Jana Bauerová je nesmírně zvláštní stvoření. Sympatická dáma, která vystudovala několik oborů na dvou pedagogických fakultách, navrch fotografickou konzervatoř a momentálně pokračuje v magisterském studiu na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity Opava. Člověk, který dokáže hrát na velmi složitý nástroj harfu a navrch i na další, o kterých byste si nikdy nemysleli, že vůbec existují - lyra či kantele. Navrch i fotografka a žena mnoha dalších zájmů. Jenomže sám člověk na pódiu s harfou a svým hlasem je pro mainstreamové publikum povětšinou tvrdým oříškem.

Pomalé, zasněné skladby o přírodě, vznikající v nejrůznějších horách a pohořích, jemný hlásek - a už během třetí skladby si sama písničkářka uvědomila, že publikum dokonale uspává. To nejmenší doslova. Tak se rozhodla právě zapojit nejmenší diváky, kteří jí pomáhali s perkusemi, publikum se malinko probralo, autor těchto řádků ale musí přiznat, že ho tohle vystoupení rozhodně za srdce nechytlo a v publiku určitě nebyl sám. Rozhodně si nemyslím, že by to byla špatná muzika, na velká pódia se ale příliš nehodí a spíš by si našla uplatnění na menších scénách.

Samotné publikum v porovnání s vystoupeními Ebenů, Hlase či Hradišťanu rozhodně nebylo v takovém hojném počtu a i hlavnímu vystupujícímu, Pavlu Žalmanu Lohonkovi, dalo chvíli práci, než ho dostalo alespoň trochu do varu. Žalman vsadil na skladby starší, úplně staré, novější a zcela nové, které připravuje na své album. Nic konkrétního o desce zatím neprozradil, z toho, co zahrál, i z reakcí publika na nové písně, však je patrné, že poměrně dobře znovu trefuje do černého. Na letních i zimních folkových prázdninách se objevil už jedenačtyřicetkrát, za což děkoval hlavně zakladateli festivalu Milanu Medvědu Kolářovi. Všiml si webových kamer, které všechny koncerty z hlavní scény přenášejí do celého světa, a poradil prezidentovu mluvčímu Jiřímu Ovčáčkovi, koho navrhnout na další státní vyznamenání. Myslel tím jmenovaného festivalového guru.

Koncert opepřily i sólové bluegrassové výlety kytaristy a milovníka žen Pavla Maliny, jehož fascinace Amerikou byla jasně patrná. Celé vystoupení vůbec bylo hodně milé, protkáno jemným Žalmanovým humorem a prupovídkami, mezi novými a méně známými písněmi zahrál i mezi muzikanty stále populárnější medley z dědečkovy krabičky, které bylo plné slavných písní osmdesátých let, tedy doby, kdy měl folk u nás velkou popularitu i poslechovost.

S blížícím se finále hitů přibývalo a konec koncertního setu obstaral už tradičně "Divokej horskej tymián". Přidávalo se hned několikrát a opět jako vždycky při poslední skladbě "Nezacházej, slunce", hudebníci odpojili nástroje, přišli k publiku a společně si tuto krásnou lidovku zanotovali. Koncert to byl opravdu příjemný a dá se čekat, že v programu následujících dní se jich na Prázdninách v Telči ještě spousta najde. Už dnes zahrají Nezmaři, zítra Spirituál kvintet a v neděli Asonance. Ostatní program si můžete prohlédnout na webu prázdnin.