Bývalý kouzelník Garrett Borns aka BØRNS svou image připomíná třeba Jamese Baye (pro mladší čtenáře) či Marca Bolana z T-Rex (pro ty starší). Po hudební stránce si ovšem charakteristický výraz dokázal vytvořit už na svém prvním albu. Bornsovu stylu zasazenému někam mezi klasický glam, folk a indie-pop nechybí půvab, sex-appeal ani myšlenka. Zajímavý koktejl navíc díky svému skladatelskému umu, zformoval do prostoru čtyřiceti minutové velmi kvalitní hudební kolekce.

Pravdou je, že "Dopamine" není úplná novinka. Tři skladby totiž pocházejí z již rok starého EP "Candy", a to včetně Bornsova dosud největšího hitu "Electric Love". Právě díky velkému úspěchu tohoto singlu se tak trochu hudebníkovi přisuzoval osud hvězdičky na jednu sezónu. Naštěstí se jednalo o špatnou prognózu, která je po vydání debutu navěky zapomenuta.

Album otevírá velmi klidná skladba "10,000 Emerald Pools" s pobrukujícími kytarami v pozadí a výrazným emotivním vokálem, se kterým si zpěvák umí velmi zkušeně pohrávat. Následující podobně baladická "Dug My Heart" už poodhaluje synthpopové růžky a je takovým prostředníkem před následující "Electric Love". Ta si status velkého hitu zaslouží. Sborové vokály v úvodu, na které navazuje procítěný Bornsův zpěv a občas hřímající kytarové riffy doprovodí posluchače až k velkolepému glampopovému refrénu, ve kterém si nelze nevzpomenout na Justina Hawkinse z britských The Darkness. Právě onen glam je nesmírně osvěžující a jinak obvyklý indiepop ohromně oživuje a dává mu punc originality. Povedená je i akustická verze hitu, umístěná na VEVO kanálu zpěváka, kterou si v duetu střihl spolu s další talentovanou zpěvačkou Zellou Day. Bohužel tato verze na studiovce není.

Z ryze nových skladeb nejvíce zaujme singl "The Emotion", který je opět po vokální stránce pastvou pro uši. Příjemně rezonující vokál zejména ve výškách hladí po duši a cílí - jak už název ostatně napovídá - na emoce. Druhým čistě novinkovým pilířem novinky je rocková balada "Clouds", kde vyniká i jinak utlumená rytmická sekce. Opět je úžasné pozorovat, jak si BØRNS umí hrát s emocí a náladou ve svém hlase. V těchto momentech je umělec jednoznačně nejsilnější.

Naopak titulní "Dopamine" je opět typický synthpop, do kterého nenápadně, ale velmi obratně vkládá prvky onoho glamu. Garrett je zkrátka po všech stránkách ohromně schopný a nápaditý hudebník, který umí pracovat se strukturou písně po technické stránce a především pak také s atmosférou. Tečku za výbornou nahrávkou má na starost skladba "Pool", která trochu z koncepce vybočuje. Díky sborovým backvokálům zní nejameričtěji a namísto glamu a indiepopu tu máme moderní soul-popovou píseň.

Dopamine je laicky řečeno chemickou látkou, která v nervové soustavě přenáší do mozku mimo jiné pocity radosti a potěšení. V tomto ohledu je to pro debut BØRNSe příhodný název. Přesně tohle totiž poslech tohoto výborného debutu přináší. Je vždy skvělé být přitom, když se na scéně objeví mladý umělec, který má co říct a zároveň dostatek talentu přetavit své nápady do hudebního klenotu. BØRNS už rozhodně není autor jednoho hitu, ale minimálně autor jednoho výrazného debutu.