shop.musicserver.cz
Dvacet nejlepších zahraničních alb za rok 2015 podle musicserveru (20. - 11. místo)

Dvacet nejlepších zahraničních alb za rok 2015 podle musicserveru (20. - 11. místo)

Vydáno: 08.02.2016 15:45 v sekci Publicistika - Redakce | foto: widewallpaper.info

Ani letos jsme tomu neunikli, a tak se celý leden na musicserveru nesl ve znamení rekapitulování, přepočítávání a dopisování toho, co nás loni zaujalo nejvíc. Jsme rádi, že nyní můžeme s konečnými výsledky seznámit i vás. Začínáme druhou desítkou toho nejlepšího ze světa, pokračování bude brzy následovat.

Šestnáct hlasujících redaktorů musicserveru nominovalo celkem sto pět zahraničních a šestačtyřicet českých či slovenských alb. Konečný žebříček dvaceti nejlepších zahraničních a deseti domácích titulů nabízí řadu zajímavých výsledků. Pokud se do něj váš favorit za rok 2015 nevešel, budeme rádi, když se o něj podělíte v komentářích.

20. místo: Hurts - Surrender


Hurts - Surrender
"Hudba Hurts sice nikdy nebyla tvořena zrovna pro sezení na židli, u 'Surrender' se ale pohybu nevyhnete ani po noční směně, až tak umí být rytmičtí. Pokud patříte mezi oddané fanoušky, může se sice stát, že u některých písní to na první poslech prostě neklapne, leč na konci dne vám právě jedna z nich bude znít v hlavě."

-- Daniel Košťál

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

O tom, že odklonit ze od svého typického zvuku ke zdánlivě přístupnějším postupům se nemusí vždycky vyplatit, se už přesvědčil kdekdo. Loni třeba Ellie Goulding a nebo také Hurts: ač se vydali mainstreamovější cestou, místo očekávané skvělé prodejnosti v hitparádách propadli a své skalní fanoušky akorát pěkně naštvali. Jenže zatímco Goulding skončila v poli poražených i v našem žebříčku, Hurts jsou na tom o dost líp. Ano, "Surrender" je sice deskou, jejíž část klidně může znít pod lesklou koulí na nějaké vyřvané diskotéce, jenže pak to musí být diskotéka luxusní. Tajemných, bolavých srdcerváčů, které nejvíc vystihují podstatu Hurts, tu sice nenajdeme tolik jako na minulých albech, ale stále tnou do živého. Však zkuste třeba "Rolling Stone", která bublá a bobtná skrz snovou atmosféru a existenciální téma, a nebo tesknou "Slow", již sžírá vnitřní strach. To si pak na rytmickou tancovačku "Some Kind Of Heaven" zatrsáte daleko ochotněji, zvlášť když vládne takovou nakažlivostí. Je tu stále dekadence, tajemno, náladotvornost i éterická hymničnost. Jsou to pořád Hurts. Tahle bolest je ale líbivější a pustit si ji k srdci je vlastně docela radost. (Joseph Martin)


19. místo: Lana Del Rey - Honeymoon


Lana Del Rey - Honeymoon
"Lana Del Rey plní, co slíbí, ale zároveň si s posluchačem a jeho očekáváním vysloveně hraje, takže ani přes pomalost nenudí. 'Honeymoon' je zkrátka další trefou do černého. "

-- Daniel Košťál

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

V pořadí třetí desky prý rozhodují o kariérách. I přestože "Honeymoon" na odbyt zrovna dvakrát nešla, je Lana Del Rey na prodeje hrdá. Hrdá však může být i na celou kolekci čtrnácti písní, které i s pomocí Ricka Nowelse produkovala. "Líbánky" se od předchozího materiálu liší, typický zármutek ale opět nechybí. Kdo si tedy ani po zkaženém "Ultraviolence" nebyl jistý, zda smutku této Američanky věřit, měl by nyní mít jasno. My jsme Laně opět všechnu tu špatnou lásku, drsnost, žal i opěvování kalifornských podivínů sežrali. Všechna tato témata nám totiž byla skvěle odvyprávěna, místy trapově, místy orchestrálně hudebně podložena a s láskou naservírována do balíčku jménem "Honeymoon". Se světovým turné bohužel počítat nemůžeme, nezbývá tedy než doufat, že se čtvrtou deskou Del Rey prolomí ledy a po více než třech letech si na Prahu najde více času než hodinu. Alespoň něco z devatenácté nejlepší desky roku 2015 totiž chceme slyšet naživo! (David Böhm)


18. místo: Coldplay - A Head Full Of Dreams


Coldplay - A Head Full Of Dreams
"Znovunalezená chuť do života a víra v lásku jako takovou je tou hlavní zprávou, kterou chtěli Coldplay předat světu. Možná vám to bude připadat málo a je pochopitelné, že pro lidi, kteří se rádi vrtají v nitru a dolují z něj ty nejsyrovější emoce, to může být důvodem, proč nad sedmou studiovkou britských velikánů raději zlámou sluchátka."

-- Jan Trávníček

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Po pouhém roce a půl od vydání desky "Ghost Stories" přichází Coldplay s plodem mnohonásobné spolupráce s takovými jmény, jakými jsou Beyoncé, švédská skladatelka Tove Lo či gospelová hvězda Merry Clyton. Nejen tímto zřetelným a cíleným spojením zvučných jmen kolem sebe vytvořila britská kapela opar popového novodobého majstrštyku ještě před jeho vydáním. Medailonky celebrit stranou, deska je protkána chytlavými i méně chytlavými záležitostmi, jak už je tomu ostatně u počinů britského kvarteta zvykem. Ani tentokrát se neodvrací od přemíry optimistických a energických textů a melodií, což je koneckonců jedním z prvků, který fanoušky v prvé řadě nalákal. Album "A Head Full Of Dreams" by velice snadno mohlo přijmout podtitul "Carpe Diem", neboť hlavním poselstvím Chrise Martina a jeho kolegů se zdá být¨zpráva, že k objevení krásného, optimistického světa, jenž nám leží pod nohami, stačí otevřít srdce. (Karolína Stránská)


17. místo: Susanne Sundfør - Ten Love Songs


Susanne Sundfør - Ten Love Songs
"Extrémně talentovaná skladatelka a majitelka charismatického vokálu ukázala, že její tvůrčí schopnosti na 'Ten Love Songs' bez námahy překračují hranice vlastní země a přináší do žánru samotného tolik autentických a originálních nápadů (např. varhanní mezihra ve filmově opulentním elektronářezu 'Accelerate'), že jen málokdo představuje v její lize skutečnou konkurenci."

-- Lukáš Boček

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Album "The Silicone Veil" jsme v roce 2012 umístili v našem žebříčku na nejvyšším místě, se Susanne tehdy spolupracovali Kleerup, Röyksopp nebo M83. Na další desku jsme si museli počkat do loňska. "Ten Love Songs" na zmíněné "The Silicone Veil" hudebně navazuje, stále tu o sebe naráží kontrasty elektronických experimentů se snovými liniemi smyčcových partů (zejména v monolitu "Memorial"). Susanne Sundfør je velmi talentovanou autorkou a jednotlivé skladby do sebe vpíjí nemálo života a nezkrotné energie. Ačkoliv tvrdí, že toto by měla být na nějakou dobu poslední více elektronická deska, doufejme, že tomu tak nebude. Neb právě na "Ten Love Songs" našla onu rovnováhu mezi těmito světy, vše při sobě sedí a její vokál je zde nezaměnitelný. Inspirace osmdesátkovým soundem tento nastolený trend nikterak nebortí, protože si s pečlivostí sobě vlastní vybírala jednotlivé melodické prvky. "Ten Love Songs" je samo o sobě vyšší popová meta, která neopomíjí výrazné emoce a lyričnost. (Dan Hájek)


16. místo: Wolf Alice - My Love Is Cool


Wolf Alice - My Love Is Cool
"Dejte tomu třeba jeden letní večer pod širou oblohou; to abyste více podtrhli až skoro magické ovzduší nahrávky. A žasněte."

-- Simona Knotková

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Skoro pět let čekala kolegyně Knotková na desku, které bude moci poprvé udělit maximální hodnocení. A možná nebude náhoda, že si Wolf Alice svou prvotinu piplali stejně dlouho. Ta do detailů promyšlená kombinace strhujících grungeových riffů, zasněného dream popu i špinavého garážového indie rocku vás prostě dostane na první poslech. A čím hlouběji do ní budete pronikat, tím spíš vám rozevře všechny své krásy. "My Love Is Cool" je jako nepoddajná bestie, která vás svou zvířecí divokostí nejprve roztrhá, aby vás o chvíli později svými rozněžnělými pasážemi zase sešila dohromady, zahojila všechny rány a oblízala jako pes, když mu přijde páníček z práce. Jakákoliv píseň z ní je jako umělecké dílo, na nějž si nesmíte sáhnout, jen k němu obdivně vzhlížet. Na podobnost a vykrádání vzorů se nehraje, Wolf Alice jsou originál. Vzhlížejte s námi. (Jan Trávníček)


15. místo: Carly Rae Jepsen - Emotion


Carly Rae Jepsen - E•MO•TION
"Nahrávky, u kterých se člověk jen odreaguje a nemusí při nich přemýšlet, jsou přece také potřeba. Tak zapněte přehrávač a prožijte osmdesátkový sen, litovat nebudete!"

-- David Böhm

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Dobrá (nejen) popová deska se pozná podle toho, že se až tak moc dobře neprodává (osobní pozdrav Adele). Třetí album kanadské holky od vedle Carly Rae Jepsen je tím pádem dost dobrá deska. V hitparádách si vede... nebo spíše nevede, recenze na ni ale byly více než pochvalné, stvrzené umístěním nahrávky ve výročních žebříčcích mnoha hudebních webů. Carly je totiž úplně zlatá. Můžeme tomu říkat guilty pleasure nebo platonické pobláznění, ale v těch jejích očích prostě je vidět ta obyčejnost (v dobrém smyslu slova), ta nehvězdnost. A stejné je to s jejím hlasem a celkovým projevem. Možná právě proto ji v kolekci dvanácti songů doplňují hvězdy jako Sia nebo Dev Hynes. Výsledkem je pak něco, co jednoduše nejde nazvat jinak než hrozně hezká popová deska. Je to takové holčičí, chvílemi až bezstarostné, zároveň ale solidně udělané album plné fakt pěkných písniček. (David Věžník)


14. místo: Slaves - Are You Satisfied?


Slaves - Are You Satisfied?
"Vyjma vtipné titulní 'Are You Satisfied?' na debutu nenajdete jedinou klidnou skladbu. Všechno jsou to energické řežby s punkovou dravostí Sex Pistols, melodičností The Clash a promyšleností Dead Kennedys."

-- Ondřej Hricko

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

"Are You Satisfied?" britských Slaves je kolekcí natolik hitových a chytlavých kousků, že slovo punk vedle nich vypadá skoro jako oxymóron. Jelikož ten pravý punk to prý má už stejně několik dekád za sebou, není třeba se tohoto označení bát. Laurie Vincent a Isaac Holman k tomu ostatně mají všechnu potřebnou údernost, oprsklost a sociální cítění. Jejich debut je napumpovaný energií a nespoutaností, která s posluchačem mává po celou dobu stopáže. Slabá místa tu zkrátka nenajdete, vysokou voltáž jen na chvíli přerušuje titulní skladba. Jinak je to jízda plná nevšedních historek i znělek otroků kapitalismu, podávaná s jízlivostí, hořkostí, ale i nadhledem. Kocovinou po tomhle večírku je až závěrečná "Sugar Coated Bitter Truth". "Are You Satisfied ?" jako celek nehraje na velké umění, je přímá a k posluchači si hledá ty nejkratší cesty. Jen ale houšť takových syrových nahrávek. (Simona Knotková)


13. místo: Sufjan Stevens - Carrie & Lowell


Sufjan Stevens - Carrie & Lowell
"Hudebně tentokrát Sufjan Stevens vsadil na jednoduchost a střídmost. Album tak mnozí popisují jako jeho návrat ke kořenům. Kytara, piano, sem tam smyčce, jeho hlas a decentní množství elektroniky (pokud vůbec) jsou ty jediné nástroje, které na nahrávce uslyšíte. A přitom to vůbec není málo."

-- David Věžník

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Dá se předpokládat, že většina fanoušků Sufjana Stevense překousává jeho elektronické experimenty a vánoční desky a značná část v nich snad i nachází zalíbení. Ale jsou to nahrávky jako loňská "Carrie & Lowell", kvůli kterým se jej vyplatí sledovat. Kolekci křehkých písní inspirovalo úmrtí jeho problematická matky Carrie (trpěla schizofrenií a byla závislá na alkoholu), které s ním hnulo natolik, že se rozhodl napsat a nahrát desku věnovanou právě jí a svému nevlastnímu otci. Album "Carrie & Lowell" je snad tím nejintimnějším, nejosobnějším a nejupřímnějším ("You checked your texts while I masturbated"), s čím kdy Sufjan přišel a klidně jej můžeme postavit vedle toho nejlepšího od Elliotta Smithe. Minimalistická instrumentace dává vyniknout Sufjanovým vzpomínkám na jeho turbulentní rodinný život a je snad prvním vhledem do jeho skutečné osobnosti. Díky tomu vznikla jedna z nejkrásnějších nahrávek loňského roku! (Jakub Malar)


12. místo: John Grant - Grey Tickles, Black Pressure


John Grant - Grey Tickles, Black Pressure
"Ani s třetí řadovkou John Grant slovo mainstream do svého slovníku nezařadil. A my jsme opět nadšení."

-- David Böhm

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

John Grant je podceňovaná, přesto však nesmírně zajímavá osoba. Bývalý člen The Czars, gay dospívající v konzervativní atmosféře státu Colorado, zahájil nový život a sólovou kariéru brzy poté, co se dozvěděl, že je nositelem HIV. Polyglot fascinovaný evropskou kulturou a literaturou se tak přestěhoval na Island a navázal spolupráci s řadou interpretů - od Sinéad O'Connor po Hercules & Love Affair. Debutové album "Queen Of Denmark" se ještě neslo v duchu písničkářství Rufuse Wainwrighta, na "Pale Green Ghosts" zapojil vkusnou islandskou elektroniku ve stylu Gus Gus. Letošní novinka "Grey Tickles, Black Pressure" spojuje oba tyto odstíny tvorby Granta a jeví se jako jedno z největších překvapení roku. Už nápaditý singl "Disappoiting" nejen že nejde zapomenout, ale taky ukazuje obrovské vokální možnosti Granta, jeho erudici, smysl pro humor a především neobvyklý skladatelský talent. I přes hosty, jakými jsou Amanda Palmer nebo Tracey Thorn z Everything But The Girl, tady jde především o postavu samotného Granta a jeho inteligentní, občas hořký, občas vtipný boj s krizi středního věku. Díky své rozmanitosti není deska "Grey Tickles, Black Pressure" tak kompaktní a promyšlená jako ty předchozí, ale John Grant na ní působí jako moudrý, životem zkoušený strejda, s kterým bych si rád popovídal u piva. (Wojciech Nowacki)


11. místo: Björk - Vulnicura


Björk - Vulnicura
"Nic z toho ale nemůže zastřít fakt, že 'Vulnicura' je skvělá deska. Björk vás na ní provede deníčkovským procesem nejtěžších rozhodnutí svého života a následného hojení, který si sama musela prožít, aby mohla jít dál ('Don't remove my pain / It is my chance to heal')."

-- David Věžník

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Rozchodové album - takových už bylo a ještě vznikne, ale Björk na to šla po svém. "Vulnicura" sice v mnoha ohledech v několika málo náznacích evokuje její dřívější desky, ale zároveň se zde žene dál do hlubin svého zvukového laborování. Niternost, tklivost a srovnání se skutečností šachmatu partnerské hry tvoří nosnou konstrukci této koncepční sešlosti, hudebně ji jen narušují výrazné smyčce (před nedávnem vydala i takto ohlodanou variaci bez elektronických příměsí) a místy až nervně poskládané beaty a ruchy. Arca a Haxan Cloak s ní našli společnou řeč, nikterak nebortili její vize a pomohli vše plnohodnotně přetvořit do intenzivních zvukomaleb. Texty jsou přímočařejší, jasně vypovídají o pocitových skutečnostech hlavní aktérky, nebylo tak třeba promlouvat skrze nové hádanky. V mnoha aspektech je "Vulnicura" sice hodně posmutnělá, až deprimující, na druhou stranu asi nejpřístupnější po hodně dlouhé době na její tvůrčí cestě. Svým způsobem její poslech bolí, ale krásně. Sama Björk si tímto neuzavřela nové možnosti do budoucna (objevené již na "Biophilii"). (Dan Hájek)



NÁZORY
  • Pustil jsem si Surrender od Hurts po noční směn... (Gouda, 08.02.2016 16:32) Reagovat

    Pustil jsem si Surrender od Hurts po noční směně. Pohybu jsem se zcela vyhnul.

  • Hurts a Coldplay (Rock Popič, 08.02.2016 17:15) Reagovat

    Než začnete tvořit žebříčky, vyčistěte si prosím uši a aspoň si to, co hodnotíte, nejdřív poslechněte a nedělejte PR nenažraným vydavatelům. Dle vás to vypadá, že rockeři loni pospávali někde v dodávce. Juž se těším na první desítku, esli Hurts a Coldplay patří do dvacítky nejlepších alb, tož su zvědav, na jakých pozicích bude album IAMX nebo CHVRCHES.

    • Re: Hurts a Coldplay (martin, 08.02.2016 23:06) Reagovat

      Nepospávali, to jistě ne. jen prostě neudělali tak dobrý desky jako Hurts, Coldplay! A určitě i Blur ještě budou. Rocker Brandon Flowers (aus Killers) by tam moh být ještě taky. Já třeba doufám, že v desítce mainstreamu z musicserveru budou Muse, Miley Cyrus, Dead Weather, Róisín, Madonna a zlato vezme Florence. Ta totiž rozhodně nespala a vydala nejlepší desku 2015

  • Susanne Sundfør (David, 08.02.2016 18:00) Reagovat

    Majitelka charismatického vokálu - tak to je fór roku. Tuctový hlas jakých je na světě milión. Redaktoři, máte vůbec uši a zdravý úsudek?


    • Re: Susanne Sundfør (Anonym, 08.02.2016 21:40) Reagovat

      he? tak tohle zrovna nechápu. Susanne má bezesporu dost zajímavej a charakteristickej hlas.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Pohled do českých hitparád 12. týden 2024
Dua Lipa a Benson Boone stále vládnou singlovým žebříčkům, The Rolling Stones jsou hranější než Mirai Pravidelný vítěz českého albového žebříčku Viktor Sheen se musel v aktuálním kole sklonit před svým žánrovým souputníkem, vedení totiž přebírá Grey256 s nahrávkou "Tentokrát". Rádiové hitparádě nadále neohroženě... čtěte zde
Vydáno: 29.03.2024 08:30 v sekci Novinky | České hitparády
We Are Domi - Love Every Part Of It 9/10
Video: We Are Domi doplnili skvělý elektropopový song "Love Every Part Of It" netradičním videoklipem Trojice We Are Domi, jež se mnohým vryla do paměti v roce 2022 svojí účastí v Eurovizi, přichází s povedenou písničkou "Love Every Part of It". V ní se snaží bořit stereotypy a noří se do tlaků společenských očekávání ve... čtěte zde
Vydáno: 28.03.2024 14:00 v sekci Audio / Video | Video
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner Už týden před Velikonocemi přišla do obchodů velmi bohatá nadílka novinek v čele se Shakirou, Elbow, Gossip nebo Alestorm. K nim se přidali například Gary Clark Jr., Fletcher, Kenny Chesney, Empress Of, Pnau, The Veronicas a zejména... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 22:00 v sekci Novinky | Nové desky
The Jesus and Mary Chain - Glasgow Eyes 7/10
Recenze: The Jesus And Mary Chain oslavují deskou "Glasgow Eyes" 40 let na scéně Píše se rok 2024 a je tak trochu zázrak, že The Jesus And Mary Chain stále tvoří hudbu. Když se totiž v roce 1999 rozpadli, málokoho napadlo, že bratři Jim a William Reidovi budou ještě někdy spolupracovat. A přece se teď vracejí... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 16:15 v sekci Recenze
Justin Timberlake - Everything I Thought It Was 8/10
Recenze: Justin Timberlake se na "Everything I Thought It Was" trochu zacyklil. Ale to nevadí Justinu Timberlakovi lze vyčítat ledacos, ale určitě nelze tvrdit, že neexperimentuje. Naopak - snahu vykročit ze zajetých trendů a vyšlapávat nové cesty ukazuje celou svou dospělou kariéru. A daří se mu. Kromě toho, že se stal... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 08:30 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- John Grant nám v červnu představí novinku "The Art Of The Lie" (24.03.2024 18:13)
- Video: Idles ve videoklipu k singlu "Grace" zdeepfejkovali Chrise Martina z Coldplay. S jeho svolením (25.02.2024 11:44)
- Lana Del Rey na letošek plánuje vydání alba "Lasso". A bude to country! (04.02.2024 10:27)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2023 podle musicserveru (10-1) (02.02.2024 19:00)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2023 podle musicserveru (40-31) (23.01.2024 18:30)
- Video: Björk a Rosalía spolu i proti sobě. Díky AI se v klipu "Oral" mlátí hlava nehlava (22.11.2023 10:41)
- Recenze: K smrti dobré album. To je "Javelin" od Sufjana Stevense (06.11.2023 00:00)
- Nové desky 40/2023 - od Drakea přes Jelen po Škwor (11.10.2023 21:10)
- Audio: Sufjan Stevens vás v singlu "A Running Start" zavede do borového háje (06.10.2023 18:42)
- Recenze: Olivia Rodrigo deskou "GUTS" skvěle navazuje na povedený debut (19.09.2023 08:00)

ALBUM TÝDNE 13/2024

Moimir Papalescu & The Nihilists
Mystery Women In The Acid Pools

Jedna z mnoha tváří Moimira Papalescu, projekt Moimir Papalescu & The Nihilists, dlouhá léta spal. V roce 2006 odešel po albu "Lewis Neptune" na vrcholu. Trojici protagonistů zaválo tvůrčí pnutí různými směry, po sedmnácti letech se ale spojilo pro nové album "Mystery Woman In the Acid Pools". Povedlo se?

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Pá 29.03.
Judas Priest (UK) / Saxon (UK) / Uriah Heep (UK) (O2 arena, Praha)
Út 09.04.
The Academic (IRL) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 16.04.
Dave Matthews Band (US) (O2 Universum, Praha)
Út 16.04.
Lil Tracy (US) / Brennan Savage (US) (Fuchs2, Praha)
St 17.04.
Foreign Beggars (UK) (Bike_Jesus, Praha)
Čt 18.04.
Slash feat. Myles Kennedy & The Conspirators (US) (Winning Group arena, Brno)
Ne 21.04.
Fletcher (SaSaZu, Praha)
Út 23.04.
Walter Trout (US) (Divadlo Archa, Praha)
St 08.05.
Tate McRae (US) (Forum Karlín, Praha)
So 11.05.
Rammstein (DE) (Letiště Letňany, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Prince Justin Bieber Vladimír Mišík The Prodigy Queen AC/DC Adele Kabát Rush Karel Gott U2 Bono Sia Taylor Swift Paws Télépopmusik Madonna Dua Lipa Lucie Vondráčková Mirai
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2023 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu