Ponechme stranou dohady, zda i po čtyřech letech je pro team okolo Ralfa Hüttera probíhající turné stále zábavnou činností nebo nakolik se stalo spíše rutinou. Ze zakládající sestavy Kraftwerk je právě Ralf již jediným tahounem; Florian Schneider ukončil koncertní činnost v roce 2008 a doufejme, že zůstala zakotvena aspoň jeho tvůrčí součinnost. Současnou sestavu tak doplňují Fritz Hilpert, Henning Schmitz (oba jsou součástí sestavy z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, v případě Henninga se jeho jméno prvně objevilo na desce "Electric Café") a nováček Falk Grieffenhagen, který se převážně stará o video sekvence během jednotlivých show. Premiéra 3D programu proběhla v říjnu 2011 v Mnichově a od té doby běží ve dvou formách: první varianta je rozdělena do čtyř samostatných večerů, kdy zní chronologicky kompletní audio knihovna čítající osm položek (od "Autobahn" po "Tour de France Soundtracks") nebo ve zkrácené formě jako best of napříč tímto katalogem. Tuto verzi jsme mohli vidět i v dlouho dopředu vyprodaném Foru Karlín.

Oproti předchozí koncertní štaci k dvanáct let staré nahrávce "Tour de France Soundtracks" se nemálo věcí změnilo. Mnohé videoprojekce byly aktualizovány a letité původní sekvence zůstaly pro tentokrát pečlivě uloženy v jejich archivu. Nejednalo se tak jen o pouhý převod do 3D, série videí například podporující komplet z "Trans-Europa Express" získala velmi minimalistický černobílý outfit, blížící se až k nebelovské poetice. V některých případech byly naopak jen doplněny o barevné kontrastní prvky nebo geometrické elementy. Největší haló však způsobila projekce ke kompozici "Spacelab", kdy se prostorem proháněla vesmírná loď a v mapovém podkladu se objevilo přesné zamíření pražské koncertní haly, aby v samotném závěru přistála přímo u ní. Tato grafická část však nerušila hudební složku, nýbrž se stala skvělým podpůrným prvkem. Některé nápady vyloženě čerpaly z opakujícího se minima - číslice, úryvky textů nebo z notoricky známých vizuálů patřící ke kraftwerkovské diskografii.

Stejné manévry se děly i v hudební rovině, kdy vedle identických verzí z alb ("The Model", "Neon Lights", atd.) zněly zcela nové úpravy. Úvod patřící představení desky "Computerwelt" se nesl převážně v tanečním módu, kdy závěrečná sekvence "Computer Love" získala až razantně tranceové obrysy. "Radioactivity" byla opět rozdělena do dvou částí, byla do ní však zakomponována fukušimská tragédie a první polovina byla zpívána v japonštině (místo němčiny). Dvojblok prezentující (již zmíněnou) "Tour de France Soundtracks" se dočkal výraznějších rytmů a určité syrovosti. "The Robots" (na scéně nechyběli oni roboti navlečení do slušivých oblečků z éry "Die Mensch-Maschine", které na minulém turné nosili i samotní protagonisté) se v pozměněném aranžmá relativně/překvapivě (nehodící se škrtněte) přiblížila zvukovým poznávacím rysům navrátivších se Faithless. Naopak "Planet Of Visions" (jež vzešla ze základu kompozice "Expo 2000") si tentokrát utahovala z odkazu detroitského techna.

Celkově se tak jednalo o výpravnou audiovizuální podívanou, k níž jste hned u vchodu dostali jako suvenýr 3D brýle, aby yl zážitek co nejvíce intenzivní. Celá show byla důmyslně sestavená, byla v ní patrná až chladná (Ralf nemá ani příliš potřebu komunikovat s publikem), strojová preciznost, lidské nadšení z vědeckotechnické evoluce (zejména zrod počítačů) a fascinace z pohybu a přemísťování (cyklistika z Tour de France, průlet německým dálničním systémem nebo legendární TEE vlaky). Grafické uchopení mělo patrný rukopis a neztrácel se v něm ani důraz na kraftwerkovský odkaz. Jediným zádrhelem se pak mohl jevit zvuk, ačkoliv má Forum v Karlíně dobrou akustiku, zvukař se s tímto prostorem příliš nesrovnal a chvílemi s ním spíše zápasil, často tak utopil zvukové detaily v hutné, přebasované hmotě.

Kraftwerk jsou matadoři elektronické hudby, pionýři experimentů, kteří ovlivnili generace hudebníků a svou profesuru opět hravě obhájili - mnozí se tak od nich mají stále co učit. Od těch mladších si naopak umějí chytře vypůjčit inspiraci a i sami sebe tak kamsi posunout. I kdybychom se již nedočkali žádné nové nahrávky a toto turné bylo jakousi rozlučkou, byla by jejich kariéra završena se ctí, grácií a zachováním vlastní tváře, která se vybudovala pomocí letité píle a hledání toho správného zvuku a konceptu. Variabilita 3D obrazu působila jako vychytávka k dalšímu levelu, a i když selekce skladeb byla dosti podobná, koncert nebyl jen pouhým opakováním z hudební historie.