Sice jsme vám už letos přinesli reportáže z jejich koncertu na německém Rock im Parku i v pražském Lucerna Music Baru, ale pokud jste o nich přesto nikdy dříve neslyšeli, což je vzhledem k jejich sedmileté tvůrčí pauze docela dobře možné, pak vězte, že se jedná o projekt dlouholetých kamarádů Jesseho Hughese a Joshe Hommea, známého z Kyuss a Queens Of The Stone Age, který zde kytaru a mikrofon vyměnil za bicí. Poznali se už na střední škole a nerozlučnými přáteli jsou od té doby, co se už tehdy mohutný Homme zastal šikanovaného Hughese. Z bryndy jej pak v průběhu let tahal ještě několikrát (zaplatil mu třeba léčení, když se potetovaný zpěvák potýkal s drogami). Podstatné však je, že spolu v roce 1998 založili dvoučlennou kapelu, které vybrali recesistické jméno Eagles Of Death Metal.

Mix špinavého, pouštního rocku ve stylu QOTSA a svižného garážového rock'n'rollu, podobného tomu, jaký dělají třeba Franz Ferdinand nebo nedocenění The Fratellis, posluchače zaujal, a duo tak do dnešních dní natočilo tři alba. Debut "Peace, Love, Death Metal" (2004), dvojka "Death By Sexy" (2006) i třetí nahrávka "Heart On" (2008) ve své době okouzlily všechny, kteří mají rádi syrovou rockovou muziku, na kterou se skvěle tancuje, a nejinak tomu bude i s novinkou "Zipper Down".

V červnu vydaný první singl, bezvadně roztančený kousek "Complexity", byl vynikající a ve všech směrech reprezentativní ukázkou toho, že skupina z Palm Desert hodlá navázat na svůj odkaz. Nejspíš i vám se stalo, že jste si návykový hit pustili ráno a celý den ho nemohli vyhnat z hlavy. Opakující se klávesový motiv i chytlavý, úsečný riff byl hudebně i textově oslavou jednoduchosti a právě to je také slovo, které studiovou čtyřku vystihuje nejlépe.

Tam, kde se Queens Of The Stone Age pouštějí do komplikovaných kompozicí a skrze vrstvící se prvky svým způsobem inovují rockový žánr, se Eagles Of Death Metal bez nějakého dlouhého přemýšlení prostě pustí z kopce a s pokřikem "A jedem!" uhánějí vpřed. Jestli QOTSA zní jako kamión pomalu ukusující jeden kilometr prašné Route 66 za druhým, EODM jsou Harleyem, který je předjíždí a ukazuje na řidiče fakáče. A není to o tom, že by jedna skupina byla lepší než ta druhá. Jde jen o různé přístupy k pokoření totožné výzvy.

Když totiž hrajete v "Pigeons Of Shit Metal", jak skupinu kdysi nazval Axl Rose, neděláte si z ničeho hlavu a víte, že celý ten slavný rock 'n' roll je vlastně jen taková zábavná póza, a tak si z něj rádi utahujete. Když jdete do baru, vyhlídnete si tam tu největší kočku, párkrát si s ní trsnete a ještě ten večer je vaše. Druhý den o tom napíšete oldschoolově znějící song "Got A Woman" ve stylu The Clash nebo The Rolling Stones a zatímco si důležitě mnete pěstěný knír a přemýšlíte nad zvonivým lovesongem "I Love You All The Time", ona už vám mezitím tancuje s jiným. Rozchodová "Oh Girl" je logickým vyústěním. A tak to jde pořád dokola. Žádné velké sraní, hlavně ať večer máme zase trochu toho boogie-woogie.

Při poslechu "Zipper Down" vám v hlavě vyskočí hodně odkazů. K některým písničkám se hodí odkazy z "Šíleného Maxe", jinde si vzpomenete na sucho v ústech ze hry "Borderlands", táhnoucí se start "The Deuce" zase připomene tvorbu Kasabian. A pokud si u "Save A Prayer" nedohledáte, že jde o cover Duran Duran, nejspíš si toho pro hudební i textovou soudržnost se zbytkem desky ani nevšimnete. Čtvrtého alba Eagles Of Death Metal byste si ale všimnout měli. Pro svou nekomplikovanost má sice trochu krátký dech, ale vezme vás na jízdu, na kterou hned tak nezapomenete.