovu synťáky, aby udávaly tempo v singlech "The Love Within" a "Virtue", americkým temným blues ovlivněná kytara zdrsní příchuť "The Good News" a šmoulí hlas překvapivě sedne do táhlé "Different Drugs", v níž dostanou drumpady i efekty pozměněný vokál mnoho prostoru.

Nepříjemné vystřízlivění vás ale čeká při překladu textů. Téměř všechny jsou o lásce, což by sice nebyl problém, horší ale je, že se v nich Okereke utápí v sebelítosti. Jeho stavění se do role opuštěného chudáčka, kterého ten zlý přítel v ošklivém světě opustil, je pro posluchačovy uši ubíjející a ke konci stopáže až nesnesitelné. Žadonění o návrat, klišé o tom, jak jen on je tím jediným, co má na Kelem nějakou hodnotu ("So Real") a podobně uplakané zpovědi vám připomenou Robina Thicka a jeho vysmívanou rozvodovou desku "Paula" a jakkoli se pro jeho trápení můžete snažit mít pochopení, ukázka z textu k "Different Drug", v níž zpívá: "And in the mirror, you're a man / It's teasing me with every step / Reach down and feel how strong / My love grows just for you" zažene absencí jakékoliv sebereflexe a vkusu všechny snahy. Jako druhá ukázka autorova pisatelského přešlapu působí závěrečná "Living Lux", v níž se egoisticky staví do role člověka, který neměl nic, ale teď si žije obklopen bohatstvím a svého dřívějšího spojence obviňuje, ať se vzpamatuje a nic mu nevyčítá, neboť to byl on, kdo Keleho dříve žadonil o spolupráci.

K "Hymns" se tedy lze postavit odlišně. Můžete být stejně jako pisatel rádi, že vůbec vznikla, chválit ji za zvukovou soudržnost, chápat, proč zní, tak jak zní a uvědomovat si, že během koncertů se z její přepálené délky stejně vybere jen pár nejlepších kusů, které oživí set plný starších hitů a nebo ji prostě strhat s tím, že už to není, co to bývalo a vrátit se třeba k debutu. Máte-li tedy raději syrovější indie-rockové vypalovačky, jděte o dům dále. Pokud se ale dokážete přenést přes slabší lyrickou část a máte rádi Keleho v zadumanější podobě, pak po "Hymns" klidně sáhněte.

NÁZORY
  • Kele neni Afroameričan...... (Anonym, 18.03.2016 17:14) Reagovat

    Kele neni Afroameričan...

  • Recenze vs. histori (p.ondrash, 20.03.2016 09:29) Reagovat

    ..tak jsme si místo recenze na desku přečetli historii krize kapely.. příště prosím autora, POŘÁDNĚ!!

  • autore (OMG, 19.04.2016 18:54) Reagovat

    Kele se narodil se v Británii, tak asi těžko bude "Afroameričan". A hymns se nerovná "hymny".

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
We Are Domi - Love Every Part Of It 9/10
Video: We Are Domi doplnili skvělý elektropopový song "Love Every Part Of It" netradičním videoklipem Trojice We Are Domi, jež se mnohým vryla do paměti v roce 2022 svojí účastí v Eurovizi, přichází s povedenou písničkou "Love Every Part of It". V ní se snaží bořit stereotypy a noří se do tlaků společenských očekávání ve... čtěte zde
Vydáno: 28.03.2024 14:00 v sekci Audio / Video | Video
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner Už týden před Velikonocemi přišla do obchodů velmi bohatá nadílka novinek v čele se Shakirou, Elbow, Gossip nebo Alestorm. K nim se přidali například Gary Clark Jr., Fletcher, Kenny Chesney, Empress Of, Pnau, The Veronicas a zejména... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 22:00 v sekci Novinky | Nové desky
The Jesus and Mary Chain - Glasgow Eyes 7/10
Recenze: The Jesus And Mary Chain oslavují deskou "Glasgow Eyes" 40 let na scéně Píše se rok 2024 a je tak trochu zázrak, že The Jesus And Mary Chain stále tvoří hudbu. Když se totiž v roce 1999 rozpadli, málokoho napadlo, že bratři Jim a William Reidovi budou ještě někdy spolupracovat. A přece se teď vracejí... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 16:15 v sekci Recenze
Justin Timberlake - Everything I Thought It Was 8/10
Recenze: Justin Timberlake se na "Everything I Thought It Was" trochu zacyklil. Ale to nevadí Justinu Timberlakovi lze vyčítat ledacos, ale určitě nelze tvrdit, že neexperimentuje. Naopak - snahu vykročit ze zajetých trendů a vyšlapávat nové cesty ukazuje celou svou dospělou kariéru. A daří se mu. Kromě toho, že se stal... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 08:30 v sekci Recenze
Shakira - Las Mujeres Ya No Lloran 7/10
Recenze: Shakira už nepláče. Na desce "Las Mujeres Ya Na Lloran" si drží solidní laťku Na obalu své dvanácté studiovky "Las Mujeres Ya Na Lloran" (česky "Ženy už nepláčou") je Shakira vyobrazena se slzami stékajícími po její tváří, které se mění v drahokamy. Předloňský rozchod s fotbalistou Gerardem Piquém sice ve... čtěte zde
Vydáno: 26.03.2024 15:00 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Audio: David Guetta poslal nový singl U2 na taneční parket i do rádií (10.02.2024 14:06)
- Bono v nové audioknize "Surrender" rekapituluje vzestupy i pády U2 (13.12.2023 10:39)
- Video: Můžeme si oddechnout. U2 se s "Atomic City" zase vracejí zpět do formy (03.10.2023 08:35)
- Nové desky 29/2023 - od Blur přes soundtrack k "Barbie" po rockery Greta Van Fleet (26.07.2023 19:30)
- Audio: Bloc Party vysílají do světa chytlavý song "Keep It Rolling". Screamo feeling mu dodal KennyHoopla (05.06.2023 12:33)
- Recenze: U2 se na "Songs Of Surrender" neúmyslně točí v kruhu a zbytečně si kazí svůj odkaz (02.05.2023 16:00)
- Audio: Bloc Party jsou zpět. Singl "High Life" je ale nemastný, neslaný (26.04.2023 18:23)
- Video: The Killers předělali "Where The Streets Have No Name" od U2 do dojemné akustické verze (24.03.2023 11:17)
- Připravte si peněženky, nové album U2 má více než deset různých verzí (09.02.2023 11:57)
- Audio: Kele láká singlem "True Love Knows No Death" na novou desku (17.01.2023 09:58)

ALBUM TÝDNE 13/2024

Moimir Papalescu & The Nihilists
Mystery Women In The Acid Pools

Jedna z mnoha tváří Moimira Papalescu, projekt Moimir Papalescu & The Nihilists, dlouhá léta spal. V roce 2006 odešel po albu "Lewis Neptune" na vrcholu. Trojici protagonistů zaválo tvůrčí pnutí různými směry, po sedmnácti letech se ale spojilo pro nové album "Mystery Woman In the Acid Pools". Povedlo se?

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 28.03.
Tom Odell (UK) (Forum Karlín, Praha)
Pá 29.03.
Judas Priest (UK) / Saxon (UK) / Uriah Heep (UK) (O2 arena, Praha)
Út 09.04.
The Academic (IRL) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 16.04.
Dave Matthews Band (US) (O2 Universum, Praha)
Út 16.04.
Lil Tracy (US) / Brennan Savage (US) (Fuchs2, Praha)
St 17.04.
Foreign Beggars (UK) (Bike_Jesus, Praha)
Čt 18.04.
Slash feat. Myles Kennedy & The Conspirators (US) (Winning Group arena, Brno)
Ne 21.04.
Fletcher (SaSaZu, Praha)
Út 23.04.
Walter Trout (US) (Divadlo Archa, Praha)
St 08.05.
Tate McRae (US) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Prince Vladimír Mišík The Prodigy Justin Bieber Queen AC/DC Adele Karel Gott Kabát Rush Paws U2 Sia Bono Taylor Swift Madonna Dua Lipa Télépopmusik Lucie Vondráčková Mirai
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2023 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu